Hrdinka seznámení se jmenuje Šárka Barborková, která s volejbalem také začínala v Praze, v baště zvané Olymp. On nahrávač, ona smečařka, zaběhnuté herní pořádky. Doma ale neplatí. „V životě je to jiné, doplňujeme se stejně jako každý jiný pár. Mates nahrává mně a já jemu," vysvětluje Šárka, která procestovala svět, aby poznala, že jsou Češi ze všech nejlepší…

„Nevím, jestli jsou nejlepší," směje se. „Rozumíme si ale například, co se týče humoru," podotkne mladá žena, poté prozradí, co má na svém protějšku ráda, přičemž vyvrátí jedno klišé. Pánové, hodný neznamená blbý. „Zbožňuji, jak je na mě Mates hodný. Cítím z něj, že mě má rád. Důležité také je, že je poměrně zodpovědný," říká.

Matyáš Démar žádné předsudky nevyvrací, začne jako typický chlap. „Šárka se mi velice líbí," pronese na adresu blondýnky. Poté ze sebe na malý nátlak vymačká nějaké ty vlastnosti. „Ví, co chce, imponuje mi, že si jde za svými cíli. Nádherně jsme spolu naplánovali budoucnost, která nám skvěle vyšla," culí se.

My ale nepředbíháme a zaměříme se na zápory, kterých je lidské soužití plné. „Vadí mi toho hodně, teď si ale nevzpomínám co," pronese v odlehčeném tónu Šárka. „Jde o prkotiny, nic zásadního. Klasický chlap, bordelář! Teď jsem si vzpomněla na něco, co by mělo přijít do novin. Hlavně ponožky by měl obracet," zahromuje.

„Slibuji, že je budu obracet," zaváže se Matyáš, poté dokáže, že každá láska prochází žaludkem. „Vadí mi, že Šárka neumí svíčkovou! Nikdy jí neudělala," pronese Matyáš, slibu své partnerky se ale nedočká, přesněji dočká, ale jiného, než by si přál. „Svíčkovou ti nikdy neudělám! Budeme vařit pouze dietní jídla," odežene všechno smetanové Šárka.

Pootočme se k vážnějšímu tématu. V době sedmdesátiletých otců je stále šestiletý rozdíl mezi partnery vnímán s rozpaky, pokud je tedy tou starší v páru žena. „Věkový odstup jsem nevnímal. Myslím si, že není na škodu. Už jsem říkal, že je Šárka cílevědomá a musím uznat, že kus své vlastnosti přenesla také na mě," nepřipouští téma Matyáš. „Ani já věk nevnímala. Povídali jsme si, rozuměli. Mates je na svůj věk vyspělý," chválí Šárka.

Problémy mohly nastat jinde. Šárka s Matyášem mají za sebou dvouletou zkoušku, nástrahy vztahu na dálku. Ona ve Francii, on v Praze. Při takovém odloučení napadne člověka ledacos. „Přiznávám, že jsem nebyl úplně klidný. Na druhou stranu jsem spíš já zašel s klukama na pivo," vysvětluje Matyáš

Toho doplňuje Šárka: „Musíte se tolerovat, věřit si a každý den se na skype alespoň chvilku vidět. Žádné přesné hodiny ale nebyly stanoveny. Na skype musel být Mates jenom od šesti do šesti, zbytek měl osobní volno," směje se.

Od léta vše bude jiné, na pár čeká společný pobyt v Nantes, kde oba nalezli svá nová angažmá. „Plánovali jsme dlouho, že půjde Mates do Francie. Kontaktovala jsem proto manažera, že budu hrát tam, kde on. Bylo mi jedno, jestli v první, druhé nebo třetí lize," líčí Šárka.

A podařilo se, oba dva volejbalisty uvidíme v nejvyšší francouzské soutěži v dresu Nantes. Tedy happy end? „Zkusíme spolu žít. Partnerství na dálku je jiné, než být každý den spolu. Poté budeme plánovat možná více," odkrývá Šárka a v nadsázce dodá: „Všechno se bude řídit Matesovou kariérou. Ve Francii bude rok, pak přestoupí do Ruska, Itálie…"

Putování Šárky Barborkové

Šárka Barborková.Přestože si ve své kariéře zahrála Šárka Barborková semifinále Ligy mistryň a v dresu se lvíčkem na prsou bojovala na mistrovství světa, není její jméno v Česku příliš známé. Důvod je zřejmý, už v osmnácti letech odešla za volejbalovým chlebíčkem do ciziny.

