Hadaš: Lukostřelba je především životní styl
„Na střelnici jsem se narodil,“ tvrdí o sobě pětačtyřicetiletý předseda lukostřeleckého oddílu SK Start Praha František Hadaš, vnuk jediného českého absolutního mistra světa v této disciplíně. On sám skončil na Mistrovství světa „až“ šestnáctý. K tomu získal dvanáct titulů z republikových šampionátů.
Pane předsedo, jaká byla vaše cesta k lukostřelbě?
S lukostřelbou začal v naší rodině děda, který je zároveň spoluzakladatelem tohoto odvětví v oddíle SK Start Praha. Stalo se tak v roce 1952. Tímto sportem se zabýval i můj otec.
Měl jste šanci zkusit i jiný sport?
Ano, probíhám řadou sportů. Rodiče nás tahali na vodu, na lyže a kola. Babička s námi dělala atletiku. Lukostřelba přišla sama od sebe, jelikož jsem s rodiči absolvoval jako malý všechny závody.
Jaká je náplň vaší funkce?
Jsem předsedou lukostřelců SK Start Praha i celé tělovýchovné jednoty. Tato pozice je profesionální. Mám na starosti všechny oddíly, kterých je ve Startu sedm.
Jak moc nadržujete lukostřelbě?
To se musíte zeptat ostatních (smích).
Představte nám svůj oddíl?
Jsme největší oddíl v republice. Sdružujeme sto deset členů. Většina z nich je aktivních. SK Start Praha je čtyřiadvacetinásobný mistr ligy. To ale mluvím o dobách, před rokem 1989.
Jaké je současné postavení Startu v republice?
V současné době máme tři české reprezentanty. Seniorská družstva v nejvyšších soutěžích a juniorské a žákovské mistry. Pokud jde o seniorskou kategorii, tak tam se pohybujeme v první polovině, okolo čtvrté, páté příčky. Loni jsme byli dokonce druzí v halové lukostřelbě. České lukostřelbě vládnou momentálně moravské a slezské kluby. Nejúspěšnější je asi Ostrava.
Jaká je situace v metropoli?
Praha je trochu na ústupu. Lidé zde mají jiné zájmy. Od revoluce nám ubyla členská základna tak o padesát členů. Vedle Startu zde působí ještě čtyři oddíly, celkem zde máme čtyři střelnice. My jsme pražská jednička, za námi se pohybuje Slavie a Sokol Vršovice.
Můžete jmenovat naděje vašeho oddílu?
Oba junioři, tedy Honza Zapletal a Vojta Novotný. V seniorech v kategorii holého luku pak Martinu Mackovou, Jana Kocourka a Jardu Suchého.Snižuje se vaše základna.
Hledáte nové lukostřelce. Koho konkrétně?
Začít s lukostřelbou se dá okolo devátého roku, ideální je dvanáct. Já ale považuji lukostřelbu především za životní styl a tak doporučuji, aby přišel lukostřelec okolo devatenácti z nějakého jiného sportu. Dobří lukostřelci z juniorských kategorií v dospělosti často končí, už jsou střelbou často unavení. Děti jsou ale oproti dospělým tvárnější a při dobrém vedení se dá začít i v dětství. Samozřejmě nejlepší je když se lukostřelba stane člověku celoživotní láskou, neb se dá provozovat i v důchodovém věku.
Pojďme zpět k vrcholové lukostřelbě. Kolik bude rodiče řekněme desetiletého lukostřelce tento sport stát?
Zpočátku ho to bude stát stoosmdesát korun na hodinu a absolvuje dvě týdně. Vydáváme i pernamentky na deset vstupů a podobně. Nářadí dostane zapůjčené. Koupit luk doporučujeme až v případě konkrétního zájmu o sport. Ten pak stojí od tisíce korun až do padesáti tisíc. Závodní činnost se dá provozovat s lukem okolo deseti tisíc.
Proč by mělo dítě střílet?
Protože ho to baví. Čte si, nebo v televizi vidí vzory, kteří střílí z luku. Proto k nám přijde a vyzkouší to. Jde pro děti o jedinou dostupnou střelnou zbraň. U nás jsou pod dozorem a mohou si svou vášeň vyzkoušet. Zájemce rádi přivítáme na Střeleckém ostrově 336, Praha 1. Informace najdou na webu www.skstart.com, případně získají na emailu hadas@skstart.com nebo telefonu 603 253 385.
