Kdo je Tomáš Petržala?Narodil se 12. května 1986 v Třeboni. Ve své kariéře vystřídal pouze dva kluby, Třeboň a Duklu Praha. V hlavním městě se připravuje od roku 2007. Za českou reprezentaci hrál v kadetských a juniorských výběrech. V dresu seniorského áčka, béčka a akademického výběru si připsal na 35 startů. Nejvíce si váží akademického titulu mistra a vicemistra světa. S Duklou vybojoval zlato a stříbro v české extralize a dvakrát se radoval v Českém poháru.

Tomáši, co vás letos vedlo k podpisu nové smlouvy na Dukle?
Nejvíce se na tom podepsalo to, že jsem se nedostal do zahraničí. Zklamání pro mě bylo tak velké, že už jsem začínal přemýšlet jinak. Přeci jen nehraji hokej či fotbal. Měl jsem čtyři nabídky, kde jsem jednal už o podmínkách.

O jaké nabídky se jednalo?
Asi nejzajímavější byly ty do švýcarské, druhé německé a francouzské ligy. Jednal jsem s Danem Kubešem a Petrem Hrachovcem.

Na čem ztroskotaly?
I když jsem šel pod cenu, tak týmy sáhly po jiných možnostech obsazení postu gólmana. Samozřejmě jsem slyšel názory, že je chyba jít na nízké podmínky, ale když je něco blízko a vy o to stojíte, tak je potřeba to zkusit.

Uvažoval jste o přestupu v rámci české extraligy?
Hodně jsem řešil nabídku z Plzně. Byl jsem tam dokonce na půldenním jednání, které mně nasadilo velkého brouka do hlavy a dlouho jsem o tom i přemýšlel.

Sportovní manažer Dukly Daniel Čurda řekl Deníku, že si myslí, že by pro vás přestup v rámci Česka nebyl přínosný. Souhlasíte?
Myslím si, že se momentálně v Plzni dělá házená velice dobře, líbí se mi, jak umí pracovat s fanoušky a jaký vybudovali tým. Jednalo by se určitě u přínosný přestup. Bude to znít trochu jako klišé, u mě ale zvítězilo srdce nad hlavou.

Radil jste se s někým?
Rodina se mnou všechno dost prožívá. Jak úspěchy, tak i komplikace. Všichni jsme cítili, že tuto sezonu jsem nebyl v psychické pohodě, ale samotné rozhodnutí nechali na mě, což jsem byl rád. Naše rodina má vztah k Dukle, protože tu strýc Pavel Petržala vesloval, a tak jsem věděl, že budou za mé rozhodnutí nakonec rádi.

Co vám okolí doporučovalo?
Partnerka mi na rovinu řekla, že půjde se mnou kamkoli, jela se mnou i na jednání do Plzně. Jako vynikající fyzioterapeutka si může práci najít lehce. U táty zklamání, že zůstávám v extralize, bylo srovnatelné s tím, jaké jsem měl já. Nejvíce na mě tlačilo širší okolí, abych se rozhodl pro letošního mistra z Plzně.

Dukla bude po letech startovat v pohárech. Může v Challenge Cupu dojít k vašemu zviditelnění?
Už jsem v pohárech odchytal dobrá utkání, více než můj výkon bude důležitý výsledek týmu. Pokud se nám podaří postoupit daleko, bude to lepší, než kdybych odchytal dobré zápasy, ale vypadli jsme na začátku.

Jak se těšíte na příchod nového kouče Jana Josefa?
S novým trenérem přijdou nové metody, tréninky a přístupy. Více než natěšenost mě provází pocit zvědavosti. Každopádně ve vztahu s trenérem mám jasno, já jsem hráč a on je šéf.

Znáte se?
Známe se díky mé práci u minižáků Dukly a také ho znám z lavičky Jičína, na které působil. Navíc pravidelně navštěvoval naše domácí zápasy na Ruzyni.

Hovořili jste spolu?
Naposledy v červnu, tedy předtím než jsem tušil, že to bude můj nový trenér.

