„Jsem rád, že takový typ, jako je Petra chce házenou vůbec hrát. Její přístup k plnění povinností je totiž maximální, což není u jejich vrstevnic rozhodně obvyklé,“ mluví o své svěřence kouč slávistické i reprezentační juniorky Michal Červenka.

„Samozřejmě, že se pere. Pro věkem dorostenku je první liga těžká soutěž. Patří ale jednoznačně k základním kamenům družstva,“ pokračuje.

„Pokud nepoleví, bude zdravá, nebude zbytečně rychle přeřazena do interligového áčka, může pomýšlet na vysoké cíle. Už loni získávala zkušenosti na ME dorostenek. Nyní by se měla poprat o nominaci na MS juniorek,“ dodává Červenka.

Petro, jste narozena ve znamení Váhy. Jak často váháte?

Váhám neustále a to nad úplnými hloupostmi. Například nad tím, jestli jít nebo nejít do školy (smích). Naštěstí jsem zatím moc velkých rozhodnutí nemusela udělat. Uvidíme, jak obstojím?

Jak jste se dostala k házené?

Úplně jednoduše, můj prastrýc je prezident HC Háje. Přestože jsem měla za barákem Astru, začala jsem hrát v tomto klubu.

Co vás u ní udrželo?

Vzpomínám si, že jsem začínala jako křídlo. Chtěla jsem ale chytat. Na Hájích mě ale do branky nechtěli postavit, protože jsem malá. U házené mě v počátcích drželo právě to, že jsem jim chtěla dokázat, že budu brankařka.

Pamatujete si na váš první turnaj?

Brankařský ano, hrálo se v Chrudimi. Já jela jako třetí brankařka, takový maskot. Vím, že jsem chytila jednu sedmičku Sokolu Vršovice. Na Hájích se vypráví, že mě soupeřka trefila do hlavy a já pak seděla na tribuně a všem se chlubila chycenou sedmičkou (smích).

V mladším dorostu přišel přechod do Slavie.

Nešlo o snadné rozhodování. Vazby na Hájích byly velké. Místní neviděli, že už se u nich nemohu rozvíjet, ale jen to, že odcházím. Okolnosti rozchodu mě dodnes mrzí. Chci ale hrát vrcholovou házenou. Dostat se s třemi tréninky do absolutní špičky, není možné.

Čím se chcete do špičky prosadit?

Myslím si, že je mou největší předností cílevědomost. Když si něco zamanu, nevzdávám se. Už jako malé dítě jsem si řekla, že budu dobrá a teď za svým cílem jdu.

Jaké jsou vaše herní přednosti?

Zakládání rychlého útoku. Snažím se u házené hodně přemýšlet. Sledovat, kdo proti mně střílí, znát ho. V první lize už holky dobře znám a taky se v této soutěži ještě dá chytat postřehem. Ve WHIL je to jiné. Tam musím všechno nakoukat.

Nedostatky?

Jsem limitovaná svou výškou. S ní ale nic neudělám. Nejdou mi chytat křídla. Na tom nyní intenzivně pracujeme. Zrychlujeme i práci nohou.

Jak hodnotíte první půlrok v dresu slávistické juniorky?

Jako sen. Kdyby mi někdo řekl před sezonou, jak bude vypadat, nebudu mu věřit. Každé utkání jsme myslím odevzdaly takový výkon, za který se nemusíme stydět. Teď jde o to udržet vše na jaře. Za našimi úspěchy stojí jednoznačně trenér Červenka. Je hrozně znát, jak mu všechny věříme a respektujeme ho.

Máte za sebou i interligové zkušenosti.

S tím, že se dostanu do kabiny áčka, jsem nepočítala. Přiznám se, že jsem se bála. Navíc jsem jela hned do Veselí nad Moravou. Tam jsem chytala skoro dvacet minut. Překvapilo mě, že se mi tam chytalo úplně normálně a atmosféra na mě nijak nedolehla, dokonce mi přišla zveličená. Jinak je to ale jiné úplně ve všem. Hrála jsem za Klárou Černou, proti mně stál v brance domácích můj velký vzor Lenka Černá.

Co jste si po zápase říkaly?

Poprvé jsme se setkaly v Nymburce na kempu nadějí. Tam za mnou přišla a dala mi jako jediné podpis. Prý jsem jí přišla, jako nejlepší. Nyní po interligovém utkání mi řekla „Ahoj, jsem ráda, že tě vidím.“ Padly na mě mdloby, že mě zdraví sama Lenka Černá.

Co byste si chtěla vzít od Lenky Černé?

Paní Černá je velká „srdcařka“, která je ochotná pro tým umřít. Navíc se jí skvěle podařilo skloubit rodinu, vzdělání a chytání. To bych chtěla také dokázat.

Vaše kariéra je prozatím přímočará. Počítáte s neúspěchem?

Já na něj dokonce čekám. Aby se mi dařilo do nekonečna, není možné a je to proti přírodě. Čekala jsem ho už při příchodu do juniorky. První ligu přeci hraje řada zkušených hráček. Interliga je ještě o hodně výš. Prosadit se v ní nebude snadné.

Dovedete si představit, že by začalo MS juniorek, vy nebyla v nominaci, a přesto ho navštívila?

Určitě, trenérovi Červenkovi věřím. Pokud by mě nenominoval, znamenalo by to signál, že jsem něco udělala špatně a ostatní holky jsou lepší.

Jaké máte házenkářské cíle?

Krátkodobé jsou dohrát ligu a vyhrát ji. Potom snad přijde už zmiňované MS juniorek. V příští sezoně bych si ráda našla místo ve WHIL a časem vyrazila třeba do Francie (smích).

David Nejedlý