Co očekáváte od zápasu s Christianem Eckerlinem?
Zápas bude extrémně těžký, je to jeden z posledních zápasů mé kariéry a je jeden z nejtěžších. Jdu jeho váhu, jdu u něj doma, takže všechno jde proti mně. Mně to ale nevadí, musím říct, že mi to vyhovuje víc, než když jdu jako favorit. Nemám na sobě tak extrémní tlak, chci překvapit a trochu šokovat. Jeho kvality jsou mi ale samozřejmě jasné. Je to velmi komplexní zápasník, bude těžký a velký. Má dobrou zem, bude to těžké. Připravujeme na to nějaké věci a věříme, že bych se mohl rozloučit vítězně.

Eckerlin je v Německu a ve Frankfurtu zvlášť miláčkem. Na podporu publika asi sázet nemůžete. Bude to hrát roli?
Mám velkou výhodu v tom, že jsem odmala hrál vrcholový hokej. Hráli jsme venku, tam vždycky fanoušci byli proti vám. Přijeli jste do Olomouce a nefandili nám tam, protože jsme byli z Prahy. Bylo to něco trošičku jiného než MMA, ale díky tomu jsem na to zvyklý. Já se na to ale těším. On je pod obrovským tlakem, je tam obrovská hvězda a prostě musí. Já jsem snad poprvé v pozici, že jsem jasný outsider a je to hodně postavené podle něj. Jdeme jeho váhu, chtěl jsem jít 77, ale jdeme na domluvenou váhu 80 kilo. Je to přímo u něj doma, bude tam 12 tisíc lidí a tak 11 tisíc přijde na něj. Já tam budu mít asi deset lidí. To je ale úplně jedno, já se na to fakt těším. Je to obrovský zápas, bude to sledované. Pracuju jak na svých trénincích, tak na hlavě, abych byl perfektně připravený a ustál to.

Do domluvené váhy místo welteru jdete tedy kvůli Eckerlinovi?
Samozřejmě. Domluvená je osmdesátka a níž to nešlo. Zápas jsem ale chtěl, takže jsem ho musel brát tak, jak je. Nikomu se tam ani moc nechtělo. Robo Pukač teď šel v Německu s Jungwirthem, málokdo by to vzal. To jsou zápasy, které jsou opravdu v nepřátelském prostředí, kde jsou všichni proti vám. Já jsem to tak ale chtěl, s podmínkami jsem souhlasil. Všechno má své pro a proti. On bude větší a těžší, ale zase fyzička… Je to složité. Věřím, že máme věci, kterými ho můžeme překvapit a trošku tam udělat bordel.

Bude shazování o to lehčí, že jdete ve váze do 80 kilo?
Určitě. Všechno má ale své pro a proti. Můžete být těžký a velký, ale když neděláte tak drastické shazování, tak vám to fyzicky tolik neubere a zůstane vám víc energie do závěrečných kol. Já jsem si to nastavil tak, že vím, že budu lehčí, ale čeká mě zase lehčí shazování a vůbec se nestresuju z váhy. Musím to brát tak, jak to je.

Vedle titulového zápasu Moeila s Austinem je váš duel tím hlavním na kartě. Je to velká motivace?
Určitě, ale je to postavené na něm. Na jednu stranu je dobré, že máte obrovský drajv, ale když všechno nejde tak, jak chcete, tak se vám to pak dostává do hlavy. Znám to z hokeje. Se Slavií jsme vždycky byli první, ale pak jsme přijeli na Moravu a najednou proti nám každý vytáhl nejlepší zápas v sezoně, protože neměl co ztratit. My furt museli. On je taky starý, takže oba máme dost zkušeností. Já mám ale 45 zápasů i s amatéry, z toho dvacet v profících. Vím, co mě čeká, a myslím, že z té nevýhody může nakonec být i výhoda.

