"Hrála jsem 27 let svého života, v extralize mám za sebou 20 sezón. Někdy to přijít muselo," směje se při ohlížení za svojí úspěšnou kariérou. Během ní vynechala pouze dva ročníky. "Jednou jsem se více věnovala trénování mládeže a podruhé to bylo kvůli komplikovanější operaci kolene."

Vzít si to nejlepší od svých učitelů

S kariérou začínala na základní škole v Jirkově, v okrese Chomutov, kde sídlí legendární klub Beavers. Z něj se pak přesunula do Prahy. Původně do Bohemians, po rozpadu klubu do Podolí, které ale brzy potkal stejný konec a po anabázi v Meteoru přišel osudový přesun do Joudrs.

"Když jsem byla v juniorské reprezentaci, tak jsem poznala Tomáše Kusého, který zde byl jedním z členů realizačního týmu, tedy jeden z asistentů. Spolu jsme nějakou dobu spolupracovali, když jsme se připravovali na mistrovství Evropy. Mně se Tomášův přístup k softballu líbil, dávalo my smysl, jak Tomáš o softballe přemýšlí, že ten trénink hodně staví na drillu a výkonnosti. Tohle mě zaujalo, takže když jsem si potom vybírala, kam půjdu, bylo jasno," vypráví.

Než se stala jednou z nejlepších pálkařek tuzemské soutěže i národního týmu, musela odpálit tisícovky míčů.

"Když něco dělám, tak o tom hodně přemýšlím a soustředím se na to, což platí i o pálení. Díky tomu, že jsem se potkávala s řadou trenérů, tak jsem si od každého mohla vzít to, co mi pro mě přišlo nejlepší, co mi dávalo smysl, a to jsem potom aplikovala na sobě. Z toho potom vznikl můj styl. Měla jsem dobrý základ. Nejsem žádná silová pálkařka, ale mám švih. Takže pilná práce založená na detailu, inspirace a s pozdějším věkem k tomu přibyl i mentální trénink," popisuje vznik její nejsilnější softbalové zbraně.

V té době tým Joudrs neměl v lize žen konkurenci, což po čase může přestat bavit. To byl i případ Evy.

"Všechno jsme vyhrávaly, mnohdy i větším rozdílem. Začala jsem mít velkou touhu po vyrovnanějších zápasech, abych o to vítězství více zabojovala. Díky pohárovému turnaji, který proběhl v roce 2008, jsem dostala nabídky z Itálie. Nakonec jsem si vybrala Maceratu, kde jsem odehrála jednu sezónu. Do Nizozemska jsem se pak dostala díky přípravě na olympijskou kvalifikaci, přišla nabídka z Haarlemu," vypráví o svých dvou zahraničních anabázích, než následoval návrat domů.

Opora reprezentace

Během kariéry byla velikou oporou reprezentačního týmu.

"Jako úspěch beru, že jsem odehrála sedm mistrovství Evropy. Mohla jsem hrát i další, ale vynechala jsem je kvůli zraněním. Moc ráda vzpomínám na juniorské mistrovství Evropy v roce 2000 v Nizozemsku. Tento turnaj jsme mohly vyhrát, ale nakonec jsme skončily třetí. Moc si cením toho, co se povedlo ve Valencii na ME žen v roce 2009, kde jsme se třetím místem kvalifikovali na mistrovství světa. Z toho mám obrovský zážitek. I tady to vypadalo, že bychom mohli hrát finále, ale ani zde to nedopadlo. To k tomu ale patří. Co se reprezentace týče, tohle byl pro mě nejsilnější turnaj," svěřuje se.

Největší zážitky ovšem nemá jako hráčka, ale jako členka pořadatelského týmu při mistrovství světa mužů v roce 2019, které se konalo právě v bohnickém areálu Joudrs.

"To je suverénně největší softballová událost mého život. Být součástí něčeho takového, ještě ke všemu, když se to takhle povede. Když si na to vzpomenu, tak jsem moc hrdá, že jsem byla u toho, co a jak jsme dokázali zorganizovat," říká s nadšením.

Myšlenky na konec přinesly novou chuť

Konec kariéry nebyl žádným spontánním rozhodnutím, ale schylovalo se k němu delší čas.

"Krize jsem určitě měla, a jestli jsem někdy chtěla skončit, tak to bylo loni, v průběhu sezóny. Měla jsem odpor ke všemu, co souviselo se softballem – jít na trénink, jít na zápas. Někdy mi z toho bylo i fyzicky špatně. I přes to, že jsme vyhrávali, tak já z toho celého měla deprese, brečela jsem, už jsem opravdu nemohla. O mých starostech vědělo jen pár lidí. To byla velká krize a musím říct, že se to zlomilo až na konci sezóny. Poslední tři víkendy už jsem zase byla zpátky, už jsem z toho byla venku a softball mě zase začal bavit," vrací se do minulého roku.

Zlepšení přišlo poté, kdy slyšela větu: Dobře, tak skonči. "Když mi to Tomáš Kusý řekl, strašně se mi ulevilo, že mám dovoleno softbalově umřít. Spadlo to ze mě a šlo to nahoru. Vyvrcholení potom přišlo v play-off, které jsem už hrála uvolněně a pro zábavu. Cítila jsem se dobře, a i díky tomu jsem potom byla schopná podat dobrý výkon a odpálit ten homerun. Měla jsem z toho obrovskou radost. Normálně emoce moc najevo nedávám, prožívám je spíš uvnitř, teď jsem ale poprvé odpálila homerun, který jsem chtěla odpálit. Byl to úžasný pocit," vypráví.

V posledních letech se softbalu věnovala i jako trenérka a u toho by ráda zůstala. Ovšem ne jako hlavní trenérka u jednoho týmu. "Slíbila jsem jen, že se budu pár hodin týdně věnovat juniorkám a áčku. Snažím se předat dál, co jsem se naučila, vychovávat své nástupce. Tyhle věci mi teď dávají smysl. Pracuji s lidmi, o nichž vím, že o to, co dělají, mají skutečný zájem. Není to časově náročné a současně je to vysoce efektivní. Takže to splňuje moje nároky a dělá mě to šťastnou, naplňuje mě to," říká o svých nových aktivitách.

Co je nejdůležitější? Mít z toho radost

Při ohlédnutí zpátky je hrdá na to, co dokázala. "Softbal mi dal příležitost, abych se stala tím, kým teď jsem. A já jsem hrozně ráda, že jsem tím, kým teď jsem. Bez softballu bych se nedostala tam, kam jsem se dostala. Zformovalo mě to. Získala nebo upevnila jsem si smysl pro disciplínu, spolupráci, fair-play, poctivost, zodpovědnost. Zároveň mě to dovedlo k tomu, že o životě přemýšlím jinak," míní.

A jaký byl její recept na sportovní dlouhověkost? Naprosto jednoduchý. "Když hráčky a hráči mají svůj cíl, milujou ten sport a jsou ochotní pro něj udělat cokoliv, že přes to všechno je nejdůležitější, aby je to bavilo, aby z toho měli radost. Ta musí převládat a musíte si ji najit v každém tréninku, v každém zápase," vzkazuje.

Téměř tři desítky let dlouhá životní etapa Evy Rendlové, jedné z nejlepších pálkařek v historii českého softbalu, skončila. Začíná jinou a třeba vychová několik svých následovnic, které půjdou v jejich stopách. Zkušeností má na rozdávání.