Pánové, kdybyste měli házenou popsat třemi slovy, jaká by to byla?
Jiří: Napětí, zábava…To třetí mě nenapadá, já to umím dokonce dvěma slovy. (směje se)
Milan starší: Já bych k tomu zařadil kolektiv, protože házená je hodně o partě. Dalším slovem by byla rychlost, protože je v dnešní době hodně rychlá. A určitě je důležité i zázemí a rodina.
Milan mladší: Pro mě znamená házená lásku ke sportu, který dělám celý život. Pak kolektiv a také napětí, které mě baví.

Jak jste se k házené dostali?
Jiří: Já jsem nejprve plaval, pak hrál fotbal. Jednou mě můj soused vzal na házenou a já už u ní zůstal.
Milan starší: Jelikož jsem mladší, tak jsem se chodil na bratra nejprve dívat a poté jsem začal taky hrát.

Byli vaši rodiče sportovci?
Jiří: Ano, máma hrála basket a táta volejbal. Je mu 79 let a dodnes na to hřiště ještě chodí.

Milane, hrajete odmalička?
Milan mladší: Ano, já už se snad narodil s míčem. (směje se)
Milan starší: Milana učil trenér, který vedl už mě a Jiřího. Založili jsme společně oddíl, kam začaly chodit šestileté děti. A po čase jsme přešli do mladšího dorostu Dukly.

Jméno Kotrč je v házené pojmem. Cítíte vůči tomuto příjmení odpovědnost?
Milan mladší: Určitě, jméno Kotrč je slyšet všude. Když hrajeme venku, tak ho pořád vytahují.

Berete to jako určitý nátlak?
Milan mladší: Ani ne, já už jsem si zvykl.

Nepřemýšlel jste nad tím, že byste dělat jiný sport, než házenou?
Milan mladší: Takové období jsem asi ani neměl, držel jsem se házené. Občas si zajdu zahrát fotbal nebo florbal, ale házená je pro mě vždycky (až) na prvním místě.
Milan starší: Asi to bylo i díky tomu, že jsem na každý trénink chodil s ním, pomáhal jsem tam, nebo trénoval. Máme druhého syna, který hrál také, ale jak nad ním nebyl dohled, tak ve čtrnácti skončil.

Bratři, jste oba trenéři. Radíte si vzájemně?
Jiří: Občas se bavíme po nebo před zápasem, ale rady jak trénovat si nedáváme.
Milan starší: Spíš řešíme, co se stalo, co by se mělo zlepšit. Ale jakým způsobem trénovat, to neřešíme.

Milane, dostáváte od rodiny rady, co dělat lépe?
Milan mladší: Občas si řekneme, že by se dalo něco změnit, jelikož ale každý z nás hrál na jiném postu, tak si radit tak úplně nejde.
Jiří: Milana jsme trénovali oba, já v mladším dorostu.
Milan starší: Celou kariéru prošel pod našima rukama. Odmala jsme si ho hlídali.
Milan mladší: Takže já už jsem vlastně všechny rady slyšel dávno. (směje se)

Co považujete za Milanovy nejsilnější stránky? Jaké má slabiny?
Milan starší: Nejsilnější je v rychlosti, technice a hráčském myšlení. Nedostatkem je psychika. A měl by dělat ještě něco navíc, ne jen to, co musí. Nejde o to, že málo trénuje, ale například o správnou regeneraci po tréninku.

Souhlasíte s otcem?
Milan mladší: Souhlasím, já to slyším pořád, tak to vím.

Spolupracujete v jednom týmu. Hádáte se někdy?
Milan starší: Konflikty nemáme. Spíš mu říkám, jak by mělo něco být a on mě přesvědčuje, že to nejde. A já se ho snažím přesvědčit, ať to zkusí. A ono to kolikrát jde.
Milan mladší: No a kolikrát to zkusím a ono to nejde.
Milan starší: No ale myslím si, že převládá to, že to jde. (směje se)
Milan mladší: My doma o házené až tolik nemluvíme, necháváme si ji spíš do haly, než abychom ji řešili dál.