Po posledním zápase s Tomem Crosbym jste říkal, že letos se zápasením skončíte. Nerozmyslel jste si to?
Ne, to si ani nejde rozmyslet, protože to mám dané zdravotně. Původně jsem se chtěl rozloučit v Čechách, ale budu vůbec rád, když vydržím zdravotně do tohohle zápasu. Doktoři mě nechtěli pustit už proti Crosbymu a když jsem jim pak oznámil, že budu končit, tak byli nadšení. Dál už to nešlo. Ať už se bavíme o zraněních, snížené rezistenci na antibiotika, pásových oparech… Pořád se mi něco vrací a tělo mi říká jasně, že už to nejde. Rozhodně to je konec, ale bavíme se o tom, jestli je už tohle konec, nebo si dám ještě jeden zápas. Po tomhle ale budu mít rok pauzu. Jestli se za rok rozloučím, bude to fajn, ale taky nemusím. Bavíme se o tom, že si pak možná střihnu zápas na rozlučku, nebo ne. Víc ale už určitě ne.

V rozhovorech jste říkal, že by vás v červnu lákal Eden. To tedy nepůjde?
Ne. Vzal jsem Crosbyho, teď mám Eckerlina a pro mě je vůbec úspěch, že zdravotně vydržím do zápasu s tím vším, co mám. Mám asi osm nebo deset zranění, která musím potom během roku doléčit. Jsou tam i věci, které už nezachráním, které už dobré nebudou. Třeba moje koleno. Rozhodování, jestli skončit, bylo těžké, zezačátku jsme o tom nechtěl ani slyšet, ale postupně to pak přijímáte. Pak jsem se zranil a najednou zjistíte, že to nějak půjde. Mám štěstí, že můžu přejít z MMA zpátky na hokej. Je těžké končit, když nemáte co pak dělat. Já končím kvůli zdraví, kvůli rodině a kvůli dětem na hokeji. Chci se tomu věnovat, chci to dělat pořádně a mít rodinu. Teď v létě mám svatbu, těším se na to a chci si užít normální život.

V trénování hokeje vás zdravotní problémy neomezují?
Ne. Jsem trenér, to, co mám dětem ukázat, to zvládnu. Není to o nějakém maximálním výkonu. Bavíme se o tom, že jsem ve vrcholovém sportu. Oktagon je spolu s KSW největší evropská organizace a soupeři jsou strašně dobří. Proto musíte být absolutně vrcholový sportovec. Já už ale nemůžu trénovat tak, jak bych chtěl, protože mi to zranění nedovolí. Na poslední zápas to ještě táhnu, jdu i přes bolest a nějak to dopadne. Pak je konec. S hokejem to ale nemá nic moc společného. 26 let dělám vrcholový sport naplno. Dělal jsem hokej, měl jsem jít na draft a byl jsem na nejvyšší úrovni, ale přišlo zranění. Pak jsem se dostal k MMA a už mám za sebou 26 let odříkání, diet a času, kdy jsem nežil život. Obětoval jsem tomu všechno a už mě to nebaví. Bylo toho dost. Na čase je další kapitola, těším se na poslední zápas a mám to v hlavě krásně nastavené. Je to naposledy.

Takže už se těšíte, až z toho kolotoče vyskočíte a budete mít čas na normální život? Konečně si budete moct dopřávat i v jídle…
Určitě. Těším se, až si budu moct dopřát něco dobrého, ale pak zjistíte, že na to nemáte ani takovou chuť, když to nemusíte držet. Jde spíš o to, že když jsem si minulý rok zranil koleno s Davidem Kozmou, tak jsem byl sedm měsíců úplně out a tři měsíce jsem musel opravdu vypnout. Po dvaceti letech jsem žil život. Jezdil jsem s přítelkyní na výlety a najednou jsem zjistil, že je to hrozně fajn. Když je vám dvacet, tak je to jenom MMA, sport a úspěchy. Ve 25 letech už to vidíte jinak, ve 30 to vidíte zase jinak. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale já končím na svém vrcholu. Někdo může říkat, že jsem nic nedokázal, ale já myslím, že mám kariéru velice hezkou. Mám profi skóre 17-3-1, mám celkem za sebou asi 45 zápasů, z toho 40 výher. Upřímně jsem spokojený s tím, co jsem dokázal, a to je pro mě to nejdůležitější.

Příprava běží podle představ?
Ještě zbývá týden, pořád se můžu zranit, ale zatím jsem šel přes bolest a na hraně a zatím držím. Ve čtvrtek jsem měl poslední dvoufázi a po ní už následuje jen takové ladění. Když bude všechno v pohodě, tak to dobře dopadne. I hlava je nastavená tak, že je to už poslední. Když mi něco neupadne, tak do toho určitě půjdu.