Softbal je skvělým kolektivním sportem, jehož popularita roste. Je všestranný, naučí běhat, chytat, házet, odpalovat a přes individuální výkony pracovat v kolektivu. Od všech těchto činností byly děti a mládež na několik měsíců odstřižené. A organizovaný amatérský sport se obává toho, že některé se už nevrátí k tréninkům. „Osobně si myslím, že tak strašné to nebude u dětí do 14 let, kdy to máme jako rodiče ještě pevně v rukou. Největší úbytek bude ovšem v kategorii 15 až 18 let, kde je statisticky dokázáno, že končí se sportem 7 z 10 za normálních okolností, natož v době poznamenané covidem,“ prohlásila Kolkusová, která pracovala také u juniorských reprezentací.

Podle softbalové trenérky přibude dětí s nadváhou, obezitou a poruchou zraku kvůli každodennímu několikahodinovému sledování monitoru PC. „Kdybych své děti nenutila a nevedla k nějaké každodenní aktivitě venku, tak by byly pořád jen doma. Je jen na rodičích a na nás dospělých, abychom se snažili děti opět pro sport a aktivity mimo PC nadchnout. Ne všichni rodiče to takhle ale mají. Mnohdy z pracovních či jiných důvodů nemohli nebo nemohou dětem nahradit roli organizovaného sportování,“ dodala Kolkusová. Bohužel se pandemie projeví i u dětí v běžném školním životě. Nejvíce ohroženy jsou děti se specifickými poruchami učení a chování, které za normálních okolností využívají každodenní pomoci asistentů. Při online výuce je to mnohem těžší.

„Naše škola využila možnosti vytvořit individuální studijní skupiny dětí, které se mohou účastnit distanční výuky ve škole za podpory vyučujících. Povolený počet na skupinu byl šest. Tyto děti byly navrženy třídním učitelem, jelikož z různých důvodů v distanční online výuce zaostávaly. Rodičům byla nabídnuta podpora ze strany školy a ti ji buď využili nebo naopak. Já jsem měla na starosti děti ze sedmých tříd,“ popsala Kolkusová program na základní škole v Kunraticích, kde učí tělesnou výchovu. „S nástupem dětí do školy tyto skupiny už nefungují. Teď bude důležité, aby se co nejdříve rozjel tělocvik, aby si žáci opět zvykli na pravidelný pohyb.“

Kolkusová se k softbalu dostala jako studentka sportovního gymnázia v Šumperku. Nejprve ho hrála s molitanovými míčky, které odpalovala brankářskou hokejkou. Pálkovací sport jí však učaroval natolik, že ho dodnes hraje a zároveň trénuje. Nejvíce ji inspirovali trenéři z Nového Zélandu a z Austrálie. „Když jsem šla na pálku, dodnes slyším jeho slova: dance, dance,“ vzpomínala Kolkusová, podle které získává softbal v České republice na popularitě. „A to díky mezinárodním akcím, které jsou pořádány u nás a je jim pak věnovaná pozornost v médiích.“

Pro projekt Díky za VZPpruhu, který organizuje Všeobecná zdravotní pojišťovna společně s akcí Díky, trenére, připravila v rámci pohybové výzvy několik her. Jednou z nich byla třeba skákání na namalovaném panáku.