Když se dá kluk na volejbal, chce útočit a zahrávat vítězné míče. Vy jste to měl asi jinak?
Ne, začínal jsem jako smečař. Na tomto postu hrál nakonec i táta. Takže jsem se vydal v jeho šlépějích. Postupem času jsem začal vynikat v příjmu a při hře v poli. Ostatní zase lépe útočili. Tak jsem se přesunul na místo, kde jsem byl nejužitečnější.

Kdy se o přesunu na libero rozhodlo? Mrzelo vás to?
Ještě ve starších žácích jsem byl kapitán a smečař. V prvním roce kadetů mě začali stavět na libero. Zezačátku mě to dost mrzelo. Navíc mi to moc nešlo. Asi hlavně proto, že jsem vzdoroval. Pak jsem si uvědomil, že je můj život volejbal. Dneska hraju extraligu a jsem za to vděčný.

Čím si vás post získal?
Bránění je černá práce. Ještě před volejbalem jsem hrál hokej. A bavilo mě chytat. Libero je takový volejbalový gólman.

Sklízí černá práce vděk?
Moc ne. Vidět jsou útočníci. V podstatě můžeme jen ztratit. Pokud dobře přijmeme, jde o povinnost. Když se to nepovede, jedná se o chybu. Musíte být nekompromisně přesný a bezchybný.

A navíc pozitivní…
To nás všechny učí už od začátku. V liberu musí být temperament. Hecování je náš druhý úkol. Musíme stále opakovat: pojďme, urveme ještě tenhle bod a tenhle set.

Na Lužinách hrála vždy kvalitní libera. Asi největší hvězdou je reprezentant Daniel Pfeffer. Setkali jste se?
Ano, když jsem hrál v juniorce, občas jsme byli přizváni trenérem Malinou na trénink áčka. Byla tam skvělí hráči jako Michal Finger nebo právě Dan. Jsem rád za tu zkušenost.

V čem vám pomohla?
Dan je neuvěřitelný hráč. I když je malý, na place ho nepřehlédnete. Pořád řve a hecuje, dělá všechno přesně tak, jak má. To jsem se od něj snažil odkoukat.

Poté jste přešel do áčka a v něm působil vždy ve dvojici. Jak se snesou dvě libera v jednom mužstvu?
Asi jako dva nahrávači. Panuje mezi nimi zdravá rivalita. Jsme tým, prvotní je proto kolektivní úspěch, teprve pak jsou ambice jednotlivců.

Do letošní sezony jste šel poprvé v roli jedničky. Bylo to pro vás jiné?
Všechny oči mířily na mě jako na vrchního velitele obrany a příjmu. Víc jsem to neprožíval, jen jsem byl rád za důvěru.

V roli jedničky přivítáte i Zlín. Jak nebezpečný soupeř dorazí na Lužiny?
Zlín je tradiční extraligový klub. V nejvyšší soutěži nenajdete slabého soupeře.

Má kvalitní libero?
Zlín libera hodně točil. Nevíme přesně, kdo v zápase nastoupí.

Znáte recept na soupeře?
Kvalitní servis. Pokud mají dobře přihráno, těžko se brání. Nesmíme dělat jednoduché chyby, což nás stojí hodně koncovek. A hrát to, co umíme.

A to?
Kvalitní volejbal. (směje se) Naší výhodou může být i únava Zlína po dlouhé cestě. Té bychom měli využít.