Co říkáte tropickým podmínkám při olympiádě?
Na přelomu července a srpna jsem tam nikdy nebyl, ale obecně se upozorňuje na velké horko a vysokou vlhkost. Na teplo jsme zvyklí, spíš nám bude dávat zabrat to vlhko.

Dá se na tokijské podmínky u nás nějak připravit?
Zdejší třicítky se blíží tomu, co nás čeká v Japonsku, ale pocitově to bude kvůli vlhku asi jiný. Zvykat si budeme až tam na aklimatizačním pobytu. Ale na druhou stranu - pro mě je teplo mnohem lepší než zima. Jsme letní sport, léto ke kanoistice patří. Pořád jsme u vody a často býváme celí mokří. (směje se)

Čas docela letí, jste už myšlenkami v Japonsku?
Odlétáme 11. července. Nejdřív budeme na soustředění v prefektuře Koči, kde jsme v minulosti už třikrát trénovali. Tentokrát tam strávíme necelé tři týdny před tím, než se přesuneme do olympijské vesnice.

Jaké podmínky vás v Koči čekají?
Jezdíme tam na předolympijské kempy od roku 2017. Máme pro sebe dům hned u vody se vším zázemím, posilovnou, loděmi. Jede s námi i kuchařka, takže o nás bude dobře postaráno i v tomto směru. Co se týká epidemiologických opatření, obávám se, že budeme muset počítat s tím nejhorším.

Jaké o tom máte informace?
Minimálně čtrnáct dní budeme zavření v bublině. Těžko se budeme moct vypravit do města a sednout si do kavárny. Odpočívat bude možné jen v rámci našeho objektu. Toho se trochu obávám, protože občas se potřebuju trochu odreagovat, ale snad to zvládneme.

Kdo bude kromě vás, Petra a kuchařky v bublině pobývat?
S námi tam jako trenéři odjedou táta a děda, rehabilitační tým včetně masérů a fyzioterapeutů. Domeček budeme sdílet i s kajakáři Pepou Dostálem a Radkem Šloufem, reprezentačním koučem a dalšími trenéry.

Tak to při takovém množství lidí nebude o rozptýlení nouze…
Myslím, že o dobrou náladu bude postaráno. S Pepou se často vídáme, byli jsme spolu na jarním soustředění v Kalifornii. Přesto bych občas preferoval na chvíli se vzdálit a být sám. Mám to tak rád, ale to asi nepůjde.

Je možné vymyslet nějakou alternativu?
Nejspíš jen zalézt na pokoj a pustit si film. Jde o to, že jsem na podobná opatření nebyl za celou kariéru zvyklý. Nějak si ale určitě poradím. O to víc budeme třeba na olympijské závody soustředění. Jedeme tam kvůli tomu, abychom dobře závodili, a to je hlavní.

Berete s sebou z těchto důvodů psychologa?
Ne, ale mohu komunikovat s mentálním koučem. Když bude potřeba, budeme spolu v kontaktu.

Znáte podrobnosti o přesunu do vesnice sportovců?
Vím, že k tomu dojde 30. července. Jak to tam bude skutečně vypadat, to v této chvíli asi nikdo pořádně neví. Dá se ale předpokládat, že náš pohyb bude omezený jen na vesnici, závodiště a cesty mezi nimi. Popravdě mi ale ani nevadí, že nikde nebudeme courat. Když jsem dřív trénoval v Koči, byl čas vyrazit do Tokia a podívat po zajímavostech. Podnikal jsem to i proto, aby mě to pak během her nelákalo a mohl se soustředit jen na výkon.

Měl jste možnost si vyzkoušet olympijský kanál?
Byl jsem se tam podívat už před čtyřmi roky. Musím ale uvést na pravou míru, že se nejedná o žádný olympijský kanál. Je to mořská zátoka, kde býval přístav. Břehy jsou vybetonované a rovné. Na dvou kilometrech, kde startují veslaři, byla dokonce nějaká skládka, a když jsme tam na podzim před dvěma roky jeli přípravný závod, moc to tam nevonělo. Napadlo mě, že je dobře, že je náš start až o kilometr dál…

U moře obvykle fouká, jak to tam vypadá v tomto ohledu?
Zažil jsem tam nepříjemný protivítr zleva, což mi nevyhovuje, ale fouká i zprava do zad. Vítr může zvednout vlny, které se od betonových břehů odrážejí. Když jsem tam ale byl naposledy, umístili Japonci do vody podél břehů nějaké pletivo, což odrazy zmírnilo. I tak nikdo pořádně nevíme, co nás tam může potkat. Asi všechno. Přeju si hlavně, aby podmínky byly regulérní.