Kdo je připravuje?
Kvalifikovaní trenéři, kteří jsou rozděleni podle trenérské třídy. U nás se dětem věnují jen ti nejlepší.
Jak funguje lukostřelecký oddíl Startu?
Jsme občanské sdružení. Fungujeme z příspěvků jednotlivých střelců. Pro děti je stanoveno na tisíc korun ročně, pro dospělé na dva tisíce. Veškerou práci na střelnici děláme brigádnicky. Podporuje nás i sportovní klub, který na Střeleckém ostrově vlastní restauraci. K tomu máme chatu v Peci pod Sněžkou, která nám také pomáhá k přežití. Je to smutné že ze státu na sport přichází čím dál míň finančních prostředků.
Jak se žije lukostřelcům Startu Praha?
Myslím, že dobře. Není to sice tak, že bychom jezdili po celém světě na závody, tak jako před revolucí. Finančně jsme na tom hůř. Co do úspěchů a co do možnosti tréninku si díky našemu sportovnímu klubu zatím nemůžeme stěžovat. Použil jsem slovo zatím, protože se má na základě nového územního plánu v prostorách naší střelnice na Strahově začít stavět. Snad se vše vyřeší, jinak by mohl hrozit našemu oddílu i zánik. Takto negativně ale nemyslíme a hledáme nové prostory pro venkovní střelnici. Věříme, že než dojde na bagry, podaří se nám najít pro historicky nejúspěšnější oddíl v republice nové prostory pro trénink a pořádání závodů evropské úrovně.
Jsem na cestě do Ria, věří český reprezentant Jan Zapletal
Pro sezonu 2011/2012 ho Český lukostřelecký svaz nominoval do reprezentačního týmu. Aby také ne, když jde o mnohonásobného mistra republiky. Na první velké akci Mistrovství světa skončil v první stovce, sám ale pomýšlí výš. O kom je řeč? O sedmnáctiletém gymnazistovi, lukostřelci Startu Praha Janu Zapletalovi.
Honzo, jak jste se dostal k lukostřelbě?
Od malička mě to táhlo na středověké hrady. Vzhlížel jsem se v bojovnících té doby. Když jsem jezdil po těchto hradech, tak na nich byly i střelnice, na kterých jsem rád střílel. Celkem mi to šlo a tak mi jeden ze správců poradil, že jsou i lukostřelecké oddíly. Nejblíže od domu mám Start Praha.
Pěstoval jste i jiné sporty?
Ano, otec je cyklistický trenér. Odmalička mě proto táhl ke kolům, věnoval jsem se i atletice, konkrétně běhům a taky jsem plaval. Postupně jsem ale všechny sporty kvůli lukostřelbě omezil nebo ukončil.
Věnujete se všem třem druhům lukostřelby. Proč?
Mám rád všestrannost. Můj luk je ale reflexní, tedy olympijský. Proto musím střílet nejvíc venku do terčů.
Liší se nějak příprava na halovou, terénní a terčovou lukostřelbu?
Určitě, všichni ale dobře víme, že je vrcholem sezony terčová lukostřelba. Halová se v České republice objevuje pouze proto, že nemůžeme střílet celý rok venku. Terénní je uvolněnější, terčová je o soustředění. Nejvíc je v ní projevuje psychika.
Která je vaše nejoblíbenější?
Terčová, asi i proto, že mi nejvíc jde (směje se).
Jak probíhá vaše příprava?
Celá příprava se přizpůsobuje vrcholům sezony. Střílím zhruba čtyřikrát týdně a dvakrát týdně chodím běhat nebo do posilovny. Za jeden trénink nastřílím dvě stě až dvě stě padesát šípů. Každý nátah „váží“ dvacet dva kilogramů. Jen pro zajímavost, průměrná rychlost šípu je dvě stě dvacet kilometrů za hodinu.
Dostal jste se od reprezentace. Co to pro vás znamená?
Hrozně moc. Myslím si, že jsem nyní svědomitější. Chci co nejlépe reprezentovat naší republiku. Díky konfrontaci s cizinou se mi změnil pohled na lukostřelbu. Když vidím, co umí světová špička, vím, že jsem na začátku.
