„Jsem snílek. V životě se bez plánů neobejdete. Pokud stojíte při zemi, okradete se o možnost dojít vysoko," míní mladík, který je v osmnácti letech základním stavebním kamenem extraligové sestavy ČZU.

O motivaci má lužinský smečař postaráno. „Když se podívám na dědovy medaile, cítím z nich dřinu. Jsem pyšný, že stál u největších úspěchů českého volejbalu," neskrývá. O sportu nad vysokou sítí spolu příliš nemluví. Řeší obecné otázky. „Nikdy se nevzdávej a bojuj." Tak zní rada, kterou mu vtlouká do hlavy nejstaršího člen rodu.

Do volejbalu ho nikdo nenutil. „Všechno přišlo přirozeně. S mámou jsme se chodili dívat na tátovy zápasy. Nenapadlo mě věnovat se jinému sportu," líčí junior. Kvůli tátovu angažmá začínal ve Vídni, přes Odolenu Vodu se před čtyřmi roky přesunul do ČZU. „Šel jsem za vyšší kvalitou," vysvětluje. Svého přestupu nikdy nelitoval.

Sázka na mladéSkvělou prací s mládeží se může pochlubit klub z Lu-žin. Do extraligy dorostl ne-jen osmnáctiletý Martin Kop, ale i jeho smečařský kolega Marek Šulc. O místo na slunci se derou o rok starší blokař Martin Hudák i dvacetiletý Šimon Krajčovič. Věkový průměr kazí osmadvacetiletý kapitán Michal Záveský a devětadvacetiletý univerzál Daniel Hykš. Raritou soupisky je jméno Jiřího Olšiaka. Post, na kterém by chtěl nastou-pit prezident ČZU narozený v roce 1952, není znám.

Rozdílná úroveň

Vždyť vybojoval kadetské i juniorské extraligové zlato. Jeho ročník 1997 na loňském mistrovství Evropy skončil sedmý, jediné místo za světovým šampionátem. „Malé zklamání zavládlo. Česko se ale na mistrovství dostalo z kvalifikace po deseti letech," vzpomíná.

Coby to bylo za talent, kdyby se ještě v juniorském věku nezačal prosazovat mezi seniory. V únoru se Pražané doma postavili mistrovskému Liberci. „Při nástupu jsem vnímal jen atmosféru, která se nedá srovnat ani se zápasy mládežnických reprezentací," vypravuje. Když se uklidnil, uvědomil si rozdílnost v úrovni soutěží. „Poznal jsem, že se mám co učit."

Zatímco loni měla jeho účast epizodní charakter, letos se stal pevnou součástí lužinského výběru. „Jestli jsem platný člen? Těžší otázku nemáte?" Směje se smečař, jenž za svou největší zbraň považuje obranu v poli. „Vždycky jsem byl silnější na přihrávce a slabší na útoku. Teď se to obrátilo."

TAKÉ ČTĚTE: Sen? Dostat se do play-off. ČZU opět hraje dobrý volejbal

Syn proti otci

Volejbal je jako každý sport veliká šou. A nabízí příběhy. Jeden z nich se odehrál v sedmém kole v Příbrami, kde proti sobě nastoupili Martin Kop starší, v roli trenéra Středočechů, a mladší v dresu ČZU. „S tátou máme výborné vztahy," popisuje junior. „Doma jsme se hecovali, na hřišti zažili obrovské emoce."

Souboj generací vyzněl pro zkušenějšího člena rodiny. „Snad tátu porazím příště. Večeři vaří máma, určitě by mi ji dala," culí se talentovaný hráč, před kterým stojí klíčové rozhodnutí. „Letos maturuji. Potom se rozhodnu, jestli upřednostním sport, nebo se vrhnu na studium mechatroniky," dodává Martin Kop.

A český volejbal ani nedutá.