„Vůbec se nenudím, ta změna se mi docela líbí,“ vypravoval Berdych, jak jezdí na kole, cestuje s manželkou, věnuje se sportovním autům. Hned ale dodával, že se ještě chce vrátit na kurty. Znovu v plné síle. V třiatřiceti letech se ještě necítil na ukončení své veleúspěšné kariéry.

Letos v lednu došlo na Berdychův comeback. Nejdřív to vypadlo nadějně: finále v Dauhá, osmifinále na Australian Open, semifinále v Montpellier. Jenže pak se začala znovu ozývat zranění opotřebovaného organismu. Od února byl znovu mimo hru. Vrátil se na svůj milovaný Wimbledon, ale vypadl hned v 1. kole. To samé ho potkalo teď na US Open, kvůli bolavé kyčli dohrával zápas se zaťatými zuby.

Krach třetího pokusu

„Potřetí jsem se snažil o návrat, dal jsem tomu vše. Pak se ale během jednoho dne všechno změní a já nemůžu nic dělat. O to víc jsem naštvaný,“ zlobil se jindy stoicky klidný Berdych a připustil, že jeho start v příští sezoně už je krajně nepravděpodobný.

„Myslím, že teď je na něm se rozhodnout, zda mu ještě bude stát za to jezdit po turnajích a přitom už nebýt v první desítce. Musí se zeptat sám sebe: Můžu ještě vyhrát grandslam? Pokud by to tak cítil, tak je jedno, kolikátý bude v žebříčku. Jenže si mohl v jednu chvíli uvědomil, že major už nikdy nevyhraje,“ řekl slavný Švéd Mats Wilander, tenisový expert Eurosportu.

Ano, na grandslamy při hodnocení Berdychovy dlouhé kariéry (mezi profesionály se dal tenhle rodák z Valašského Meziříčí už v roce 2002) nakonec vždycky dojde. Nejde přehlédnout, že až na samotný tenisový vrchol v podobě triumfu na jednom ze čtyř největších klání to Berdych nikdy nedotáhl.

Éra velké trojky

„Tomáš prožil neuvěřitelně dobrou kariéru. Je zřejmě vůbec nejlepší z hráčů své generace, kteří nevyhráli grandslam. Kdyby hrál v jiné éře, pravděpodobně by pár titulů měl,“ míní Wilander. Udeřil hřebík na hlavičku: Berdych měl to štěstí i smůlu, že se „trefil“ přímo do období nadvlády velikánů Federera, Nadala a Djokoviče.

Nejtěžší je nic si nenalhávat
S rozhodnutím nejlepšího českého tenisty pověsit po této sezoně raketu definitivně na hřebík souhlasí i jeho otec Martin Berdych. „Zdraví nedrží, a než se trápit… Vidím to stejně jako Tomáš. Musel by se pomalu stát zázrak, aby pokračoval i v další sezoně,“ řekl hráčův otec pro Deník.

Profesionální hráči tráví v tenisovém prostředí prakticky celý život, proto je někdy velmi těžké zabouchnout za sebou dveře a jít dál. „Člověk si nesmí nic nalhávat, to vím z vlastní zkušenosti, kdy jsem se rozhodl ukončit kariéru,“ tvrdí Jan Hájek, bývalý Berdychův daviscupový parťák. „Tomáš je realista, není to typ člověka, který by si něco namlouval. Už nemá zapotřebí se dál trápit. Je mi to líto, vždycky byl můj kamarád, ale myslím, že to je konečná.“

„Nemluvil bych o smůle, byl jsem prostě součást té éry. Lepší tu ještě nebyla a kdo ví, jestli bude,“ povídal Berdych před rokem. Nejblíže velkému titulu se dostal v roce 2010 na Wimbledonu, kde po výhrách nad Federerem a Djokovičem padl až ve finále s Nadalem.

Skvělá kariéra

Jinak hrál šestkrát grandslamové semifinále, získal třináct turnajů ATP, vystoupal až na 4. místo v žebříčku, měl lví podíl na dvou českých triumfech v Davis Cupu a na prize money si vydělal skoro 30 milionů dolarů. Šestkrát v řadě se kvalifikoval na Turnaj mistrů. Je to málo? Rozhodně ne.

„Dokázal toho mnohem víc, než si hodně lidí myslí,“ upozornil Wilander. A jeho kolega z Eurosportu a bývalý španělský tenista Alex Corretja dodal: „Tomáš nemusí ohledně své kariéry vůbec ničeho litovat.“