Dlouho vás vedl Pavel Pauza. Loni byl odvolaný a Dukle se hned začalo dařit. Mohl za neúspěchy Pauza?
Trenér Pauza mě už vedl v juniorských reprezentacích, poslal mi pozvánku do béčka reprezentace a potom mě připravoval sedm let na Dukle. Loni tým potřeboval impulz, to je pravda, ale důvodem bylo to, že i když každý rok byla medaile a k tomu tři trofeje, družstvo dostávalo negativní vlny, a to především v odchodech hráčů. Odcházeli srdcaři a bojovníci. Dobří obranáři a rozehrávači. Je třeba si říci, že často byly důvody pracovní, zahraniční angažmá, zdravotní a nedalo se jim zabránit.

Jak budete na kouče Pauzu vzpomínat?
Na vzpomínky nebude čas. Naše spolupráce bude pokračovat i nadále. Tentokrát u dorostu na Dukle a celkově u mládeže. Na nadcházející společnou práci se těším.

Kádr Dukly prošel změnami. Co říkáte odchodům letitých opor Mráze, Piskače a Šika?
Myslím si, že je to velká rána. Vojta uměl vyjít s každým a udržoval dobrou náladu, i když se zrovna nedařilo, navíc do přípravy i zápasů dával vše a našli jsme se i ve spolupráci brankář obránce. Okusil reprezentační atmosféru a vedl si výborně, takže je jasné, jak moc bude týmu chybět. Kamil je další bývalý reprezentant a k tomu opět člověk, se kterým si rozumím. Nenáleží mi hodnotit výkony, nikdo loni na Dukle nemohl říci, že odehrál top sezonu. U Kamila mě mrzelo, že nedostával šanci v obraně, protože to byl jeden z našich nejlepších obránců. No a odchod Radka je pro mě asi nejsložitější. Kromě toho, že se během pěti let vypracoval na oporu týmu, zlepšil výrazně svojí obrannou činnost, byl nejpoctivější hráč, měl na starosti i teambulding, tak je ještě třeba dodat, že se z něho stal duklák. Začal se mnou pracovat na kroužcích míčových her pro Prahu 6 a navíc jsme spolu jezdili na všechny akce mládeže v dostupné vzdálenosti. Jednu sezonu je skokan roku a druhou nepotřebný stagnující hráč, za kterého máme náhradu? S tím nesouhlasím.

Má kapitán možnost poradního hlasu při tvorbě kádru?
V žádném případě. Tvorba kádru je věc vedení a trenérů. Ani do ní nechci zasahovat. Jen když vám končí smlouva, tak chcete vědět, jak zhruba bude tým vypadat. Ale to bez ohledu na to, jestli jste kapitán nebo ne.

Jak se vám jeví mladíci Březina, Mubenzem a Kývala?
S Filipem Březinou už jsem měl dlouhý rozhovor. Pokud tento hráč zesílí a udrží si svou dynamiku, může být velkým přínosem pro Duklu. Dido je pracovitá a dynamický pravá spojka, taky věřím, že se postupem času vypracuje v dobrého hráče. Dan je střelec, kterého po odchodu Konšela bude Dukla také potřebovat. Navíc kluci na sobě pracují a hlavně si dají říct. Nebojí se komunikovat a nechají si poradit, což je v dnešní době vzácné. Snad jim to vydrží a o to rychleji se do týmu adaptují.

Trenér hovoří o medaili. Je reálná s omlazeným kádrem?
Všichni si musíme srovnat v hlavě, co chceme. Jestli trénovat osmkrát týdně a hrát průměrnou házenou bez týmového ducha, bez většího nasazení a špetky obětování nebo se mužstvo semkne a bude trénovat a hlavně hrát jako jeden muž. Pak by to mohlo jít. Nesmíme se rozdělit jako loni na skupinky a hrát si na svých pískovištích. Už jednou jsem byl s týmem v roli outsidera, a to na akademickém mistrovství světa v Brazílii a nakonec jsme vyhráli zlato, takže mi nikdo nevysvětlí, že to nejde. Nechci mluvit o medaili, chci, aby se Dukle vrátila její tvář, hrála dobrou házenou a přilákala lidi na tribuny.

Rozhovor s novým hlavním koučem Dukly Janem Josefem přineseme v pátek 25. července, pochopitelně v Pražském deníku.