Hrají jeden z nejpopulárnějších sportů planety. A v České republice jsou dlouhodobě nejúspěšnější. Čekali byste slávu, královské platy, milionovou diváckou sledovanost…?

„Jsme ryzí amatérky. Hokejky či boty si holky kupují samy. A to máme u nás nejlepší zázemí,“ líčí trenérka pozemních hokejistek Slavie Alena Mejzlíková.

„Ke hře mě přivedla sestřenice. Můj syn dělá rozhodčího, obě dcery hrají,“ pokračuje.

Aby toho nebylo málo, dvojčata Adélu a Terezu Mejzlíkovy netrénuje nikdo jiný než ona. „Má na nás větší nároky. A nechválí nás moc často,“ vypráví s úsměvem Tereza. „Mám pocit, že se na ně rozčílím častěji než na ostatní,“ přiznává zase matka.

Na hřišti si ale její dcery rozumí. „Nijak moc se nehádáme,“ tvrdí svorně dvojčata.

Příběh rodinného klanu Mejzlíků není v pozemním hokeji ničím výjimečným. „A ve Slavii je to snad ještě častější než kde jinde,“ doplňuje Helena Babická, další hráčka sešívaného souboru. „Dědeček, babička, tatínek, teta, já, manžel, dcera,“ vypočítává „pozemkářskou dynastii“.

„U mě je to podobné. Odmalinka jsem se chodila dívat na zápasy,“ prohlašuje kapitánka Martina Kejklíčková. V Česku je slabá členská základna, i proto se pozemní hokej takříkajíc dědí. „Navíc je hodně náročný technicky, hraje se jen jednou stranou hole. Proto hodně dětí přechází třeba na florbal,“ doplňuje Alena Mejzlíková.

Existuje i „zimní varianta“ pozemního hokeje. „Přeorientovávání trvá tak měsíc,“ říká trenérka. Její svěřenkyně hrají 10. února semifinále extraligy halového hokeje. O Velikonocích už jedou do Belgie na Pohár vítězů pohárů v „klasickém“ pozemním hokeji.

„Bude to náročné,“ prohlašuje Mejzlíková. Její svěřenkyně si vezmou volno ve škole, dovolenou v práci a vyrazí reprezentovat.