Myslíte, že má otec jako trenér nějaké nedostatky?
Milan mladší: Táta teď dodělal školu, pochytil nové trendy, a tak je zkouší. Měl by ale zlepšit pískání, to se nedá. Pískat prostě neumí. Mohl by si tedy udělat ještě kurz na rozhodčího.

Co myslíte, že je těžší, hrát nebo trénovat?
Jiří: Stoprocentně trénovat. Jako hráč jsem neměl žádné starosti, jen jsem hrál.
Milan starší: Taky si myslím, že je těžší trénovat. Trenér se musí vžít do všech hráčů, nemůže se zaměřit jen na sebe.

Koho považujete za důležitějšího, mladého hráče plného sil, nebo staršího s mnoha zkušenostmi?
Jiří: Nejlepší by bylo to skloubit. Můj názor ale je, že mladí hráči nemají tolik házenkářského myšlení, to dozraje až s věkem a bývá často důležitější než rychlost a síla.
Milan starší: To je pravda. Dělali jsme turnaj generací a dali jsme mladíkům na frak. (směje se)

Hráli jste někdy všichni tři ve stejném týmu?
Milan starší: Ano, udělali jsme si na bratrových narozeninách Kotrč tým, ve kterém hráli i ostatní členové rodiny.

Kdybyste hráli proti sobě, kdo by vyhrál?
Milan starší: Teď už je to asi jasné.
Jiří: Asi mladá generace.
Milan mladší: Můžeme to někdy zkusit?
Milan starší: Museli bychom ho zbít hned před únikem. (směje se)
Jiří: My bychom to Milanovi zase nepůjčili, takže by balon ani nedostal. (směje se)

Jak hodnotíte současnou českou házenou?
Milan starší: Zrovna jsme se bavili o české lize. Nejsme si moc jistí, kam spěje. Týmy, které jsou v popředí, vyjma Dukly a Hranic, hrají stylem jeden na jednoho, chybí střelba z dálky. Myslím, že to není dobrá cesta, pokud se Česká republika chce prosazovat na mezinárodní úrovni. Spojky musí střílet z dálky.
Jiří: Extraliga šla dolů. Kvalita hráčů je slabší. A hlavně nemáme tak kvalitní spojky. Nechci hanit práci jiných mužstev, ale jaká je extraliga, takový je i národní tým.

Jak se dá situace řešit?
Milan starší: Musí dát už v mládeži prostor větším a neohrabanějším hráčům.
Jiří: V současnosti se dává víc prostoru menším a šikovnějším klukům. Těm větším, co například neumí dobře hodit míč, se tolik nevěnuje. Je třeba pracovat se všemi bez rozdílu somatotypu.

Kdyby k vám přišli rodiče hledající sport pro své dítě, jak byste je přesvědčili, že je házená ta pravá?
Jiří: Vysvětlil bych jim, že jde o kontaktní sport, ve kterém jde o partu. Dítě naučí nebýt sobcem a individualistou. A dá mu pohyb. Naučí ho běhat, skákat, prostě všestranně sportovat.
Milan starší: Já bych rodičům řekl, že není finančně náročná, stačí boty, trenky, tričko a koupit nějaký míč.
Milan mladší: Pokud děti baví odmala si hrát s balonem, tak je pro ně ideálním sportem. Házená je rychlá, můžou dávat góly… To děti baví. V kolektivu navíc získají spoustu skvělých kamarádů.

Cíle do budoucna?
Jiří: Rád bych hrál za staré pány, a to třeba do sedmdesáti. Teď trénuji mládež a nejdůležitější pro mě je, aby v tomto pro ně náročném období neskončili a nevzdali to. Chci jim předat to, co mě naučili jiní.
Milan starší: Před dvěma lety jsme získali titul, a to se mi líbilo, takže bych ho rád zopakoval.
Milan mladší: Chtěl bych se dostat stabilně do reprezentace. Také bych se chtěl podívat mimo Českou republiku a zkusit si světovou házenou. Vždy se mi líbilo Španělsko. Mým oblíbeným týmem je Barcelona.

PETRA KLEINOVÁ