Kliknutím zvětšíteVítězství v zápase roku a dlouhá pětiletá mise úspěšně splněna. Nastal čas na oslavy?
Musím se přiznat, že nejsem příliš slavící typ, nemám rád narozeninové oslavy ani nic podobného. Ale strašně moc si užívám, když mám okolo sebe skvělou partu lidí, se kterou to můžu všechno sdílet. Vnímám svou radost a zároveň vím, že oni mi všechny ty úspěchy přejí. Vůbec mi proto nevadí sedět někde v rohu a jenom se těšit z upřímné radosti svých nejbližších.
Takové večírky, kde vás zastihneme vesele sedět v rohu, máte ještě v plánu?
Zrovna v pátek jeden takový proběhl. (smích) Jeden z mých týmových parťáků Daniel Bakeš, za kterým jezdím pravidelně do Norska na tréninkové kempy, slavil narozeniny, takže jsme vyrazili do města to malinko oslavit. Ale jak říkám, nic velkého to nebylo. Oslavy mě skutečně moc neberou.
Nemrzí to malinko zrovna po vítězství nad Karlosem? Neříkejte mi, že vás to neláká.
Opravdu ne. Já už nepiju něco málo přes deset let, takže jsem si na tento stav zvykl. Navíc jsem se ještě nikdy nedostal do fáze, kdybych si mohl říct, že mi alkohol nějakým způsobem chutná. A to se nepodařilo odbourat ani na svatbě, ani po narození dcerky. Takže se dá říct, že mám jasno.
Za to dobře připravená káva, o té byste mohl básnit klidně až donekonečna, viďte?
Máte pravdu, na kávu já nedám dopustit. Už to mám jako svůj každodenní rituál. Třeba nyní jsme měli na oslavu vítězství speciální druh kávy Geisha, který je hodnocený jako ten nejlepší vůbec. Kamarád mi to před nedávnem přivezl z Japonska, tak jsme to hned vyzkoušeli. Ale to už není žádná sranda, za 70 gramů takové kávy dáte třeba přes dva tisíce korun. Z toho si člověk udělá sotva jeden šálek. Ale myslím si, že lepší příležitost pro vychutnání snad ani být nemohla.
Mrzí mě chování promotéra Novotného
Kde jste se vůbec dostal ke studiu kávy?
Dlouho jsem hledal nějakou neřest a tohle přišlo tak nějak samo. Samozřejmě jakožto kluk z vesnice jsem začínal na klasické rozpustné kávičce, ale pak jsem se dostal právě k tomu kamarádovi, co žije v Norsku, a postupně jsem do toho začal pronikat. Možná to leckoho překvapí, ale Norové a obecně severské země patří k těm nejlepším pražičům kvalitní kávy na celém světě.
Kdybych vás dobře neznal, tak mám teď pocit, že si povídám spíše s nějakým uznávaným profesorem věd.
(smích) Já jak jsem malinko střelený ve své hlavě, tak jsem si hnedka nakoupil knížky a začal se v tomto oboru více vzdělávat. A musím říct, že mě to vážně chytlo. Trochu bych to přirovnal k vínu, které má rovněž několik zajímavých odrůd a poddruhů. A přesně tohle mě na tom baví, že například káva z Keni může od každého pražiče chutnat úplně jinak.
Patrik Kincl porazil v odevetě Karlose Vémolu na body.
Pojďme zpátky k uplynulé sobotě. Těch gratulací, podpory, ale i nenávistných vzkazů muselo být opravdu hodně. Mobil to všechno přežil bez újmy?
Přežil, ale i díky mému chytrému kroku v podobě vypnutí všech oznámení. Po vítězství jsem vyřídil vzkazy své rodině, pár známým a odepsal skutečně jen na to nejnutnější. Přiznám se, že jsem měl v plánu k tomu usednout a odpovědět, ale opravdu to není v mých silách. První dny po zápase jsme strávili na dovolené, kde jsem absolvoval pouze rozhovory a důležité telefonáty, ale kromě toho jsem se snažil držet stranou a věnovat veškerý volný čas rodině.
Dorazila nějaká zpráva, která vás výjimečně překvapila?
