Přestupní termín v podání ČZU? Rok co rok stejná písnička. Mladíci ověnčení juniorskými tituly s minimální extraligovou zkušeností mizí za lepším. A přicházejí? Další odchovanci.

Malán musel mít v Budějovicích zvědy

Když letos Pražané angažovali Matyáše Démara a Jana Kulihu, museli se příznivci klubu snad štípnout do tváře. Považte: hotoví hráči! První jmenovaný se vrátil na rodnou hroudu ze sladké Francie a druhý posílil ČZU z Českých Budějovic.

Jen co Kuliha vstoupil do kabiny, čelil všetečným dotazům. „Kluci se mě ptali, jak vyhrát extraligu,“ směje se zkušený smečař s dostatečnou kvalifikací pro fundovanou odpověď. Nevěříte? Zlato se na jeho hrudi houpalo už dvakrát. Zná pocity volejbalisty nastupujícího do Ligy mistrů, či žmoulající-ho reprezentační pozvánku.

„Řekl jsem jim, že se nejdřív musí hodně trénovat, pak projít do play-off. V němž se uvidí,“ zubí se takřka dvoumetrový hráč.

A další otázka: bude mít borec zvyklý na prostředí českého velkoklubu dostatek motivace rvát se za celek usilující často jen o záchranu?

„V Budějovicích jsem byl čtyři roky a mám je v srdci,“ vypravuje Kuliha. „Vedení ale usoudilo, že je potřeba provětrat kádr. Vybralo si jiné, takový je sportovní život. Necítím ani trochu hořkosti.“

Podobně hovořil protřelý smečař také se zástupci ČZU na úvodní schůzce. „Trenér Malán snad musel mít v Budějovicích zvědy, ozval se mi chvíli poté, co jsme se nedohodli. Chtěl jsem s ním pracovat. Přišly sice další nabídky, ale už jsem dal slovo,“ líčí.

„Doma musíme vyhrávat“

Jedna věc je chlapský stisk ruky, jiná obnos mířící každý měsíc na vaše konto. „Samozřejmě jsem musel lehce slevit,“ přiznává Kuliha. „Našel jsem ale i další motivace. Relativně brzy budu končit kariéru. Pomalu se budu muset poohlížet po dalším uplatnění, což je v Praze nejjednodušší,“ říká trochu předčasně sedmadvacetiletý volejbalista.

Všechno je tedy ideální? „Nějaké rozdíly bych našel,“ přizná barvu Kuliha. „Budějovice mají dvanáct profesionálů, v ČZU sedmdesát procent hráčů studuje. Na ranní tréninky nás někdy přijde pět.“

Na těch odpoledních je ovšem plno a Kuliha se představuje i v jiné roli pedagogické. „Těšil jsem se na spolupráci s mladými kluky, kterým snad už mohu něco předat,“ říká a rychle doplňuje, že na podobnou činnost není sám. Dělí se o ni s dalším navrátilcem, Matyášem Démarem.

„Naprosto ideální nahrávač pro náš tým,“ oceňuje Kuliha. „Je šikovný, vysoký, dokáže napravit spoustu našich zaváhání na příjmu. A hlavně hraje rychle, což nám sedí.“

A pak už se řeč stočí k nejbližšímu střetnutí. „Zlín má kvalitní tým,“ okomentuje průběžně sedmé Moravany člen devátého mužstva tabulky. „Vrátil se smečař Jirka Vašíček. A na něj spoléhají naši soupeři,“ uvědomuje si Kuliha, jenž nechce hledat diplomatická slova.

„Doma musíme vyhrávat,“ řekne sebevědomě a přidá možný recept. „Zlín tlačí útoky středem sítě. Tam musíme být připraveni.“

Jen, aby se jeho spoluhráčům z více než tříleté série proher od Moravanů nerozklepala kolena. „Toho se nebojím. Dodám jim trochu budějovického optimismu a získáme tři body,“ usmívá se Kuliha.