Dnes večer opět vstoupí do arény. Na jedné straně francouzský Bourges, na druhé takřka nový tým. Jedním trumfem ovšem disponuje velezkušenou trenérkou Natálií Hejkovou na své lavičce.

Těšíte se na sezonu?

Cítím očekávání a trochu napětí. Budeme hrát dobře, nebo ne? Nemáme zatím měřítko, podle kterého by se dala výkonnost určit. Hrály jsme akorát dva turnaje, kde startovaly euroligové kluby, ale zdaleka ne v plné síle. A česká liga nám nemůže nic ukázat.

Odchodů bylo šest a citelných. Přemlouvala jste některou hráčku, aby zůstala?

Stála bych o všechny. Pochopila jsem ale důvody, které nám předkládaly. Byť je pravda, že ne všechny nám vysvětlily, proč odcházejí a některé se dokonce zapomněly rozloučit.

Do kádru opět zařazujete také dvě mladé Češky. Našla byste další, o kterou jste stála a na Královku nepřišla?

Škoda, že z české ligy odešla Julia Reisingerová. Ale ta vlastně zmizela z USK. Talentů je málo. Snad dva v Ostravě, Adéla Smutná a Anežka Kopecká.

Mezi talenty patří Julie Pospíšilová a Kristýna Brabencová. Dostanou šanci na hřišti už letos?

V Eurolize asi těžko. Z mladých dostane šanci asi jen Veronika Voráčková, která už loni párkrát nastoupila. Pro úplně nová děvčata musí být dostatečnou motivací, aby trénovala s áčkem a projevila se v české lize, kde chceme využít deset až dvanáct hráček. Euroliga by pro ně ale znamenala zatím příliš velké sousto.

Co pro vás znamená, že se tým tak omladil?

Snad ještě o něco větší výzvu. Vybrali jsme skupinu mladých a dychtivých hráček, s nimiž se dá pracovat. Snad z nich vychováme alespoň jednu špičkovou.

Cítíte zodpovědnost, abyste nadějné hráčky správně nasměrovala?

Neumím pracovat tak, že vyjdu z haly a zabouchnu za sebou dveře. Snažím se hol-ky ovlivňovat i v normálním životě. Chci, aby školy, do které musí všechny chodit, absolvovaly alespoň trochu se ctí. Nejde jen o basketbal, máme za ně zodpovědnost i jako za lidi.

Kapitánkou bude Kateřina Elhotová. Už se po porodu dostala do bývalé formy?

Ano, už jde o starou dobrou Elhotku. Naše střelkyně, na které bude hra ze značné míry stát. A začala dokonce i dobře bránit. Troufám si říct, že lépe než před porodem.

Můžete blíže představit vaše nové zahraniční akvizice?

Začnu třeba od Marije Režanové, která k nám přišla z Polkowic, kde odehrála několik euroligových sezon. Osobně si ji moc dobře pamatuji z účinkování v Salamance, kde nám jednou v závěru dala šest bodů a rozhodla zápas. Důležité ale je, že jde konečně o skoro dvoumetrovou hráčku. Taková nám v posledních sezonách chyběla. Její výšky budeme chtít co nejlépe využívat. 

Amanda Zahuiová vám zase loni zatápěla ve čtvrtfinálové sérii s Orenburgem.

Na to se nedá zapomenout. Bylo jasné, že nám odcházejí vysoké basketbalistky a ona může hrát na křídle i pivotu. Dokonce tvrdí, že i na rozehrávce. Já jí to ale nevěřím. (směje se)

A Leticia Romerová přichází jako náhrada za kolegyni ze španělské reprezentace Laiu Palauovou?

Tak bych to neformulovala. Leticia je hráčka budoucnosti, v Eurolize ale ještě nenastoupila. Věřím, že se rychle zapracuje a stráví u nás dlouhá léta.

Kdy se k vám připojí Dewanna Bonnerová?

Měla by přiletět příští týden. Bude ale chvíli trvat než ji do týmu po jejím nedávném porodu zapracujeme.

Pojďme ke skupině. Jak ji vnímáte?

Favoritky jsou jasně dané, obhájkyně titulu, hráčky Kursku. Navíc posílily o Sonju Petrovičovou. Těžko si představit, že by s někým ve skupině prohrály. Basketbal je sice nevyzpytatelný, ale pokud se tak stane, pak jednou, maximálně dvakrát. 

Chápu správně, s USK doma a venku?

Chápete výborně. (směje se) I když venku je porazíme asi těžko. Už jenom cesta do Kursku je pořádně složitá.

Ostatní celky jsou hratelné?

Ke Kursku bych přiřadila Galatasaray Istanbul, kam přišly další zvučné posily. O postupu by se mělo rozhodovat mezi námi, Villeneuve, Bourges a Polkowicemi. Otázkou je, jestli se mezi nás vmísí Šoproň, která vytváří docela schopný tým. Může jít o černého koně skupiny.

Soutěž začínáte s Bourges. Kudy na něj?

Soupeřky hrají typický francouzský basketbal, upracovaný s velmi dobrou obranou. Hlavně se nesmíme poddat, pokud nám cokoli nepůjde. Je třeba vydržet čtyřicet minut. Půjde o boj. Každý střet bude nepříjemný. Uspěje jen ten, kdo neuhne a vytrvá.

A vaše cíle pro Euroligu?

Nerada si dávám cíle, dokud není jisté, jaký tým se nám povedl složit. Samozřejmě bychom rády postoupily ze skupiny a pak je vše možné. Věříme, že postupem času bude hrát tým lépe a lépe.