Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 9. díl

18. 5. 2012

Praha - Můj milý dení(č)ku, konečně jsem usedl na kolo. Kromě běhání jsem začal tedy už i zvykat tělo na ohnutou polohu na bicyklu. Řeknu ti ale, milý dení(č)ku, že zase taková legrace to není. Já totiž neusedl na normální kolo, to ještě pořád nemám složené, opravené a připravené k jízdě. Dovezl jsem si do bytu rotoped.

Jiří Macek po pěti kilometrech a výběhu do sedmého poschodí. | Foto: Hana Macková

Před časem jsem ten poklad dostal od jednoho kamaráda. Rotoped jsem měl doma a jak to tak bývá, párkrát jsem na něj usedl a zašlapal. Pak ale na ten stroj začal usedat prach a stal se z něho docela dobrý věšák na všechno. Při stěhování jsem rotoped dal dceři a jejímu příteli. K nim do kůlny. Asi dva roky na něj sedal prach tam.

Tuhle jsem si řekl, že se závod blíží a že bez toho cyklotréninku to bude dost těžké. Vzpomněl jsem si na rotoped. „Trenažér máš venku u kůlny," hlásila dcera. Byl tam. Zaprášený, od slepičince, pokrytý igelitem a nějakým provazem. Namočený hadr vše napravil a rotoped se ukázal v celé své kráse.

Doma se objevil na balkoně. Večer jsem „vyjel". Tenhle rotoped má digitální bedničku, kde se má uživatel dozvědět pomyslnou rychlost, pomyslné ujeté kilometry, čas jízdy a tep. Dodal jsem nové baterky, přístroj zapípal a objevila se čísla. Jediné, co zafungovalo, bylo měření tepu. Uchopil jsem řidítka a za chvíli na displeji naskočilo číslo. Začíná to na šedesáti a postupně se tep navyšuje, ať jedu, nebo nejedu. Zastavuje se na 120 tepech. Jinak neukazuje nic. Tak jsem displej vypnul a jezdím bez něho.

Ten rotoped mi připomíná skládačku, na které jsem jezdil na nákupy. Takový posed, aby člověk byl uvolněný. Tedy pro trénink nic moc. Závod se přece jen jede v trochu jiné cyklo-poloze.

Už mám na rotopedu za sebou pět hodin jízdy. A vsugeroval jsem si myšlenku, že už jsem schopen na tom rotopedu případně ten závod odjet. Já vím, nesmysl, ale já se tím uklidňuji. Vždyť ten závod je už za 29 dnů.

Jo, milý dení(č)ku, dneska mne v noci probudilo pípání. Pravidelně, každou půlminutu. Víš, co to bylo? Ta bedýnka na rotopedu se nějak sama zapnula a pípala. Byl tam nastaven tep a ukazovalo to 116 tepů. Automaticky jsem vytrhl z přístroje kabel, chtěl jsem konečně chvíli spát. Když jsem ulehl, cítil jsem, že mi srdce bije trochu rychleji. Že by to bylo na dálkový přenos…

Čtěte také:

Máte-li chuť, napište autorovi na e-mailovou adresu: jiri.macek@denik.cz, co si o dení(č)ku, o jeho běhání myslíte? Můžete mu poradit, můžete mu vyčinit, můžete takřka všechno. Prostě napište, co vás napadne. Autor se na vaše myšlenky těší…

Autor je šéfredaktorem Deníku, region Praha + střední Čechy