Když dostala pozvánku, neváhala ani minutu. Vždyť se jednalo o pozvání od samotného Prince Omara Ahmedzaiho. Navíc poslední soutěžní zápas hrála Eva Feřteková téměř před rokem. V současné době se turnaje v Evropě pořádají hlavně pro hráče, kteří žijí v dané zemi nebo v okolních státech. 

„Moc jsem se těšila na přátele ze zahraniční, nevěřili jsme vlastním očím, že se potkáme,“ líčila Feřteková, dlouhodobě jedna z nejlepších českých squashistek. „Předtím to byla taková rutina. Zabalit, odjezd na letiště, příjezd, trénink, zápas… Dokola. Teď po takové době už jen zabalení věcí na cestu, aby měl člověk jistotu že má vše co potřebuje, trvalo mnohem déle.“

A jedním z příjemných šoků byla také organizace turnaje v Pákistánu. Vždyť se hrálo na skleněném kurtu, na každé utkání přišlo navíc hodně lidí. Turnajovými jedničkami byly jak mezi ženami, tak mezi muži, světové dvojky – Nouran Gohar a Mohamed ElShorbagy z Egypta. „My jako hráči jsme měli oddělený prostor na sledování zápasů. Měli vytvořené veliké hlediště kolem skleněného kurtu a dál ještě další místa před velkými obrazovkami,“ popisovala Feřteková.

„Hráli jsme večer za tmy, vše bylo osvícené a viditelnost na kurtu byla bez problémů,“ sdělila Feřteková, která měla složitou cestu do Pákistánu. Místo plánových 18 hodin strávila na cestě neskutečných 54 hodin a nakonec dorazila jednu hodinu před svým plánovaným zápasem.

„Ani jsem se nestačila zahřát a už jsem šla na kurt, pořadatelé můj zápas naštěstí přeložili až na úplný závěr programu“ doplnila česká squashistka, která nakonec prohrála v úvodním kole turnaje, stejně jako Daniel Mekbib. Soupeřkou Anny Serme, po vyhraném prvním kole, byla ve čtvrtfinále Švýcarka Cindy Merlo. I přes velice vyrovnaný průběh na ni Anna bohužel nestačila a podlehla jí 0:3 na sety. O výsledku zápasu rozhodly koncovky setů, v nichž byla Cindy lepší.

Feřteková rovněž oceňuje doprovodný program, squashisté se podívali také do centra města. „Bylo to pro ně asi dost náročné na organizaci, protože jsme měli vždy armádní doprovod a policie zavírala silnice, řídila dopravu. Ale udělali pro nás všechno,“ mínila squashistka z Prahy.

„Další den jsme byli pozvaní na oběd k armádnímu veliteli do nádherné historické budovy, která nyní slouží právě k přijímání významných návštěv. Jindy nás vzali ve městě k hrobce šejka Rukn-ud-Din Abul Fateha, která je jednou z historicky i architektonicky nejzajímavějších v té oblasti.“