Na nedávném ME v Poznani jste si dvěma tituly zvedl sebevědomí. Může se to projevit začátkem srpna při olympijských závodech? Jste na vítězné vlně?
Kéž by se to tak dalo říct… (směje se) Výhra v Poznani mi hodně pomohla hlavně po psychické stránce. Naposledy jsem měl zlatou medaili v roce 2018 na mistrovství Evropy. Doufám, že jsem se tím i soupeřům v posledním předolympijském závodě dostal do hlavy a trochu je vylekal. Evropa tam byla komplet. Fakt mě Poznaň docela nakopla.

Co tréma, nejste už žádný nováček, jak ji zvládáte?
Lék na ni se asi nedá najít. Každý člověk je svým způsobem nervózní. Já ale trému beru pozitivně. Většinou, když jsem nervózní, tak se víc soustředím a dopadne to výborně. Proto doufám, že taková ta zdravá nervozita přijde v pravý čas.

To znamená kdy?
Nejvíc se to obvykle projeví večer před závodem a pak to hlavně zažívám, když se ráno probudím. Obvykle to ale cítím už pár dní předem, kdy třeba lehce znervózním při tréninku. Manželka by možná řekla něco jiného. Ona totiž tvrdí, že to je se mnou k nevydržení nejmíň celý týden (směje se), ale to si úplně nemyslím.

Jak teď vypadá váš trénink?
Děláme všechno proto, aby forma kulminovala v Japonsku. Proto ještě najíždíme vytrvalost, ale pár tvrdých tréninků mě čeká i v Koči. Jsem typ závodníka, který nepotřebuje být před závody úplně odpočatý a uvolněný. Spíš mi vyhovuje malinká únava, aby svaly byly připravené, a věděly, do čeho jdou.

Martin Fuksa vyrazil do Kolumbie a AmerikyMartin Fuksa vyrazil do Kolumbie a AmerikyZdroj: se souhlasem Martina Fuksy

Petra čeká ještě nadcházející víkend ME do 23 let. Musela jít vaše příprava na debl-kanoi na čas stranou?
Nám vlastně roční odložení Tokia kvůli koronaviru pomohlo. Petr vyspěl, zrychlil, což se letos potvrdilo čtvrtým místem na světovém poháru. Pak jsme debl odložili, protože jsem se chtěl soustředit na šampionát v Poznani. Po něm jsme se k němu zase vrátili a střídáme to, jak je potřeba. Převahu má ale trénink na singlu.

O pět let mladší bratr vás bral v minulosti jako autoritu. To trvá, nebo si začíná víc prosazovat svou?
Sebevědomí mu nechybí… (směje se) Dřív jsem chtěl, aby dělal všechno, co mu řeknu, protože jsem viděl, že to u mě funguje. Od té doby se ale něco změnilo. Vidím ho jako sportovce, který chce něco dokázat. I když jsme bráchové, nejsme stejní a Petr nemůže být mou kopií. Má svůj přístup. Uznávám, že potřebuje dělat věci, které ho posunou. Podle mě je to takhle super.

V Tokiu vám a Petrovi bude držet pěsti na dálku rozvětvená rodina, kamarádi a celá vodácká komunita. Jste připravení je potěšit tím správným způsobem?
Blízkým dělám radost už pár let, co vozím medaile ze šampionátů. Samozřejmě mi chybí ta olympijská. Hrozně po ní toužím, ale pořád na ni myslet nejde. Na olympijském závodě bude důležité prodat všechno, co jsem natrénoval. Až projedu cílem a rozhlédnu se, budu moct říct, jestli jsem máknul na sto procent. To je pro mě nejdůležitější. A když to klapne, věřím, že to dopadne i ke spokojenosti všech kolem.