Po zisku bronzu jste v neděli nenastoupil k soutěži družstev. Proč?

Mám problémy s krkem a se zády, ale nemělo by mě to omezovat. Jen si trochu odpočinu a prakticky hned začínám s přípravou na další turnaje.

Souboje s „drobečky", jako je třeba Rumun Daniel Natea s 176 kilogramy, bolí, že?

Hlavně od něj jsem byl dost dolámaný. V těžké váze je to horší, než jsem byl z dřívějška zvyklý. Tělo dostává hodně zabrat. Neměl jste strach o kosti, když padala taková hromada? Naštěstí je dost obalený, když se na mě svalil, trochu se to ztlumilo. (smích)

V minulosti jste před šampionáty musel shazovat kila. Jak jste si to užíval teď, když tahle nepříjemnost odpadla?

Když se nemusí hubnout, je to samozřejmě příjemné. Mohl jsem se najíst, kdy jsem měl zrovna chuť. V posledních měsících jsem musel naopak nabírat, což není tak snadné, jak se může zdát.

V čem může nastat problém?

Víte, musí jít o aktivní hmotu. Naštěstí jsem to zvládal i dobře jedl.

Měl jste nějaké ohlasy soupeřů na bronzové varšavské vystoupení?

Myslím, že jsem získal respekt. Kluci z bývalé kategorie se mě ptali, jestli je to přestup nastálo, nebo se ještě někdy vrátím do stovky. Tak jsem jim řekl, že už se mnou nepotkají. Byli rádi.

Kam ve sbírce svých medailí zařadíte poslední bronz?

Za každou medaili jsem vděčný. Doufám, že to bude začátek další medailové sbírky.