Kdo je Šárka Barborková?Česká smečařka se narodila 6. listopadu 1985 v Praze. S volejbalem začínala na Olympu, kde ale nikdy nenastoupila za ženy v české extralize. Tři roky strávila ve švýcarském Luzernu. V Německu nastupovala za týmy 1. VC Wiesbaden, VC Stuttgart a Rote Vilsbiburg. Sezonu pobyla také v italském GSO Villa Cortese, tureckém Ere?li Belediye. Poslední dva roky nastupovala za francouzský Sens OCVB. V příští sezoně za VB Nantes. Hrála také v reprezentaci, se kterou dosáhla na 15. místo z mistrovství světa v Japonsku.

Co vás k brzkému odchodu vedlo?
Toužila jsem po nových zkušenostech, poznat země, měla jsem chuť si něco vydělat a osamostatnit se.

Jak nesli váš odchod na Olympu?
Nic dramatického neproběhlo, Olymp měl silný tým. Výborné hráčky nepotřebovaly výpomoc juniorek.

Bylo Švýcarsko dobrým místem pro osmnáctiletou slečnu?
Ano, nestěžuji si. V Luzernu jsem bydlela společně s dalšími dvěma Češkami, sama jsem se necítila.

Co herně? Byl složitý přechod juniorky do nejvyšší švýcarské soutěže?
Nešla jsem do Švýcarska s tím, že se objevím hned na hřišti. První rok jsem spíš střídala, až ten další hrála v základu. Byla jsem zvyklá cestovat přes léto s juniorskou reprezentací do ciziny. Ze začátku jsem proto pobyt ve Švýcarsku brala jako soustředění a ani mi nedošlo, že jsem v zahraničním angažmá.

Proč jste přešla do Německa?
Šlo o posun, Wiesbaden je lepší adresa. A zase přišly nabídky do kvalitnějšího Stuttgartu a poté do Vilsbiburgu, což už byl celek, který byl zvyklý hrát o medaile.

V době stuttgartského hraní jste se objevila v reprezentačním áčku. Šlo o naplnění snu?
Ano, ať děláte jakýkoli sport, chcete být v reprezentaci. Víc není. Asi jsou kvalitnější celky, ale pocitově nároďák nenahradí.

Říkala jste si, že něco musíte vyhrát, abyste trumfla tatínka, vicemistra Evropy z roku 1985?
Vyhrát jsem něco chtěla, tátu ale trumfnout netoužila.

Vrchol vaší kariéry lze najít v Itálii. Souhlasíte?
Musím, náš tým skončil druhý v lize a bojovalo se v pohárech. Obrovský zážitek, lidé na volejbal chodili, užívali si ho. Podobnou atmosféru jsem ale zažila i s reprezentací, zejména pokud se hrálo v Polsku, kde je náš sport populární.

Na turecké období prý nerada vzpomínáte. Proč?
Vedení klubu neplatilo, přišlo i zranění. Psychicky jsem byla dole, chtěla s volejbalem skončit. Jednání byla ubíjející. Vrátila jsem se proto domů, kde na mě čekal půlroční oraz, nabrala jsem síly a přesunula se jinam.

Uvažovala jste, čím se budete živit?
Nepřemýšlela jsem o tom, měla v plánu jít hrát nižší soutěž do Německa, jazyk umím, později bych si tam našla práci. Pak jsem poznala Matyáše a řekla si, že na sobě ještě zapracuji, abych mohla jít hrát s ním. Proto jsem se přesunula do Francie.

Je Francie sladká?
Je úplně normální, jako každá jiná země, kde jsem byla kvůli práci.

Volejbal berete hlavně za práci?
Po tolika letech už ano. Ve Francii, kde jsem hrála druhou ligu, šlo na chvíli o zábavu. Člověk se tak nestresuje, není na něj vyvinutý takový tlak jako v Itálii, Turecku nebo reprezentaci.

Nepovažovala jste angažmá v Sens za degradaci?
Nevadilo mi. Po Turecku jsem potřeboval hrát tam, kde dostanu chuť do volejbalu.

Může přijít v Nantes impuls?
Tak angažmá nevnímám. Jde mi hlavně o to žít s Matesem a být v pohodě.

Žádné volejbalové cíle už nemáte?
Veliké ne, je mi třicet. Po patnácti letech pod vysokou sítí už potřebuji jiné impulsy než volejbalové.

Na Démara čeká výzva a táta

Matyáš Démar.Se smělými plány vstupoval před dvěma roky do ČZU nahrávač Matyáš Démar. „Chci pomoci týmu do nejlepší čtyřky," říkal. To se sice nepodařilo. Přesto své působení v klubu hodnotí pozitivně.

