Děvčata, jaká byla vaše cesta k vodnímu pólu?
Markéta: Obě jsme nejprve plavaly. Otec plaval, když byl mladý. Postupně jsme se to učily a rodiče nás dali do oddílu. Nějak přirozeně jsme u plavání zůstaly. Já jsem měla krátkou pauzu, ale Lenka se plavání věnovala vlastně celý život. Dokud tedy nezačala s vodním pólem.

Co jste dělala během pauzy, když jste neplavala?
Markéta: Zkoušela jsem gymnastiku.

Proč jste vyměnily plavání za vodní pólo?
Lenka: V patnácti mě prostě plavání přestalo bavit. Měla jsem dobrou výkonnost, když jsem plavala prsa, ale v kraulu ani znaku jsem neviděla žádnou perspektivu. Moje výsledky nebyly nijak výjimečné. Proto jsem se rozhodla zkusit vodní pólo. A sestru jsem tam přitáhla později.

Hrajete spolu v jednom týmu, jak to ovlivňuje rodinnou atmosféru?
Markéta: Řekla bych, že o vodním pólu mluví celá rodina.
Lenka: Se sestrou máme docela odlišné zájmy, i charakterově jsme každá jiná. Vodní pólo je něco, co nás spojuje. Tréninky máme třikrát až čtyřikrát týdne, jezdíme tam i zpět spolu.
Markéta: Navíc je vodním pólo sportem týmovým, takže máme i společné kamarádky. I když se třeba nebavíme o pólu, mluvíme o lidech, kteří jsou s ním spjati.

Kolik času vám zabírají tréninky?
Lenka: Nyní trénujeme trochu méně, ale běžně to jsou tak tři až čtyři tréninky, každý z nich trvá okolo hodiny a půl.

Je náročné skloubit tréninky s jinými aktivitami a se školou?
Markéta: Tréninky se konají docela pozdě, takže jediný problém je, že se třeba moc nevyspíme, když musíme druhý den brzy vstávat.
Lenka: Stíhám studium překladatelství i práci v mateřské školce. Tréninky jsou až večer od osmi hodin, takže s tím žádný problémy nemám.
Markéta: Já mám v současnosti různé brigády. Občas nemohu jít na trénink, protože večer pracuji v klubu.

Přemýšlela jste někdy o práci v prostředí vodního póla?
Markéta: Moc šancí uživit se v tomto prostředí není. Vodním pólem si asi vydělávají jen lidé, kteří pracují jako členové svazu.

Jak to máte se sesterskou rivalitou?
Lenka: Výhodou je, že sestra je brankařka a já hraji v útoku. Rivalita existovat nemůže, protože jedna neumí to, co druhá a naopak.

V čem si vzájemně radíte?
Lenka: Můžeme probírat hráčky, jak střílí… Jednotlivé situace vidím jinak. Já z útoku a Markéta z obrany, takže někdy řešíme, jak dané věci každá z nás vnímá.
Markéta: Zas tolik toho ale na probírání není, protože v podstatě všechny naše soupeřky už známe, hrajeme proti nim pravidelně.

Je české vodní pólo konkurenceschopné v zahraničí?
Lenka: Teď momentálně není, základna dospělých není moc velká. Juniorky ale nedávno hrály výborně v Austrálii a v Evropě skončily páté.

Zvládly byste si prohodit vaše posty?
Markéta: Já už Lenku občas zažila v brance. Myslím, že by to zvládla. Možná ale ne úplně psychicky, protože i v tomto ohledu je brankařský post dost odlišný.
Lenka: Potřebuji nutně dávat góly. (směje se) Nelíbilo by se mi, kdyby na mě někdo pořád střílel.

Jaké má vaše sestra silné a naopak slabé stránky?
Lenka: Docela dost to souvisí s postem, který hrajeme. Sestra je trochu víc introvert a flegmatik. Občas není až tak nabuzená ke hře, jak bych si já představovala.
Markéta: Já ten klid potřebuji, abych se mohla soustředit.

