Rodino, jak jste se dostali ke sportu?
Martin: Táta mě v šesti letech přivedl na hřiště v Tróji. Věděl, že nejsem úplně fotbalový typ, a tak mě dal na ragby.
Anna: Při otvírání tělocvičny v Tróji jsem zahlédla ukázku házené. Líbila se mi, a tak mě na ní rodiče přihlásili.
Agáta: Lukostřelbu jsme objevila díky tomu, že se střelnice nacházela hned vedle ragbyového hřiště Slavie.

Měl na výběr vašeho sportu vliv táta?
Anna: U házené jsem zůstala hlavně kvůli mé povaze. Jako malá jsem se věnovala ještě tancování a čtyři roky i atletice.
Agáta: Určitý vliv asi rodiče měli, ale do ničeho nás nikdy nenutili. Sport, který děláme, je náš koníček.

Radíte svým dcerám ohledně tréninků či soutěží?
Martin: Snažím se jim spíš všeobecně ukázat přístup ke sportu i k životu. Svým vlastním sportům asi holky rozumí víc než já.
Anna: I já se snažím tátovi radit. Doufám, že si nějaké mé rady bere k srdci. (směje se) Co se týče sestřiny lukostřelby, tak vím jen to, že se potřebuje soustředit.
Agáta: Myslím, že se mi táta snaží radit často, ale přece jen rozumím lukostřelbě nejlíp já. (směje se)

Každý z vás se věnuje jinému sportu. Našli byste něco, co mají tyto sporty společného?
Anna: Házená a ragby si jsou blízké v tom, že musí u obou člověk umět házet. Navíc se jedná o tvrdé sporty a řekla bych, že je házená i tvrdší. Lukostřelba je ale úplně o něčem jiném.
Agáta: Myslím si, že se sporty, kterým se věnujeme, hodí k našim povahám. Lukostřelba má k ragby i k házené hodně daleko.
Martin: Házená a ragby jsou kolektivní kontaktní sporty. Agáta po nějaké době zjistila, že jí víc vyhovuje individuální sport a v lukostřelbě ho našla.

Holky, jak zvládáte tréninky a školu zároveň?
Agáta: Občas je to dost náročné. Ve škole se věnuji atletice a někdy se mi kříží závody. Se známkami ale nemám žádný problém.
Anna: Těžké to bylo, když jsem se zranila a nechodila dlouho do školy.

Řešíte sport i u rodinného stolu?
Agáta: Ano, sport řešíme skoro pořád.
Anna: Souhlasím s Agátou. Když se s tátou vidíme, tak sport samozřejmě řešíme.
Martin: Je to vděčné téma. (směje se)

Je maminka také sportovkyní?
Anna: Maminka jako mladá také chvíli hrála házenou. Občas se zlobí, že kvůli ní nevěnuji tolik času škole a domácím pracím. Je ale určitě ráda, že se sestrou děláme to, co nás baví.
Agáta: Sportu se nevěnuje tak intenzivně, jako my, ale jezdí na kolečkových bruslích, lyžuje a jednu dobu hodně cvičila jógu. Myslím si, že je pyšná, že něco děláme. Nesmí nám to ale příliš zasahovat do školy.

Jakou roli hrají rodiče ve vašem sportovním životě?
Anna: Určitě velikou. Vždy mě podporují, vědí, že pro mě házená hodně znamená. Těší mě, když se na mě přijdou podívat a fandí mi. Oba se mě ale kolikrát snaží uvést do reality slovy, že házená není všechno.
Agáta: Tu největší. Ve všem mě podporují. Díky nim jsem se ke sportování dostala.

Jaké mají vaše dcery silné a naopak slabé stránky?
Martin: Obě poctivě trénují a jsou cílevědomé. Anička se někdy nechá příliš strhnout hrou a nevnímá pak své okolí. Učí se ale ovládat. Agáta je více vyrovnaná.

