Příští víkend se představíte v Evropském poháru v boulderu v Praze. Jak často jste se od olympiády této disciplíně věnoval?

Této disciplíně jsem se věnoval málo, jelikož jsem řešil mírně zraněné rameno, které mě trošku trápilo už v přípravě na olympiádu. Vzhledem k tomu, že jsem se věnoval hlavně lezení na skalách, jsem rameno konečně vyléčil. Teď jsem konečně mohl absolvovat pár tréninků na tuhle disciplínu.

Jaký byl návrat k boulderům po takové době?

Byl jsem překvapený, že to takhle v tréninku bylo v pohodě. Je spousta prvků v moderním boulderingu, které mi jdou. Jsou to třeba ty, kde je vyžadována velká flexibilita. V tom jsem se od začátku cítil jako doma. Pak jsou tam ale dynamičtější prvky, kde není moje zlepšení až tak velké, i když se tomu věnuji. I proto je směrem k Paříži pro mě lepší se věnovat hlavně přípravě na suchu a fyzioterapii, aby riziko zranění při tréninku boulderingu bylo nižší.

Jak jste obecně trávil čas po olympiádě kromě léčení ramene?

Program byl pestrý. Kromě toho, že jsem strávil spoustu času na skalách, jsme měli na začátku září s manželkou svatbu.

Co přesně jste na skalách absolvoval?

Podařilo se mi vylézt několik cest obtížnosti 9b, v České republice na Býčí skále, kde jsou jedny z nejtěžších cest v Česku. Několik cest obtížnosti 9b se mi povedlo také v italském Arcu. Velmi blízko byly i těžší cesty, na které se rád vrátím příští zimu.

Co máte v plánu na tento rok?

Rád bych strávil zimu znovu v italském Arcu, kde mám několik projektů, které by mohly být 9b+ nebo 9c. Letos jinak plánuji se zúčastnit několika světových pohárů v lezení na obtížnost, mistrovství Evropy v boulderingu, obtížnosti i v kombinaci obou disciplín. Kombinace pak bude i na olympiádě v Paříži. Jinak se plánuji na konci léta vrátit do norského Flatangeru, kde se nachází nejtěžší cesta na světě Silence, která má jako jediná ohodnocení 9c. Jsou tam další dvě cesty, které se mi tehdy ještě nepodařily vylézt. Vnímám, že by mohly být podobně náročné jako Silence.

Zmiňujete olympijské hry v Paříži, připravujete se už na ně? Směřujete svoje lezení právě tam?

Tuhle sezonu vnímám jako více odpočinkovou, hlavně z hlediska hlavy. Dělám to, co mě nejvíc baví, to je lezení na skalách. Až příští sezonu budu brát vyloženě jako přípravnou. Vzhledem k olympiádě se budu věnovat hlavně tréninku na umělé stěně a objíždění některých závodů světového poháru. Příští sezona bude zároveň i nominační sezonou na olympiádu. Už to bude důležité. Letos to vidím tak, že se některých závodů budu účastnit, abych nevypadl ze závodního rytmu. Pravá příprava bude začínat až v příští sezoně.

A jak jste zpětně spokojený se svojí první účastí na olympiádě?

Odnesl jsem si odtamtud některé body, které je potřeba zlepšit a na kterých pracuji průběžně. Jsou to třeba body týkající se fyzioterapie. Tam vidím největší potenciál, kde ještě můžu zlepšit svoje slabší stránky. Na tom průběžně pracuji se svojí fyzioterapeutkou.

Zakazujete si zatím myslet na olympijské hry v Paříži?

Myslím, že ano. Je pro mě dobré na Paříž příliš nemyslet a nevytvářet si zbytečný tlak na to, co přijde za dva roky.

Bude to tam pro vás zajímavější vzhledem ke změně v kombinaci disciplín?

V Tokiu pro mě bylo nevýhodné, že to byla trojkombinace obtížnosti, boulderu a rychlosti. V Paříži už bude jen dvojkombinace obtížnosti a boulderu. To jsou dvě disciplíny, kterým se věnuju od začátku kariéry. Moje nejlepší disciplína je určitě obtížnost. V boulderingu se mi daří některé závody i vyhrát, v jiných mi to ale stylem lezení nesedne a je to daleko náročnější. Styl lezení v boulderingu se zároveň hodně vyvíjí. Já vím, že bude daleko výhodnější se v přípravě věnovat hlavně obtížnosti. Když se divám na svoje soupeře, tak málokdo dokáže zalézt výborně v obou disciplínách. Stejně jako v Tokiu bude důležité v jedné samostatné disciplíně urvat dobrý výsledek. V součtu to bude výhodnější než zalézt dva průměrné výsledky.

Nestýská se vám po trénincích rychlosti?

Vůbec ne. Jsem velmi rád, že od 3. srpna, kdy proběhlo finále olympiády, už jsem rychlostní cestu nemusel lézt.

S manželkou čekáte na narození prvního potomka. Neohrozilo to vaši účast na Evropském poháru v Praze?

Nedokážu stoprocentně říct, že se zúčastním. Potomek se opravdu může narodit každou chvíli. Doufám ale, že ještě chvíli počká, abych se zúčastnit mohl.

Jak se těšíte na roli otce?

Jsem natěšený i trošku nervózní. To je ale asi každý prvorodič. Myslím ale, že to s manželkou dobře zvládneme.

Prozradíte, jestli to bude holčička, nebo chlapeček?

Bude to chlapeček.