Lvi však mají desítky talentů, každý z nich by si cenu zasloužil. To mohl rozhodnout pouze expert. Jako ideální se ukázala zakladatelka dívčí složky na Lužinách a rovněž finalistka Díky, trenére Eva Drešerová. Ta zodpovědnost přijala, dlouze se zamyslela a sdělila: „Vybrala jsem Mášu a Sofii Telehazi, z 98 tréninků letos absolvovaly 88.“ Jde prý o dvě šikovné dívky původem z Ukrajiny. „V Česku žijí s maminkou rok a půl. Volejbal už hrály, rychle se zapojily. I do kolektivu zapadly, jsou pro nás velkou posilou,“ argumentovala Drešerová.

Máše je čtrnáct let, Sofie se narodila o rok později. Přechod do Prahy pro ně byl složitý. „Přestěhování v pubertálním věku není žádná legrace. Navíc přijely a vůbec neznaly jazyk,“ popisovala trenérka a zároveň učitelka českého jazyka. „Čeština je těžká,“ přiznala Máša, která se stala mluvčí sesterské dvojice. „Trenérka k nám je moc hodná. Často se s námi baví, ve všem nám pomáhá,“ ocenila. „I holky jsou fajn. Byly jsme moc překvapené, jak hezky se k nám chovají. Jsme kamarádky.“

Drešerovou těší, že jsou dívky v novém domově spokojené. „Aklimatizovaly se výborně. Jsou přátelské, pokorné, vstřícné. Jen jim nechutná česká kuchyně. Máša nakonec všechno sní, Sofča si vezme třeba jen přílohu. Maminka prý vaří lépe,“ prozradila s úsměvem. Nimrání v jídle si všimla během letního soustředění, na které jako už tradičně vyrazili všichni Lvi společně. Zádrhel byl v tom, že maminka dívek, jež pracuje jako zdravotní sestřička na Bulovce, na jejich pobyt v Litomyšli neměla. „Jeden z tatínků soustředění částečně sponzoroval. Domluvili jsme se, že mohu použít jeho peníze na zaplacení poloviny nákladů. Doplatit zbytek už maminka zvládla.“ Oddíl údajně také vychází vstříc. „Pokud je třeba, odpustí dětem podstatnou část příspěvků,“ poděkovala trenérka.

Zpět k výhře. Sestry mají rozdílné plány jak s poukázkou naložit. „Já si koupím míč a Sofča nějaké oblečení,“ prozradila Máša. S volejbalem začínala ve třetí třídě v rodné Poltavě. Nejprve pozvolna, pak si podala přihlášku do sportovní školy. Tam trénovala každý den. „Bylo to výborné. Volejbal jsem si zamilovala,“ popsala s dovětkem, že sestra každý její krok následovala. V Česku se Lvice už od podzimu připravují jen online. Obě dívky to trochu nudí, ale pořád lepší, než nedělat nic. „Posilujeme, měly jsme hodně výzev – obcházely jsme zemi, běhaly a tančily. Už se těšíme do haly nebo alespoň na tréninky venku.“

Volejbal chtějí hrát celý život. „Neříkám, že bychom musely být někdy profesionálky, ale je to naše velké hobby,“ charakterizovala Máša. Trenérka Drešerová označí sestry za nadané. Hrát mohou na řadě postů. „Sofča bude vyšší, Máša nedoroste do žirafky. Ovšem ony si poradí. Vůbec bych se o ně nebála,“ dodala.