Proč jste se před nadstavbou rozhodl využít nabídku Hrochů?
Důvody byly dva. Probírali jsme vše s naším trenérem a Tomášem Kleinem. Do nadstavby A už jsme se probojovat nemohli, ale na baráž jsme měli pořádný bodový polštář. Před sezonou přišla spousta mladých a ti během ní nedostávali šanci, jelikož jsme hráli my. Existovala domluva, že kdyby kluci přeci jen spadli do baráže, vrátili bychom se. Záměry se naplnily. V týmu se vyprofilovali kluci, kteří vzali naše role na sebe a my pomáhali mužstvu, které mělo ambice.

Nebál jste se reakcí okolí? Rivalita je prý veliká.
Spíš byla. Spectrum hrálo pár let na vrcholu, ale tým se proměnil, jeho věkový průměr klesl někam ke dvaceti. Ozval se Havlíčkův Brod a my dostali možnost zpestřit si sezonu. Navíc pravidla naše hostování umožňovala.

Na Vysočinu jste dojížděl, nebo jste se tam odstěhoval?
Softbal je v Česku amatérský sport, nikdo za něj nebere peníze, naopak my platíme příspěvky, abychom mohli trénovat. S Hrochy jsme byli domluveni jen na zápasy a trénovali jsme se Spectrem. Nemohl jsem se tam odstěhovat, máme doma prcka, do toho práce… Doufali jsme, že nám trénink nebude chybět a že klukům pomůžeme.

Co na vaše „výlety“ říkala paní?
Ona je svatá žena. Loni se mnou absolvovala celé mistrovství světa. Dvě hodiny po zápase čekala, než proběhnou všechna mediální a rozcvičovací kolečka. Utěšuji jí tím, že už dlouho hrát nebudu a že věk nezastavím. Pro mě i pro Tomáše šlo možná o poslední finále, které jsme si mohli zahrát. I z toho pohledu nás snad každý musí chápat.

Jak jste všechno stíhal?
Abych se přiznal, tak jsem moc netrénoval. Semifinále s Ledenicemi se kvůli počasí hrálo v týdnu. Šel jsem klasicky na devátou do práce, jsem senior account manager v IT firmě. Ve tři jsem z ní utíkal, abych stihl zápas od šesti v Ledenicích. V jednu ráno doma a druhý den znovu, protože jsme prohráli. Bylo to náročné. Nic příjemného.

Pokud jste zavítal na tréninky, vyslechl jste si hodně peprných poznámek?
Kluci ze Spectra byli absolutně v pohodě. Drželi nám palce, psali povzbuzující zprávy, což mě mile překvapilo. Myslel jsem si, že jejich reakce budou jiné. V Brodě jsem zapadli také bez problémů, chemie fungovala. Nejenom že jsme spolu hráli, ale ve správnou dobu se vytvořil týmový duch.

Svět okolo vás je asi ideální. Opravdu si nikdo nerýpl?
Negativní reakce přišly od funkcionářů a některých starších hráčů. Ale těm jsem nevěnoval pozornost, pravidla jsme neporušili. Můžeme se bavit o nějakém kodexu, ale stejnou šanci měli všichni. Nebereme miliony za titul, dohady mně přijdou spíše úsměvné.

O Hroších se hovořilo jako o outsiderech finále. Vnímal jste to stejně?
Před startem nadstavby byli Hroši šestí a postupovali čtyři. Zvládli jsme sérii osmi utkání bez porážky a ta nás katapultovalo do vyšších pater, kde už jsme se začínali stávat mírnými favority.

V semifinále jste ovšem narazili na úřadující mistry.
To bylo nakonec klíčové. Chomutov si vybral Tempo, na nás padly silné Ledenice. Série byla vyrovnaná – jak na houpačce. To jsou ta utkání, která chce hrát každý. V pátém mohl zvítězit kdokoli, Ledenice do nás bušily celý zápas, my skóre otočili v tiebreaku hlavně díky Michalu Holobrádkovi, který nás držel na nadhozu. Kdyby postoupili soupeři, získali by zlato. Chomutov doplatil na to, že měl semifinálovou sérii lehčí a před finále jedenáct dnů odpočíval. My nastoupili dva dny před finále a vezli se na vítězné vlně.

Nakousl jste výkon Michala Holobrádka. Jak moc bylo důležité mít ho v týmu?
Michal je takový profesionál působící v amatérském sportu. Bez něj bychom na titul nedosáhli. Jeho přínos na něm je řekněme devadesátiprocentní.

I vy jste byl jedním z nejlépe hodnocených hráčů. Přitom hovoříte o softbalovém konci. Jde to dohromady?
Náš sport je o zkušenostech. Mladí kluci potřebují dozrát. Mohli se od nás učit chování, přístup… To vše se v Brodě skloubilo. My s Tomášem jsme v rozhodujících chvílích jen nebyli nervózní. Ale nic netrvá věčně.

Nyní se vracíte do Spectra?
Ano, oba s Tomášem, absolvujeme tam zimní přípravu, budeme hrát a uvidíme, jak bude sezona probíhat. Kdyby se vyvíjela v podobném duchu a nepovedlo se nám dostat se do play-off, může se situace opakovat.

Znovu byste se pustil na tenký led?
Mám už takovou auru, lidi buď štvu, nebo mě mají rádi.