Vaší sestrou je herečka Emmy Ishtyová, známá z krimiseriálu Power. Je i zbytek rodiny umělecky založený?
Dá se to tak říct. S jednou sestrou provozuji hudební klub s galerií, druhá je herečka. Já rád píšu a skládám básně.

Jde dohromady psaní s volejbalem?
Obě odvětví mají mnoho společného hlavně náročnou cestu zrodu. Sportovci to ale mají snazší. Když zahraju dobrý zápas, vidím to hned na statistikách. Pak složím báseň, myslím si o ní, že je životní. A stejně se někomu nelíbí.

Napsal jste báseň o volejbale?
Čistě o něm ne. V mých básních se ale objevuje. Vyjadřuji v nich životní pocity a milníky své kariéry. Ať už pozitivní, nebo negativní.

Píšete tedy o mistrovství světa a tónech hymny po vyhraném klání?
To jsou samozřejmě nádherné chvíle. Hrál jsem spoustu velkých utkání, ale první se mi vybaví lidé. Vzpomínám na spoluhráče a chemii okolo týmu.

Výsledky tedy neřešíte?
To jsme si nerozuměli. Chci vítězit. Mám rád bouřlivou atmosféru show. Snažím se fanoušky strhnout a jejich podporu následně odměnit. Když se vyhraje, mají hned lepší den.

Thomas Douglas-Powell
Narodil se 16. září 1992 v Brisbane. Od roku 2013 oblékal dres australské volejbalové reprezentace. Zúčastnil se mj. mistrovství světa 2014 v Polsku, kde tým obsadil 16. místo. Hrával v Kanadě, Itálii, Belgii, Finsku a ve Francii. Na tuto sezonu se upsal Lvům Praha.

Tedy najdete svůj top zápas?
Každý ho má. V roce 2015 jsme se probojovali ve Světové lize mezi nejlepší osmičku. A v Sydney jsme hostili Brazílii. Poprvé v historii tam na volejbal přišlo 10 tisíc lidí. Prohráli jsme až po velkém boji a já dal v jednom setu 12 bodů. Líp jsem nikdy nehrál.

V Praze vstupujete do svého šestého profesionálního angažmá. Kde vám bylo nejlépe a kde nejhůře?
To se těžko hodnotí. Třeba v Itálii pro mě bylo moc složité se prosadit, ale zase se tam skvěle žije. To ve Finsku byla pořád tma a městečko mělo jen 2000 obyvatel. Jenže jsem byl v angažmá s velikým kamarádem Maxem Staplesem a vyloženě se nám dařilo.

Věděl jste něco o Česku, než jste podepsal Lvům?
Moc toho nebylo. Znal jsem Jaromíra Jágra. (směje se) Dvakrát jsem byl v Praze, která je vážně krásná. Hrál jsem i proti české reprezentaci. A pak jsem byl v kontaktu s Maxem, který mi loni podrobně líčil cestu Budějovic za zlatou medailí.

Přesto: Není pro vás česká extraliga trochu málo?
To si nemyslím. Očekávám stejnou úroveň volejbalu jako ve Finsku. A ta není vůbec špatná. Těším se a jsem sám zvědavý, co mě čeká.