Kdo je Matyáš Démar?Český nahrávač se narodil 1. října 1991 v Praze. S volejbalem začínal v oddíle ČZU Praha, kde nastupoval až do kategorie juniorů. Poté zkusil své štěstí v Odolena Vodě, kde půlroku zaskakoval. Dvě sezony strávil v Liberci, odkud se přesunul zpět do ČZU. Za největší úspěchy považuje výhru v Českém poháru v dresu VK Dukla Liberec a druhé místo v extralize se stejným klubem. S ČZU skončil nejlépe šestý. Od nové sezony zamíří do francouzské nejvyšší soutěže, konkrétně do týmu Nantes-Rezé Métropole Volley.

Jak budete vzpomínat na ČZU?
Pozitivně, chtěl jsem sobě i ostatním dokázat, že mám na extraligu. Na rozdíl od Liberce hrát a stát se nahrávačskou jedničkou.

V prvním roce byly vaše výkony nevyrovnané. Dostavila se kritika. Snášel jste ji?
Na ČZU byla vždycky skvělá parta. Kluci mě podrželi. Hlavně kvůli nim mě mrzelo, že moje výkony nebyly stoprocentní. Kritiku jsem někdy řešil, jindy ne. Díky přístupu trenéra jsem si mohl věřit i já.

ČZU bylo překvapením obou základních částí. V play-off ale rychle skončilo. Dá se v něm s takto mladým kádrem uspět?
O tom jsem přesvědčený. Netuším přesně, proč čtyřka odolává. Play-off je o hlavě. Chtělo by to pár zkušenějších hráčů, udržet tým pohromadě. Pak by se dostavil úspěch.

Jak se na hráčích projeví atmosféra play-off?
Jde o vše. Hrajete dokola se stejným soupeřem, chcete ho přelstít. Domácí publikum vám pomáhá, venku se vyhrává těžko. Na každém se projeví nutnost vítězit.

Zažil jste dva trenéry. Lišili se?
Výrazně. Každý hráč ČZU prošel v mládeži rukama Honzy Maliny. Věděli jsme proto, jak se chová a trénuje. Brazilský kouč přišel s novými postupy. Trval na dlouhých cvičeních. Chvíli trvalo, než jsme si na ně zvykli.

Co přinesl týmu?
Měl vynikající rozbory, taková videa jsem nezažil. Hodně se věnoval nahrávačům, především na ranních trénincích, kdy jsme pilovali přihrávku. Také tréninky v angličtině se nám budou hodit.

Poslední sezonu jste zakončili na šestém místě. Jak ji hodnotíte?
Vzhledem k tomu, že nás všichni označovali za outsidery, pozitivně, i když se po vyřazení dostavila trocha zklamání. Ve čtyřku jsem věřil.

Chtělo si vás ČZU udržet?
Ano, chtěl jsem ale zamířit do zahraničí, posunout se.

Cesta ven mohla vést přes kvalitnější český klub. Zvažoval jste podobnou variantu?
Tuto možnost jsem řešil. Obdržel jsem nabídku z Karlovarska, která ale byla na dva roky a já už vážně o více než sezoně neuvažoval.

V ČZU jste byl nahrávačskou jedničkou, nebojíte se v Nantes pozice dvojky?
Dohoda je následovná. První rok se budu rozkoukávat a druhý už by se zodpovědnost měla položit na mě.

Tým trénuje váš otec. Těšíte se na spolupráci?
Na jednu stranu ano, na druhou se bojím ohlasů kabiny. V každém týmu za všechny neúspěchy může kouč, který si vybral nahrávače.

Vycházíte spolu dobře?
Výborně, teď spolu jedeme na dovolenou.

Jaká je pozice Nantes ve francouzské lize?
Teprve před šesti lety postoupil klub do druhé ligy. Do týmu poté dorazil táta a za rok ho vytáhl do nejvyšší soutěže. V ní se neztratil a s výjimkou loňska vždycky hrál v play-off.

Nastaly proto změny?
Nějaké přišly, máme nové smečaře, libero a mě, druhého nahrávače.

Jak vycházíte s Braňo Skladaným, který je jedničkou?
Skvěle, věřím, že se od něj něco naučím. Už jsme se bavili. Těšíme se na spolupráci.

Prozradíte cíle Nantes do sezony?
Návrat do play-off, nejlépe na pozicích zaručujících evropské poháry.