V cestě mu nyní stojí vítězové posledních tří ročníků Plzeň, jež si rovněž v nejkratší možné době poradila s Jičínem a Lovosicemi. Narazí kosa na kámen? „Zubří bylo kvalitním soupeřem. Nedalo nám nic zadarmo," smekl před Valachy trenér Dukly Jan Josef.

Proč jedni křepčí a druzí smutní? „Byli jsme sebevědomější," vypíchl pražský lodivod. „Moc nám pomohly evropské poháry. Takovou konfrontaci potřebujete," vysvětloval. „Veliká škoda, že jsme neodsouhlasili společnou československou ligu. Podobná utkání hráče mentálně stmelují, posouvají je výš," posteskl si trenér a počal vyhlížet finálovou odvetu: „Nejsme silnější, ale sehranější, zkušenější a …" Musíme doplňovat jeho poslední slovo?

28:24 (16:14), konečný stav série 3:0Dukla: Petržala, Rangl Šimůnek, Sviták 2/1, Kotrč 4,
Reichl 1, Mubenzem 8, Tribus, Jeníček 1, Patzel 1, Syřínek, Hlavatý, Brabec, Kastner 4/2, Šůstek 7. Trenér Jan Josef.
Zubří: Malina, Orság Šlachta 7/5, Douda 1, Přikryl, Holiš 3, Šustáček 4, Říha, Hrstka 1, Václav 1, Zahradníček 1, Janíček, Reček 5, Dořičák, Zeman 1, Fitiliev. Trenér Andrej Titkov.
Rozhodčí: Dalibor Pavlát, Luděk Točík. Sedmimetrové hody: 5/3 6/5. Vyloučení: 6 3. Počet diváků: 535.

Za třicet minut nastřílel Zubří devět branek a otočil vývoj prvního utkání. Přesná muška ho neopustila ani v dalších duelech. DIEUDONNÉ MUBENZEM (21) zářil:
Rozhodlo naše sebevědomí. Prohrávali jsme a pořád tlačili

A pak, že česká házená nedokáže vychovat ostré spojky. Sedmi góly ozdobil třetí semifinále extraligy mezi Duklou a Zubřím domácí házenkář David Šůstek, jenž své projektily namířil do valašské svatyně z levé strany. Ještě o jeden víc dopadl na místo určení zprava. Postaral se o ně král série Dieudonné Mubenzem. „Lépe jsem nikdy nehrál. Děkuji všem spoluhráčům, kteří mně šance připravovali," usmíval se. 

V sezoně jste toho moc neodehrál. Přepadaly vás po dobu zranění chmury? 
Dobrou náladu jsem neztrácel. Je ale pravda, že mě hlavně levé koleno dalo pořádně zabrat. Ať jsem dělal cokoli, nic nepomáhalo. Až jednoho dne přestalo bolet.

Samo od sebe?
Přesně tak, bylo přetížené. A teď už jsem naštěstí stoprocentně fit.

Vaše galapředstavení začalo už v prvním utkání v Zubří, kde jste nasázel za druhý poločas devět branek…
Nic podobného jsem nezažil ani v žácích. Co jsem hodil na branku, to do ní spadlo. Nijak zvlášť jsem nad ničím nepřemýšlel a jen dával góly. (směje se)

Co udělala kanonáda s vaším sebevědomím? Všichni jsme si věřili po celou dobu. Neztráceli jsme ale pokoru. Každý zápas je jiný. Ani výrazné vítězství vám další výhru nezaručí. Takže jste svých šest branek ve druhém střetnutí za ústup ze slávy nepovažoval?
(směje se) Rozhodně ne, už si mě víc hleděli. Naše síla ale není v jednotlivcích, máme vyrovnaný tým.

Budilo Zubří respekt i při náskoku 2:0?
Věděli jsme, že má Zubří výborné mužstvo a získat třetí bod bude těžké. Na nic jiného než výhru jsme ale nemysleli.

Přibrzdil vás pozdní příjezd Zubří?  Co se odehrávalo ve čtyřiceti neplánovaných minutách předzápasové přípravy? 
Nešlo o nic příjemného. Čekání se ale dalo přežít. Jen jsme se dvakrát rozcvičovali. Nervozita se naštěstí nedostavila.

A Zubří na vás vytáhlo osobku. Svým způsobem pocta?
Ať si podobné pocty příště nechají. (směje se) Hrát proti osobní obraně je vždycky nepříjemné.

Sérii jste uzavřel parádním obloučkem. Od „bombarďáka" by se čekala razantní střela…
Oblouček byl pro diváky. Všichni byli skvělí.

Co rozhodlo semifinále?
Naše sebevědomí. I když jsem prohrávali, pořád jsme tlačili a odpor houževnatého soupeře zlomili.

Ve finále vyzvete Plzeň. Cítíte větší šanci než loni?
Jednoznačně. Jsme o rok zkušenější. Finále bude extrémně vyrovnané. Doufám, že ho vyhrajeme.