Nic výjimečného asi ne, každopádně ozvalo se pár lidí, jejichž telefonát či zpráva mi udělaly velkou radost. Například kamarád Radek Sachr, který byl několik let v mém rohu, ale pak už nám práce nedovolila se tolik potkávat, volal hned po zápase a chválil mě, že jsem dokázal porazit Karla v jeho vlastní hře. Lidi, co sledují MMA a ví, jaký je on zápasník, tento úspěch náležitě ocenili. Z toho mám velkou radost.
Jste typ člověka, který si jednou za čas o sobě něco přečte, nebo tohle jde úplně mimo vás?
Musím se přiznat, že teď po zápase jsem se od toho úplně distancoval. A takhle podobně to mívám téměř vždycky. Viděl jsem jenom pár titulků v médiích. Trochu mě mrzí některá vyjádření promotéra Ondřeje Novotného, která mi nepřijdou úplně fér směrem k mé osobě. Ale tímto způsobem on zřejmě komunikuje. Rozumím tomu, že jsem jim tam malinko udělal čáru přes rozpočet a že toto utkání budí veřejnost k diskusím, ale z mé strany rozhodně ne.
Máte ten pocit, že organizace Oktagon si takový zápas přála, ale zřejmě očekávala trochu odlišný scénář?
Těžko říct, já nechci nikoho veřejně soudit. Třeba Pavol Neruda mi po zápase napsal nádhernou zprávu a upřímně pogratuloval k vítězství. Tak to má ve sportu i obecně ve společnosti vypadat. Ale chování Ondry mě bohužel štve, když to řeknu velice slušně…
Zpět k příjemnějším tématům. Kam zamířil pás šampiona? Dostal se za odměnu také na dovolenou?
No, když jsem přivezl domů svůj první pás, tak už tehdy mi manželka oznámila, že ho zřejmě nemáme kam uložit. Varianta domov tedy definitivně padla. (smích) Takže pásy jsou nyní uloženy v kufru auta, kde jsem jim našel místo. A ten poslední jsem na chvíli nechal v Hakim gymu na Kladně, se kterým spolupracujeme už několik let, aby se na něj mohl kdokoliv z fanoušků přijít podívat.
Rytíři Kladno se rozloučili se sezonou aukcí hraných dresů. Vybralo se za ně přes sto tisíc korun. Na snímku Patrik Kincl.
Takže nějaká domácí výstavka, to jde vyloženě mimo vás?
Nemám úplně vřelý vztah k těmto materiálním věcem. Třeba jak si hokejisté vystavují puky za své první góly a podobně, tak to já vůbec nevedu. Jsem trochu ignorantské hovado. (úsměv)
Jako hrdý Hradečák jste si však musel užívat letošní hokejovou horečku, ne?
Užíval jsem si to moc. Je to skvělý úspěch pro celé město a zároveň zasloužená odměna pro kluky po všech těch letech, kdy se v play-off úplně nedařilo. Sem tam mi do toho skočily všemožné kempy a tréninky, ale finále jsem si ujít nenechal. Jsem rád, že si k tomu čuchli a dokázali sami sobě, že mohou dojít opravdu daleko. A věřím, že příští sezona může být minimálně stejně vydařená.
Navíc jeden ze slavných hradeckých odchovanců Filip Hronek vás přijel osobně podpořit do O2 areny. Musím říct, že si vybíráte dobrou společnost.
Ano, Filip to od vážení absolvoval celé se mnou. Chtěl údajně vidět, jak trpím při těch posledních momentech před zápasem. (smích) Ale paradoxně to tentokrát šlo poměrně hladce, takže jsem ho možná trochu zklamal. Nicméně byl moc rád, že toho byl součástí. Je to obrovský srdcař, všechno to nesmírně prožívá.
Karlovo vystupování škodí MMA
Co manželka a malá, nastal čas splácet jejich investovanou důvěru?
Konečně ano a už se samozřejmě snažím. Byl to opravdu velký zápas, překvapilo mě, jak obrovské množství lidí to nakonec oslovilo. Naštěstí se všechno povedlo a já si teď můžu užívat zasloužený volný čas s holkami. Hlavně s malou, které je úplně jedno, že jsem byl někde zápasit, hlavně že už si zase můžeme hrát na schovku nebo si kopat s míčem.
Dcerka ještě nedozrála do té fáze, kdy už by se zeptala: „Tati, co to máš na tom obličeji?“
Tam jsme se ještě nedostali. Ví, že táta chodí do práce, že chodí dělat „bouchy bouch“, občas se mnou taky vyrazí na trénink, ale zatím si s tím její hlavička nedělá starosti. Ale pozor, už se třeba naučila armbar (technika bojového umění, pozn. red.), což je podle mého pěkný začátek.