Na lukostřelbu v Česku chodí jen rodiče, partneři, kamarádi… Jak je tomu v cizině?
Co se diváckého zázemí týče, tak například v Itálii jde o velmi oblíbený sport. Já byl na Mistrovství světa, kde jsme si na zájem také nemohli stěžovat.
Jak na vás zájem působil?
Závod mi dal strašně moc, takové zkušenosti jinde nezískám. Samozřejmě přišel i stres. Měl jsem smůlu, jelikož jsem jel na šampionát nepřipravený, po měsíční nemoci. I kvůli ní jsem se umístil okolo devadesátého místa ze sto třiceti startujících.
Nad čím přemýšlí závodník před prvním vystřeleným šípem?
Ideální je, když nemyslí na nic. Jsou ale závody, kde vám hlavou prolétá tisíce myšlenek. Dobrý střelec se pozná tak, že během závodu dokáže myšlenky z hlavy úplně vytěsnit. O tom je lukostřelba.
Jaké jsou vaše cíle?
Jsem v širší nominaci do týmu usilujícího o start na olympijských hrách. Z pěti Čechů se o tuto čest pokusí tři, kteří pojedou na Mistrovství Evropy do Amsterdamu, kde je šest volných míst do Londýna.
Jakou máte šanci?
Jako ostatních. Můj cíl ale směřuje jednoznačně k Olympiádě 2016. Doufám, že jsem na cestě do Ria.
Chochola: Na lukostřelbě se neběhá
Pokud hledáte na Startu nejtalentovanějšího žáka, obraťte se na trenérku Martinu Mackovou. „Hlasuji pro brzy dvanáctiletého Vojtu Chocholu, který u nás střílí třetím rokem a loni se stal mistrem republiky v halové lukostřelbě v kategorii mladších žáků. Je klidný, vnímavý. Jeho největším nedostatkem je to, že má mnoho zájmů a tím i málo času na lukostřelbu,“ mrzí na oko Mackovou.
„Táta mně jako malému vyráběl luk. Strašně mi bavilo střílet a tak jsem mu jednou řekl, že chci chodit na lukostřelbu,“ popisuje svůj start ve Startu Vojtěch Chochola.
„Kromě ní už jenom kreslím, což mi taky moc baví,“ vyvrací slova trenérky o mnohočetnosti svých zájmů.
„Na lukostřelbu chodím dvakrát týdně na dvě hodiny. V sobotu jsou pak na programu závody,“ líčí svůj plán.
„Je tu skvělá parta. Všichni jsme kamarádi,“ přidává argument, proč střílet. A pak vytáhne nejtěžší kalibr.
„Tady se moc neběhá. Jde o ideální sport pro ty, kteří se neradi hýbou,“ dodává se smíchem Vojta.
Suchý: Kdykoliv mám splín, vzpomenu si na život v jurtách
Lukostřelba je sportem, jehož provozování není omezeno věkem. To potvrzuje i dvanáctinásobný mistr republiky, jež jako jediný vyhrál v jednom roce mistrovství republiky v halové, terénní i terčové lukostřelbě, dnes šedesátník Jaroslav Suchý, který s tímto krásným sportem zažil mnohá dobrodružství. Například „výlety“ do exotického Mongolska.
„Lukostřelbě jsem vděčný za mnohé zážitky,“ zablýskne se v očích Jaroslava Suchého.
„Do Mongolska jsme cestovali na víkendové závody. Odletěli jsme ve středu po práci a do Prahy se vrátili v úterý,“ popisuje.
„Když jsme dorazili na místo závodů, dozvěděli jsme se, že jsme na ně přiletěli o týden později,“ směje se veterán.
„Pohostinní Mongolové ale dokázali za jedinou noc sehnat kvalitní střelce z Ruska a uspořádat závod na úrovni,“ upozorňuje na kvality pořadatelů.
„Návštěva této krajiny pro nás byla z mnoha důvodů překvapivá. Třeba jen změnami počasí. Ráno bylo jako na jaře, pak přišlo léto a po obědě začal padat sníh,“ vzpomíná.
„Místní nás vzali mezi pastevce do jurt. Setkání s nimi je pro mě dodnes zážitkem. Kdykoliv mám od té doby nějaký splín, vzpomenu si na jejich život a problém mi přijde jako malicherný,“ dodává Suchý.
David Nejedlý
