Jaká panuje situace v pražském stolním tenisu?
Odpověď bych zestručnil na oddíly Elizza a El Nino Praha, které se jediné systematicky věnují výchově mládeže. Ostatní kluby s mládeží pracují buď minimálně nebo vůbec. Osobně působím jako trenér v Elizze a jsem moc rád, že se u nás objevují výrazné talenty ve věkových kategoriích od jedenácti do patnácti let. Skvělé je hlavně to, že máme základnu devadesáti dětí. Pokud mám správné informace, tak El Nino za námi nezaostává.

Co nejvíce chybí – peníze?
A víte, že ne. Nejvíce chybí zájem a vůle dětí a hlavně jejich rodičů. Pro řadu z nich je stolní tenis jen kroužek a pomalu se nezajímají o to, co jejich dítě dělá. Zapálených srdcařů, kteří nás honí, aby mohli častěji trénovat, je málo.

Panský dál válí. Oblíbil si Setka Cup
Zní to až neuvěřitelně, mistr Evropy ve stolním tenisu z roku 1986 stále neopustil aktivní kariéru. Svou radost ze hry předvádí fanouškům i protihráčům v populárním Setka Cupu. „Tyhle turnaje mám vážně rád. Setka Cup je zajímavá soutěž, okolo které se sešla moc dobrá parta lidí. Motivuje mě dokázat si, že zápasy ještě zvládnu, a taky je za ně nějaká kačka, což se vždycky hodí,“ líčí s úsměvem Panský.

Jak často musí dítě trénovat, aby mělo v dospělosti šanci?
Děti trénují dvakrát až třikrát týdně. Pro začátečníky je to dost, sám jsem takto do patnácti trénoval. Dnešní trendy jsou ale trochu jiné a od nějakých dvanácti let už by to chtělo trénovat každý den.

Dětem se nechce, nebo tréninky nestíhají kvůli škole?
Jde o spojité nádoby. Musíme si přiznat, že vlastně nemáme prostory, abychom jim umožnili tak častý trénink. Šest stolů na devadesát dětí je málo. A upřímně se většině ani nechce, více je lákají mobily, sociální sítě… Rodiče tlačí hlavně na studium, což chápu, ale jsem zároveň přesvědčený, že do patnácti let jde skloubit škola, sport i zábava. Jen je třeba chtít.

Objevují se i tak talenty, které převyšují úroveň metropole?
Naštěstí ano, u nás v Elizze jde o Lukáše Lebedu, který teď vyhrál kontrolní turnaj patnáctiletých. Franta Tlustý je zase neskutečným talentem mezi jedenáctiletými. Tyhle dva bych určitě vyzdvihl.

Vidíte své potencionální následovníky i u konkurence?
Určitě, El Nino má mladého Filipa Bednáře. V patnáctiletých za námi trochu zaostávají, ale zase mají výborné hráče v devatenáctce.

Jak si stojí pražský stolní tenis vedle zbytku republiky?
To už není úplně příjemné srovnání. Mezi českou absolutní špičku patří Havířov a Ostrava. Navíc se teď v Havířově vystavěla obrovská hala – národní centrum. Mrzí mě, že podobné zařízení není také v Praze. Snad i tak vypipláme své talenty a stanou se z nich vynikající hráči.

Co to bude potřebovat?
Z naší strany každodenní práci a přemlouvání lidí okolo sebe. Málokdo si uvědomuje, že to mají trenéři časově náročnější, než hráči.

Letos jste oslavil třiašedesáté narozeniny. Máte do trénování stále chuť?
Stolní tenis je pro mě celoživotní láska. Měl jsem to štěstí, že se jím od mládí živím. Důchod se blíží a já se těším, že od té doby do tréninku ještě více vlétnu. Pojedu, dokud nepadnu. (směje se)