Je pro vás táta sportovním vzorem?
Anna: Docela je. Mám ale vyšší cíle. Myslím, že měl táta na víc. Jsem ale pyšná, že stále hraje a je dokonce kapitánem.
Agáta: Rozhodně ano. Je skvělé, že hrál od dětství a ještě stále hraje. Ráda říkám, že táta hraje ragby. Lidé jsou kolikrát překvapení, v dnešní době není moc lidí, co takto sportují.

Přemýšleli jste někdy, že se sportem seknete?
Martin: Já o tom uvažuji právě teď. (směje se)
Anna: Když jsem byla úplně malá, měla jsem období, kdy jsem nedokázala trefit bránu. Tehdy jsem chtěla přestat.
Agáta: Ne, u lukostřelby jsem o tom nikdy nepřemýšlela.

Jaké jsou vaše sportovní cíle?
Anna: Chci hrát co nejdéle v co možná nejvyšší soutěži. Současným cílem je udržet se v dorostenecké reprezentaci.
Agáta: Stupně vítězů na mistrovství České republiky. Nezáleží na tom, zda to bude venku nebo v hale.

Už víte, jakému povolání byste se rády v budoucnu věnovaly?
Anna: Ráda bych dělala něco, co mě bude bavit. Budu hlídat, aby mi má práce dovolovala dál hrát házenou.
Agáta: Ještě vůbec nevím, říkám si, že jsou dveře zatím otevřené. Na střední školu nejspíš půjdu na zubní laborantku.

Ovlivňují dění v rodině vaše sportovní výsledky?
Anna: Spousta věcí se doma mění kvůli mým sportovním akcím. V posledních letech jsem musela omezit společné víkendy na chalupě, není na ně bohužel tolik času.
Agáta: Rodina mi je samozřejmě velkou oporou ve všem, nejen ve sportu. Jsem ráda, když za mnou na závodech někdo stojí a vím, že mi fandí.

Je mezi vámi sesterská rivalita?
Anna: Rivalita mezi námi není. Sice si nepomáháme třeba s úkoly, rády se ale zabýváme třeba oblečením nebo účesy.
Agáta: Rivalita mezi námi panuje maximálně v tom oblečení. (směje se) Pomáháme si vzájemně.

Co považujete u sestry za nejsilnější stránku?
Anna: Agáta je na každého milá. Je trpělivá a možná trochu flegmatik. Moc se nedostává do průšvihů. A když už ano, tak z nich dokáže perfektně vybruslit.
Agáta: Anička umí dát najevo, co si o ostatních myslí. Do všeho jde rychle a někdy bez přemýšlení. To se mi líbí. Myslím, že se skvěle doplňujeme.

Chodíte se vzájemně podporovat na soutěže?
Agáta: Moc často ne, o víkendech míváme každá svoje závody. Ráda ale Aničce fandím.
Anna: Přesně tak, většinou na to není čas. Ale párkrát jsem na jejích závodech už byla.

Jak spolu trávíte volný čas?
Martin: To většinou zase při sportu. (směje se)
Anna: Chodíme nakupovat, do kina, někdy na procházku. Rádi býváme i jen tak doma a relaxujeme.
Agáta: Na procházky chodíme do parku a doma sledujeme televizi. Se sestrou máme oblíbený seriál.

Zkoušeli jste si někdy své sporty prohodit?
Agáta: Já házenou asi čtyři roky hrála. Skončila jsem hlavně kvůli tomu, že je to na mě moc drsné. Stejně tak i ragby.
Anna: Pro sestru házená nebyla, nebavila jí. Já lukostřelbu nikdy nezkoušela. Ragby mi šlo. To ženské ale není podle mého gusta. Házenou bych za nic nevyměnila.
Martin: Házenou jsem hrával a šla mi. Lukostřelba mi ale není blízká.

Jak byste přesvědčili někoho, kdo neví, jaký sport si vybrat, aby se rozhodl právě pro ten váš?
Martin: Protože jde o sport pro každého. V Česku se pak dá hrát hodně dlouho.
Anna: Házená je plná akce, emocí a zábavy.
Agáta: Řekla bych mu, že se bude cítit jako Legolas z Pána prstenů. (směje se)

PETRA KLEINOVÁ