Jak jste si zvykl tady v Česku?
Pro mě to nebyl problém. Libí se mi město, ale hlavně jsem tu kvůli basketbalu.

Hrál jste v mnoha zemích. Finsko, Estonsko, Francie, Itálie, Belgie, teď Česko. Kde se vám nejvíce líbilo?
V Itálii. Tam bylo historické město, hodně energie a lidé tam milovali sport, nejen basketbal. Samozřejmě je hezké mít možnost poznat jiné země a získávat další zkušenosti.

Můžete srovnat českou ligu s ostatními, ve kterých jste hrál?
Má nižší úroveň. Ale to je známá věc.

Nymburk jste už znal díky tomu, že jste proti němu hrál s Oostende. Pomohlo vám to v rozhodování?
Ano, Už jsem o něm věděl. Nymburk má dobré jméno. A také se mi líbil systém trenéra. Proto jsem přišel.

Kdy jste vlastně začal hrát basketbal?
Až na střední škole. Já jsem totiž začal růst později. Dlouho jsem byl malý. Pak jsem najednou v polovině střední školy přes léto hodně vyrostl, tak jsem začal s basketbalem.

Předtím jste hrál americký fotbal, že?
Ano. Dokonce jsem absolvoval try out klubu Pittsburgh Steelers, který přijel k nám na univerzitu. Pak jsem se musel rozhodnout, co chci dělat. Sice jsem měl rád fotbal, ale basketbal miluji.

Jakou pozici jste hrál ve fotbale?
Skoro všechno. Runningbacka, quarterbacka, defensive end, linebackera, cornerbacka.

V NCAA jste hrál jen jednu sezonu. Co bylo důvodem?
Protože jsem měnil univerzitu, Na té první jsme NCAA nehráli. A po přestupu na univerzitu Maryland-Eastern Shore jsem podle pravidel nemohl první rok po přestupu hrát.

Denně 500 až 1000 kliků

Byl pak přesun do Evropy velkou změnou?
Ano, Najednou jste v jiné zemi, musíte si zvykat. Ale dobré je, že jsem si rychle zvyknul. První rok byl ve Finsku, pak Estonsko, pak Francie.

Je pro vás těžká komunikace v zemích, kde lidé anglicky tolik neumí, jako je Francie nebo teď Česko?
Není to snadné, ale snažím se, abych porozuměl a lidé rozuměli mě.

Umíte už nějaká česká slovíčka?
Ne. Tohle je první země, kde neumím ani slovo. Je to opravdu těžký jazyk. Když jdu do obchodu a potřebuji s něčím poradit, musím si vyžádat někoho, kdo umí anglicky.

A jak trávíte volný čas?
Občas jedu do Prahy, spíš ale jen odpočívám, hraju videohry a koukám na filmy. A také dělám své kliky.

Kolik jich děláte?
500 až 1000 denně.

Pomáhá vám to i v basketbale, nebo to děláte jen kvůli svalům?
Určitě mi to pomáhá, abych byl silnější v soubojích. Je to něco, co dělám už od dětství. Táta mě to naučil. Jsem díky tomu silnější.

Co jste vlastně studoval ve škole? Máte nějaký plán, čemu se chcete věnovat po kariéře?
Sociologii. Uvidím, co budu dělat, ale asi se nebudu pohybovat v tomto oboru.

Máte nějaké koníčky?
Rád jezdím na kole a čtyřkolce. Hraju hry, nakupuju.

A také sbíráte boty jako většina amerických hráčů?
Samozřejmě. Mám opravdu hodně bot mé velikosti 48,5. Ani nevím, kolik jich je. Mám je hned v několika domech. U babičky, přítelkyně. Mám rád nejvíce Jordany a Nike. Mám i New Balance, Adidas, Gucci a další.

Výsledek? 100:0 pro Američany

Proč je vlastně u hráčů tak populární sbírat tenisky?
Je to otázka stylu. Rádi se oblékáme určitým způsobem a hezké boty k tomu patří.

A také máte rád tetování. To velké MCM na krku jsou iniciály vašeho jména?
Ano. Mám i náhrdelník s těmito písmeny. Pak mám tetování připomínající moje město, sestru, bratra a celou rodinu. Určitě ještě nějaké přidám. Ale ne na obličej.

Máte nějaký vzor?
Asi Kobeho Bryanta.

Ten teď losoval mistrovství světa a poslal Čechy do skupiny s Američany. Co jste na to říkal?
Bude to pro kluky velká zkušenost, zahrát si proti hvězdám NBA. Výsledek zápasu bude určitě hodně bláznivý.

Dá se říct, že budou podobné šance jako když hraje Nymburk třeba v lize proti poslednímu Hradci Králové?
Rozdíl bude o hodně větší. O hodně. A jaký bude výsledek? 100:0 pro Američany. To samozřejmě přeháním, ale opravdu to budou mít kluci hodně těžké nedostat velký debakl.

Také máte zajímavé jméno, protože stejně se jmenuje postava z filmu Halloween. Máte s tím nějakou historku?
Jméno jsem dostal po mém otci. Ten to jméno dostal od babičky ještě předtím, než se ten film objevil poprvé v kině. Občas jsem na Halloween šel v této masce. A jelikož jsem hodně vysoký, tak jsem vypadal jak on. Celý v černém a jen ta bílá maska. Lidi se mě báli.

Viděl jsem na twitteru, že často postujete vzkaz “Díky bohu za další požehnaný den”. Jste tedy věřící?
Ano. Jsem křesťan. Děkuji bohu každý den, protože beru jako požehnání, že jsem stále naživu. Přišel jsem totiž o hodně přátel a blízkých lidí. Takže jsem rád, že se ráno probudím do dalšího dne.

Co se přesně stalo vašim kamarádům?
Jsme z hodně drsného města, kde to není na život jednoduché. Camden patří k nejnebezpečnějším místům v Americe. Byla doba, kdy byl dokonce nejnebezpečnější. Nevím, jak je ten žebříček nyní, ale je to tam drsné. Gangy, drogy, všechno možné. Přišel jsem tam o hodně kamarádů, ale já si dával pozor a raději jsem doma dělal kliky a hrál basketbal.

Máte nějaký basketbalový sen?
Asi jako všichni. A to zahrát si NBA. Nebo alespoň Euroligu.