Reprezentanti tentokrát nezvolili leteckou přepravu, dali přednost železnici. Však také v německé metropoli vystupovali z vlaku už za čtyři a půl hodiny. Co to je proti cestě na minulý šampionát do Ósaky nebo na olympiádu do Pekingu?

„Do Pekingu bylo zvlášť náročné vejít se do limitu dvacet kilo,“ připomněla omezení hmotnosti zavazadla v letecké přepravě oštěpařka Barbora Špotáková. „Když člověk jede na velké závody, musí tam mít všechno potřebné. Když si beru trička, nemusím si brát jen jedno, ale rovnou pět.“

Další tašku světové rekordmance navíc přiveze její přítel David. Ten do Berlína přicestuje o víkendu, obhájkyně zlaté medaile se do soutěže zapojí už v neděli, kdy ji čeká kvalifikace.

„Dokonce jsem s sebou vzala i většinu talismanů, které obvykle nechám doma. Teď jsem je konečně vyvezla,“ pokračovala Špotáková ve výčtu výhod jízdy vlakem.

„Já si žádnou zvláštnost nevezu, ale zavazadlo mám taky nějaké těžší,“ culil se při cestě na nástupiště výškař Jaroslav Bába, další medailový kandidát národního týmu.

Málo tradiční způsob cestování na vrcholné atletické akce kvitoval i překážkář Petr Svoboda. „Mně se to hrozně líbí, já se potřebuji hýbat, protože jsem dvoumetrový,“ upozornil. „V letadle není místo, tak tam vždycky trpím. Ve vlaku si můžu stoupnout, pohybovat se v kupé, pokecat s Romanem Novotným, Jiřinkou (tyčkařka a Svobodova přítelkyně Ptáčníková) a podobně.“

Také přední evropský překážkář se podivoval nad váhou své bagáže. „Ale není to tím, že bych si tam přibalil něco navíc, spíš se mi nechtělo nic nechat doma. Je to divné, mám toho méně, než když jezdím na soustředění.“

Cestování po železnici přispělo i k příjemnější náladě v celém družstvu. Atleti včetně realizačního týmu obsadili několik kupé vedle sebe a během cesty se na svých místech pravidelně střídali.

„Málokdy máme příležitost mít po cestě nějakou atmosféru. V letadle je málo místa a musí se tam sedět. Takhle si můžeme s kamarádkami atletkami pokecat, a to je zábava,“ těšila se hvězda výpravy Špotáková.