Kliknutím zvětšíte„Ano, je to tak, ale já nechci řešit, že to jsou moje poslední zápasy v Eurolize. Důležité je, že je tým ve Final Four. Tahle sezona sice nebyla zcela perfektní, ale zvládly jsme to a můžeme se pokusit zopakovat stejný zázrak jako před dvěma lety," připomněla Palauová v rozhovoru s českými novináři senzační triumf USK v roce 2015, na kterém měla velkou zásluhu.
Pražankám stojí v cestě Kursk
Loni se Pražanky také dostaly na závěrečný turnaj, ale oba zápasy prohrály. Tentokrát to chtějí i kvůli loučící se Palauové napravit. V cestě jim však v semifinále stojí Kursk, který v této sezoně ještě neprohrál.
„Jsem ale optimistkou. Máme proti nim dobré šance, nemáme co ztratit, ale budeme muset být mentálně silné. Proti Orenburg jsme si ukázaly, že jsme toho schopné," řekla s odkazem na náročnou čtvrtfinálovou sérii, kterou označila za jednu z nejtěžších ve své kariéře.
Je to jako si hodit mincí
„Důležité je udržet se s týmy jako jsou Kursk a Jekatěrinburg ve hře. Pak soupeř znervózní a bude pod tlakem, což je naše šance. Myslím, že cítí větší tlak než my. Naším cílem bylo být opět ve Final Four a to jsme splnily. Teď musíme podat excelentní výkon a držet se ve hře a hrát si s jejich hlavami," naznačila Palauová možnou cestu k úspěchu.
K tomu by mohl pomoci i návrat Kateřiny Elhotové po mateřské přestávce. „To může být důležitý faktor. Víme, že umí být rozdílová hráčka. Zatím ale nevíme, jak po té pauze zareaguje na tempo soutěže. Je to jako si hodit mincí: může být dobrá, ale také nemusí. Nedá se to předvídat. Ale určitě nám pomůže. Je čerstvá, plná síly a přichází takřka z jiné planety. Basketbal ji teď baví, jako by ho hrála poprvé. Tu energii přenáší na nás," usmívala se Palauová.
Patří mezi nejlepší hráčky soutěže
Právě ona by část energie potřebovala, protože je v závěru náročné sezony už unavená. „Ale stejně ještě v sobě něco najdu. Nechám se možná na 24 hodin zmrazit a pak uvidíme. V Orenburgu mě presovali celý zápas všude na hřišti. To byl masakr. Ale čekají nás poslední bitvy a není nač se šetřit. Budeme bojovat," slíbila.
Sedmatřicetiletá rodačka z Barcelony přišla do Prahy v roce 2013 a od té doby potvrzuje svou kvalitu. Každoročně patří i ve svém věku mezi nejlepší hráčky soutěže, loni v listopadu dokonce jako první v historii Euroligy pokořila hranici tisíc asistencí. A před touto sezonou získala se Španělskem stříbro na olympijských hrách. A právě v národním dresu chce v červnu také svou bohatou kariéru ukončit na mistrovství Evropy, které se koná právě v Česku.
Přemýšlí o Australii
„Co se týče mé budoucnosti, ta začne až po mistrovství. Teprve pak se budu rozhodovat, co s životem dál. Chtěla bych dál hrát basketbal, ale ne na takové úrovni. Přemýšlím o Austrálii. Australský basket velmi respektuji a jen tam být a cestovat by mohlo být skvělé. Na téhle úrovni jsem už udělala svou práci, takže chci zkusit ještě něco dalšího," prozradila, že má podobný plán, jako když v létě 2015 končila jiná hráčka USK Jana Veselá, která také snila o Austrálii, ale nakonec tam nejela. „S Vesy jsme kamarádky, takže přemýšlíme podobně," dodala.
Zatím se nerozhodla, zda chce v budoucnu trénovat
Prahu si však během svého angažmá zamilovala, takže nevyloučila, že by se jednou mohla vrátit třeba jako trenérka. Ale zatím se nerozhodla, zda vůbec chce v budoucnu trénovat. „Není to tak jednoduchá práce. Jedna věc je být na hřišti a druhá mimo něj. Nejsem si jistá, jestli budu trenérkou. Mluvila jsem o tom i s Natou (trenérka USK Natália Hejková). Musím nejprve zjistit, co sama chci dělat a jestli jsem unavená z basketu na takové úrovni. Třeba budu trénovat děti a bude mi to stačit. Uvidíme," dodala.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
