Ve finále na Vyšehradě Dukla podlehla Meteoru 2:3, byť nad ním ještě po hodině hry vedla 2:0 a byla zřetelně lepší. „Já už tohle znám. Zápas jsme měli ve své moci, ale po nepochopitelném gólu na 2:1 jsme se už nezvedli. Je to velká škoda, ale byl to pěkný zápas. Tedy kromě toho, že se to hrálo na uměle trávě. To nechápu,“ rozpovídal se jindy hluboce mlčenlivý trenér Dukly a bývalý kapitán reprezentace Jiří Němec.

V 57. minutě, kdy byl stav 2:0 a navíc gólmanovi Meteoru Caudrovi ještě zvonily v uších nastřelená tyč i břevno, mohl přidat třetí gól Dukly záložník Fitzel. Z úhlu ale těsně minul. Meteor přitom do té doby ani jednou netrefil branku soupeře. Přesto se nakonec ozýval známý chorál We Are The Champions z jeho kabiny. A také bouchání šampaňského. Na dukláckou svatyni zamířila rychle jdoucí salva čtyř míčů. Tři z nich skončily za zády gólmana Ramse. Během osmnácti minut se trefili Birma, Klír a Jiřík. A pak vypukla libeňská zelenobílá radost. Meteor po roce opět získal pohár.

„Ani jsem nečekal, že bychom mohli uspět. Myslel jsem si, že v tak neúplné sestavě nebudeme na Duklu mít. Ale ona nám sama pomohla svojí ležérností, hrála, jako by se jí nemohlo nic stát. Sama sebe ukolébala. I takový je fotbal,“ uvedl kouč vítězů Karel Jeřábek. Tým z Julisky porazil v sezoně už potřetí. Společně s hráči však nejančil. Věděl, že tu hlavní letošní válku, v níž šlo o postup do divize, prohrál. S Horními Měcholupy, které dříve sám trénoval. I takový je fotbal.