Je nějaká sestřina vlastnost, kterou byste chtěla mít?
Markéta: Lenka má velmi silnou vůli a velké ambice, já zdaleka takové nemám.
Lenka: Markétě závidím její klid. Jsem strašně výbušná a často se rozčílím i kvůli zbytečnosti. Občas řeknu nebo udělám něco, čeho zpětně lituji a vím, že Markéta by to neudělala, protože by si na rozdíl ode mě nejprve všechno v klidu promyslela.
Markéta: Lenka má navíc takzvaný spasitelský syndrom. (obě se smějí)

Jak se projevuje?
Markéta: Ve chvíli, kdy se nám nedaří a Lenka ví, že potřebujeme zabrat ve střelbě a v poli, má pocit, že musí sama zachránit celý tým.
Lenka: To pak hrozně šílím, snažím se hodně střílet. Chci prostě všechno zachránit. Nutno říct, že to má většinou spíš opačný efekt.

Co pro vás znamená vodní pólo?
Lenka: Stojí mi na něm část života, mám tam kamarádky, věnuji mu velkou část volného času. Myslím a doufám, že ještě nějakou dobu součástí mého života bude.
Markéta: Obě už jsme v týmu přes deset let, takže je to naše součást, strávily jsme tam i celé dospívání. Vůbec si nedovedu představit, že by to mělo skončit. Lenka mě dokonce dvě sezony trénovala, bylo to v období, kdy jsem přecházela z pole do branky. Tehdy nebylo úplně jednoduché oddělit trenérskou a sesterskou rovinu.

Povedete jednou vlastní děti k vodnímu pólu?
Lenka: Už teď trénuji malé děti v přípravce, je jim kolem šesti let. Když chodí odmalička do bazénu, přirozeně je to začne bavit. Takže ať už budu mít kluka nebo holku, jsem rozhodnutá, že půjde plavat.
Markéta: Mám to podobně. Myslím ale, že bude záležet také na tom, jak to bude cítit partner.
Lenka: To já mu to nakážu, žádná diskuze nebude, děti prostě půjdou plavat. (směje se)

Podporují vás rodiče?
Markéta: Opravdu hodně. Jednak finančně, protože to není úplně nejlevnější sport, ale i tím, že chodí fandit na naše zápasy. Už si ani nepamatuji, kdy byl v Praze zápas, na kterém rodiče nebyli.

Zbývá vám čas i na jiné aktivity?
Lenka: Baví mě tancovat flamenco a třikrát týdně chodím na bootcamp. Hrozně mě to nabíjí.
Markéta: Když mám volno, ráda si užiju klidu domova, zajdu na kávu s kamarádkou. Líbí se mi, když jsou aktivity vyvážené.

Jaké máte sportovní cíle?
Lenka: Hrála jsem v reprezentaci, ta nyní hlavně z finančních důvodů bohužel nefunguje. Kdyby se obnovila, ráda bych ještě odjela hrát nějaký turnaj. Vždy mě to vybičovalo k lepším výkonům. Mým snem bylo jet s oddílem na turnaj mistrů.
Markéta: V pólu žádné velké ambice nemám, maximálně být součástí reprezentace, ale ani to není vysloveně mým snem. Chci se v stávajícím týmu co nejdéle udržet hlavně kvůli společnosti ostatních holek.

Trávíte spolu volný čas?
Markéta: Jak kdy. Většinou ten čas trávíme společně ještě s dalšími lidmi z póla. Samy dvě už trochu míň. Ale když je potřeba si o něčem promluvit, tak si na sebe čas uděláme.
Lenka: A jdeme nakupovat. (směje se)

Proč by se měly děti věnovat vodnímu pólu?
Lenka: Plavání je zdravý sport, na rozdíl od jiných tolik nezatěžuje klouby. Děti baví kolektivní hry, ve vodě si vlastně hrají.

Máte nějaké sportovní vzory?
Markéta: Mým sportovním vzorem je moje sestra.
Lenka: Mám idoly mezi španělskými hráčkami póla.

Jakého sportovního úspěchu si nejvíce ceníte?
Markéta: Tuto sezonu jsme získaly stříbrnou medaili. Myslím, že jsme si ji letos opravdu zasloužily.
Lenka: V Manchesteru na mistrovství Evropy skupiny B jsme skončily druhé, ve finále jsme hrály právě s Velkou Británií. Prohrály jsme jen o gól, a když jsme odcházely z bazénu, celé hlediště se zvedlo a tleskalo nám.

PETRA KLEINOVÁ