Zřejmě jí nepomohlo, že v minulosti vystřídala několik trenérů, a rozlet před necelými dvěma roky zastavily zdravotní trable. Teď se vrací. Dobrou zprávou je, že Míše bude zanedlouho teprve 23 let, a vede ji Jaroslav Bába, který se po úspěšné výškařské kariéře dal na trenéřinu.

Jsou spolu zatím krátce. Na sto procent je to jen pár měsíců. „Předtím jsem se připravovala pod vedením Františka Ptáčníka a Jarda nám pomáhal s technikou, ale pak jsem k němu plynule přešla a děláme spolu všechno,“ vypráví skokanka USK Praha.

Naposledy o sobě dala vědět před dvěma roky. Ve finále halového evropského šampionátu v Glasgowě se přenesla přes 194 centimetrů a vybojovala šesté místo. Pak už toho ale moc nenaskákala.

„Před rokem jsem se potýkala se zraněním nohy. Bolelo to, že jsem se nemohla odrazit. Léčba moc nepomáhala,“ vzpomíná na neradostné období.

Pomohli jí až fyzioterapeuti. „Trvalo to asi tři čtvrtě roku, na speciální cvičení jsem chodila třikrát týdně, ale zbavila jsem se toho,“ říká spokojeně dlouhonohá světlovláska, ale ke skokům nad hranicí 190 centimetrů vrací pomalu.

Musí skákat do výšky, ne do dálky

Laborovala hlavně s natrženým vazem v kotníku. „Vím, co to obnáší, a vím, že to nějakou dobu trvá, než závodník zase získá důvěru sám v sebe, a je schopný se z kotníku vůbec odrazit. Teď už ji nezlobí a doufám, že výkonnost půjde nahoru,“ popisuje situaci Jaroslav Bába.

Jak těžké je vrátit závodníka na někdejší úroveň? „Míša má výhodu, že skoky přes sto devadesát v minulosti předváděla prakticky pravidelně. Ví, že na to má. Teď musí být trpělivá a šplhat zpátky po krůčcích. Klidně se ale může stát, že se v jednom závodě zlepší třeba o osm centimetrů,“ pokračuje bývalý reprezentant.

„Zatím to takhle nechytla, ale je to i tím, že spíš než do výšky skáče do dálky,“ říká s notnou dávkou nadsázky Bába. „Je potřeba, aby si uvědomila, že musí odrazit pořádně směrem nahoru.“

Jinak má pro svou svěřenkyni jen slova chvály. „Míša je v tréninku profík. Jen ji kolem Vánoc přibrzdil covid a musela být v karanténě. Pak byla úplně rozhozená a teď se teprve dává dohromady. Věřím, že výsledky přijdou na republikovém šampionátu v Ostravě. Určitě má na to, aby skočila limit halové mistrovství Evropy v Toruni,“ tvrdí trenér Bába.

Rodačka z Bořitova nedaleko Blanska si spolupráci se slavným skokanem, medailistou ze světových soutěží včetně olympiády, pochopitelně pochvaluje.

„Má obrovské zkušenosti a jeho podpora je úžasná. Nad technikou a celkově o skákání hodně přemýšlí,“ vykládá.

Už je z ní velká ženská 

„Změnili jsme trochu přípravu, techniku, rozběh i silovou složku, a tak uvidíme, jak to bude vypadat dál. Jsem spokojená, akorát se musím víc vyskákat,“ potvrzuje studentka čtvrtého ročníku Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy slova kouče.

Jaký rozdíl vidí mezi někdejší teenagerkou, která se nadějně prosazovala mezi dospělými, a dnešní atletkou?

„Asi v tom, že v šestnácti jsem byla ještě dítě a v podstatě nebývala zraněná. Teď jsem už velká ženská. (směje se) Fyzicky jsem se vyvinula, a to u holek dělá strašně moc. Krizový věk přichází mezi osmnácti a dvaadvaceti roky. To bylo potřeba přežít, abych se mohla dostat tam, kde jsem bývala. Věřím, že tam směřuju a jsem na dobré cestě.“