Zastavil jsem se a zakoukal se na Prahu. Byl jsem zrovna na takovým návrší, kde je rozhled a je vidět třeba žižkovská věž. Napadlo mne, jestli bych si neměl ještě přidat pár kilometrů. Pak jsem tu myšlenku zavrhl. Hezky jsem se obrátil a v klidu, poklusem, jsem se vrátil domů. Osprchoval se, dal si zelený čaj, dvě míchaná vajíčka. No a teď píšu.

Deníček: Všechny předchozí díly naleznete zde

Dení(č)ku, ještě nikdy jsem neběžel v tak velikým počtu lidí. Ono se není čemu divit, když vůbec závody neběhám. Ani se nebojím té délky, 21 kilometrů snad uběhnu, ale co ty lidi. Včera se mi o tom davu dokonce i zdálo. Odstartovali jsme a já chtěl na chvíli zastavit. Jenže to nešlo, ten dav mne s sebou vláčel sem a tam. Tak jsem křičel na lidi kolem, že chci zastavit, aby mne „vyplivli" do boku. Jenže oni se smáli a plácali mne po zádech. Vůbec mi nerozuměli. Asi nerozuměli česky. Nevím, ani, jak to dopadlo, protože jsem probudil upocený.

Ty můj dení(č)ku, kdybys věděl, co jsem si přečetl v knize Zrozeni k běhu. Každý mi o ní povídá, tak ji musím dočíst. Čtu ji totiž už rok, má skoro tři sta stránek, a poprvé jsem se dokopal na stranu 129. Včera jsem přečetl dokonce 30 stránek. A na straně 110 se píše: „Lekce číslo dvě. Mysli v pojmech snadný, lehký, hladký a rychlý. Začni se snadný, protože i kdybys neměl nic jiného, je to samo o sobě dost. Pak se propracuj k lehký. Nepřeháněj to s úsilím, chovej se jako by ti bylo jedno, jak vysoký ten kopec je nebo jak daleko se musíš dostat. Když tohle budeš cvičit tak dlouho, že zapomeneš, že něco cvičíš, zapracuj na tom, aby to bylo hladké. S tím posledním si nemusíš dělat starosti. Jakmile zapracuješ na prvních třech, rychlost přijde sama."

To tam bylo napsáno, milý dení(č)ku. A já na to myslím. Já vím, že ten půlmaraton bude lehký, nebudu to přehánět s úsilím a třeba se i rozeběhnu rychle. No jo, ale je to jednadvacet kilometrů.

Jo a ještě mne zaujala jedna myšlenka v té knize. Napsal ji nějaký atomový fyzik a ultramaratonec v jednom po šíleném závodě dlouhém 65 mil, to je kolem stovky kilometrů. Co je to proti mým jednadvaceti. Píše: „Pokaždé tyto akce začínám velmi nadnesenými cíli, jako bych se chystal dělat něco zvláštního. A po dosažení bodu tělesné únavy se mé cíle přehodnocují směrem dolů, v podstatě tam, kde jsem teď budu rád, když si nepozvracím boty."

Tak to tedy potěš Pán Bůh, milý dení(č)ku. Start je už za osm dnů. Na maraton raději ani nemyslím…

Šéfredaktor vydání Deníku pro Prahu a střední Čechy Jiří Macek hrával před třemi desítkami let fotbalový krajský přebor, pak absolvoval zhruba stovku triatlonů a padesátku duatlonů, přespolní i silniční běhy. Jenže novinařina utlumila sportovní dění, ke kterému se vracel sporadicky. Až vloni se po letech rozhodl vrátit na start triatlonu Dřevěný muž (1 km plavání, 110 km jízdy na kole, 13 km běhu), který se koná v Českém ráji. Závod po zhruba čtyřech měsících lehkého tréninku absolvoval v čase 5 hodin, 9 minut, 51 vteřin (na snímku je poté, co dorazil do cíle). Nedávno se Jiří Macek rozhodl, že zkusí absolvovat pražský Hervis 1/2Maraton. A protože má rád výzvu, přijal nabídku od pořadatelů, aby si zaběhl i maraton. Při půlmaratonu, který se v Praze běží 6. dubna, čeká na závodníky 21 kilometrů. Při Volkswagen Maratonu Praha pak dvojnásobek: 42 195 metrů. Ten se běží na začátku května.

Ohlasy a reakce na dení(če)k

Zdravím,

včera jsem šel okolo Labe z Brandýsa do Neratovic pěšky, chvílema proložil stometrovým klusem. Musel to být strašný pohled. V Neratovicích se na železničním mostě při tom klusu lampy třásly, jako když projíždí vlak. No, teď ráno letos prvně moje váha ukázala číslo pod 100 kilo. A to je motivace. Už aby se oteplilo. Asi půjdu z Mělníka po cyklostezce přes Zelčín a přes pole na Oupor přes Obříství do Neratovic zase pěšky. Máte to těžký, v tý vlezlý zimě to běhání fakt nebaví.. (Bez podpisu)

Jiří Macek: Milý pisateli, těžký to máme jen tak, jak si to uděláme. Je fakt, že zima je složitá. Hlavně pak všechny ty hadry přeprat a usušit. To je asi na tom to nejtěžší.

Milý Jirko,

prokousala jsem se posledními díly Deníčku a nevycházím z údivu! Ty jsi ještě nebyl s tím kolenem u doktora? Myslím, že by to určitě chtělo, protože jinak se ti může stát, že už při půlmaratonu skončíš na vozíku s pro(or)tézou.

Zaručené rady o křenovém listu jsou úžasné, ale doktor ti určitě pomůže víc. Hlavně běhej, běhej, běhej, to je jediná šance, jak to dát.

O víkendu jsem běžela třicet kiláků na běžkách (po roce) a myslela jsem, že ve finále už nesejdu kopec od přehrady do Josefova Dolu. Jen trénink dělá šampióny! Ale ty aspoň poctivě trénuješ hlavu a to je taky hodně důležitý. Míla

Jiří Macek: Milá Mílo, jen jestli tu hlavu netrénuju víc než nohy. Neboj, to koleno už tolik nebolí. No, jak kdy. K panu lékaři? Hele, já to asi nestihnu. Jo, a na běžkách jsem stál jednou v životě, tak možná to zkusím příští zimu…

Pane Macku,

tak se vám to rychle blíží, co? Jsem na vás zvědavý, kolik že máte to číslo? Budu stát u trati jako divák, tak kdybyste potřeboval pomoct, křikněte. František

Jiří Macek: Milý Františku, děkuju, určitě zakřičím. Snad vás poznám. Myslím, že budu křičet hodně tak snad poznáte i vy mne.