S oběma se téměř neznal, Davida viděl poprvé, Ondřej vyhrál pět let předtím na Strahově mistrovství republiky žáků. Hlavním sportem pro něj byl ale florbal. „Bylo jasné, že mají budoucnost. Trénovali každý den, naplno a s chutí zlepšovat se,“ popisuje Mařík, jenž si všiml, že se okolo nově vznikajícího týmu točí správní lidé. „Nejdůležitější podporu měli v rodinách, další v klubu a poté se přidal Český volejbalový svaz,“ vypočítává. Spojení se Strahovem bylo každým dnem pevnější a stále se prohlubovalo. „Kluci byli našim dětem vždy vzorem a jejich souznění se Strahovem je zřejmé i z jejich účastí na klubových republikových šampionátech,“ vyzdvihuje.

Krátce pro příchodu Peruna s Davem na Strahov byl do čela úseku beachvolejbalu na Českém volejbalovém svazu jmenován Martin Lébl. Využil svých bohatých kontaktů v Itálii, kde léta hrával, a oslovil trenéra Andrea Tomatise. Se strahovskou i svazovou podporou v zádech se začal psát neuvěřitelný příběh zlatých hochů. „Volba trenéra je vždy náročná a klíčová. Jedná se o souhru okolností. Martin chtěl zkusit něco nového, Andrea právě končil hráčskou kariéru a jejich zájmy se proťaly. Pro oba kluky šlo o skutečný vstup do tajů beachvolejbalu,“ líčí Mařík, jenž se stal gestorem beachvolejbalu na českém svazu.

Proto může zasvěceně hovořit o systému podpory talentů, bez níž by byla cesta na vrchol pro Peruna a Daveho složitější. „Začal jsem ho prosazovat v roce 2020. Jsme malou zemí a centralizace je jedinou možností, jak koncentrovat talenty a dát jim šanci vývoje,“ vysvětluje Mařík, jehož motto zní: „ať dělají vrcholový sport ti, kteří mají výsledky.“ V současné době je v seniorské reprezentaci vedle Perušiče se Schweiner další šestice hráčů a starají se o ně trenéři Tomatis, Vaccaro, Galli a Chalupa. Samozřejmostí je statistik s unikátním systémem Beachdata, fyzioterapeuti a lékaři.

Vedení volejbalové svazu prý už pochopilo, že je beachvolejbal jeho výkladní skříní a svůj drahokam chce brousit. Nicméně má beach stále statut poloprofesionálního sportu. „Reprezentanti jsou z 95 procent studenty. Trénují ovšem každý den,“ sděluje Mařík. Svou pozornost chce nyní zaměřit zejména na rozvoj ženské složky. Další plány nechce prozradit s odůvodněním, že se blíží olympiáda v Paříži. „Po ní se může stát cokoli,“ usmívá se Mařík a poté přece jen doplní: „Moc rád bych udržel tým Perušič/Schweiner na písku až do roku 2025, tedy do dalšího mistrovství světa.“