Do Prahy jste přestoupil v listopadu. Už jste se zabydlel?
Ano, člověk si zvykne rychle. Navíc je před námi nejhezčí část sezony.

Prošel jste řadou klubů. Jak si Lvi stojí oproti slovenským, francouzským či polským celkům?
Všechno je tu podchycené – od rehabilitace až po administrativní věci. Jediná věc není standardní, trénujeme v jiné hale, než hrajeme domácí zápasy. Na to si ovšem zvyknete, zvlášť, když se do Unyp areny dostaneme den před utkáním.

Jak se vám zamlouvá extraliga?
Je vyrovnaná. Nevím, jak to bylo loni, ale dříve v ní dominovaly dva týmy. Aby byl člověk úspěšný, musí se na každé utkání stoprocentně připravit. U mužstev z nižších příček tabulky je patrný drobný kvalitativní rozdíl. I osmý tým ovšem dokáže zaskočit lídra a je možné, že ho porazí.

Už jste překročil třicítku. Mluvíte o závěru sezony, dělá s vámi ještě něco?
Sezona je vlastně přípravou na play-off. V něm se rozhoduje. První úkol jsme splnili, postoupili jsme mezi osmičku, teď všechno začíná.

V Českém poháru jste ale skončili už ve čtvrtfinále. Proč jste se na Evropu lépe nenaladili?
Naladěni jsme byli dobře, ale bohužel jsme nevyužili šance, které jsme v zápase měli. Naše výpadky Karlovarsko tvrdě trestalo. Z toho vyplývá, že se nám to v dalších důležitých utkáních nesmí stát. Určitě šlo pro nás o dobrou školu. Teď už bude každý zápas konečný, nebudeme mít dvacet šancí na opravu.

Lvi Praha – Ziraat Bankasi
Semifinále Vyzývacího poháru. Kdy? 24. února 17.10 Unyp Arena Praha – vysílá ČT sport, 3. března 16.00 Volleyball Hall Ankara.

Už zítra vás čeká Vyzývací pohár. V roce 2017 jste si zahrál finále. Jak na ně vzpomínáte?
Ve finále jsme narazili na Novyj Urengoj. Škoda, že naše hala nevyhovovala parametrům, hlediště muselo být pro tři tisíce lidí. Stěhovali jsme se proto do Paříže. Tam jsme neměli takovou podporu a prohráli 1:3, stejně tak v Rusku. Na jednu stranu na zápasy vzpomínám rád, dostal jsem se do finále, zahrál si skvělý volejbal, na druhou jsme prohráli. To vždy mrzí.

Přes Ziraat Bankas? jste však v semifinále přešli. Vyprávějte…
Pamatuji se, že měli kádr nabitý superhvězdami, teď mají „jen“ vynikající cizince. S oběma jejich smečaři Martinem Atanasovem a Maartenem Van Garderen jsem hrál. Holandské účko Woutera Ter Maata znám také. I trenéra Giampaola Medeia, vedl mě ve Francii. Kvalita nahrávače Arslana Eksiho je neoddiskutovatelná. Nastoupili jsme proti sobě v nároďáku. Bude to jistě tahat přes kůly. Všichni něco umějí, ale my také. Pokud to ukážeme na hřišti, budeme úspěšní.

Vážně je to v silách českého týmu?
Mluvíme o volejbale, ve kterém nic není jisté. Víme, že můžeme porazit každého i postoupit.

Možná malá výhoda, hraje se bez diváků. Nastoupit v Turecku asi není moc příjemné.
To bych netvrdil. Každý má v hlavě fotbal, vidí před sebou utkání Fenerbahce s Galatasarayem. Ve volejbale to tolik neplatí. V Ankaře mi tehdy chyběl fanklub. Lidí přišlo hodně, ale jen seděli. To v Chaumontu chodili i ultras, bylo to živější. Škoda, že teď diváci nebudou. V Praze by bylo plno, energie od nich by nám dodala sílu.

Co může na Turky platit?
Rozhodne týmová energie. Musíme hrát odvážně. Využít šance, které dostaneme. Proti Varům jsme to naposledy nedokázali. Pak budeme úspěšní.