Chtěl byste mít doma slečnu „Inspektorku“?
(smích) Doufám, že nebude zápasit. Přeci jenom je to strašně náročný sport, který bere velké množství času i úsilí. Nicméně ke sportu ji určitě povedu, líbilo by se mi třeba džu-džitsu. Pro všeobecný rozvoj naprosto skvělá alternativa, navíc když máte doma hyperaktivní dítě, což my s manželkou máme, tak se jedná o ideální místo, kde se může vybít.
A co vy, už jste si v hlavě dokázal srovnat, čeho jste vlastně minulou sobotu dosáhl?
Těžká otázka. (zamyslí se) Samozřejmě to vnímám, že jsem první český zápasník, který porazil Karlose Vémolu. Navíc si troufám říct, že takhle rozbitý snad nebyl ani po soubojích v UFC. Byl to ovšem strašně náročný zápas, pořád mám úplně fialovou ruku z toho, jak jsem mu neustále dával rány loktem. Složité období, kam se člověk podíval, tam slyšel něco o odvetě. Pro mě navíc i s kapkou osobního střetu, kdy už to z jeho strany došlo až za hranu snesitelnosti.
Dá se říct, že se vám oběma podařilo rozdělit fanoušky MMA na dva znepřátelené tábory.
Abych se ale přiznal, tak s blížícím se zápasem už mi to bylo opravdu nepříjemné. A to rovněž ze strany svých podporovatelů. Vzkazy o tom, ať ho rozbiju a zničím…Já to na jednu stranu chápu, jelikož Karlovo vystupování na veřejnosti je velice kontroverzní a dle mého škodí MMA. Ať už jsou to jeho osobní kauzy nebo „trashtalky“, při kterých nezná žádné hranice. Jenom mě trochu mrzelo, že se to celé neslo v negativních emocích. Ale teď už si můžu užívat, že jsem vyhrál a dosáhl toho, co jsem tak moc chtěl.
Možná jste za tím chtěl po utkání udělat tlustou čáru, možná taky ne. Každopádně sportovní podání rukou by tomu nejspíše slušelo, nemám pravdu?
Tohle mě upřímně mrzí. Jsem sportovec, jsem atlet, ke sportu přistupuju jako ke komplexní záležitosti. MMA rozhodně nevnímám jako bitku nebo nějakou rvačku. Je to také otázka respektu a z tohoto hlediska to prostě nechápu. Po našem prvním utkání jsem šel Karlovi normálně podat ruku a před celou arénou jsem uznal jeho kvality. Nevím, co k jeho chování dodat. Snad jen to, že ta moje žaloba nebyla žádným unáhleným krokem.
Nečekáte, že se Karlos ozve a alespoň dodatečně se omluví?
Tak tohle si opravdu nedovedu vůbec představit. Od sociálních sítí jsem teď distancovaný, ale četl jsem si ten jeho příspěvek na Instagramu a jsem téměř přesvědčený o tom, že to za něho napsal někdo jiný. Ale že by vzal telefon a zavolal mi? (smích)
Pět let nenávisti vůči jedné osobě. Nakonec to ale stálo za to, že ano?
Ve finále je to krásné. Ale čím vším jsem si musel projít, nejrůznější diety, příšerné tréninky, po kterých jsem se mnohdy nemohl ani zvednout ze země. Nicméně k tomu mě dohnala právě jeho osoba. Kdykoliv jsem byl na dně, tak jsem se stejně zvedl a šel si ještě přidat. Ta motivace byla skutečně obrovským hnacím motorem za vítězstvím. A stálo to za to, jak říkáte.
Neztratíte tak s odchodem Karlose z vaší hlavy ten pomyslný terč v hlavě?
Máte pravdu, že takhle vyhrocené jako s Karlem už to asi nikdy nebude. To je podle mě neopakovatelné. Ale rozhodně se tím nevytratí moje chuť nadále vítězit a být nejlepší. Teď mám konečně vyčištěnou hlavu, žádné zápasové plány, takže se budu moct nad tím vším v klidu zamyslet. A až přijde další soupeř, tak se zase zblázním a půjdu si pro vítězství.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
