Začneme netradičně u fotbalu. V neděli vás musel potěšit výsledek Él Clásica, v němž Barcelona zvítězila nad Realem Madrid 3:2. Dívala jste se?

Viděla jsem jen sestřih, ale samozřejmě mám obrovskou radost! Neprožívám tolik tu rivalitu Barcelona vs. Madrid, ale jsem ráda kvůli Messimu. Miluju jeho hru. On má pořád hlavu nahoře, všechno vidí a řídí to jak šachy. Trochu mi připomíná pozici basketbalového rozehrávače.

Tedy pozici, na níž hrajete vy. Ve středu jste jako rozehrávačka dovedla USK k dalšímu českému titulu. Je to asi hezký pocit zakončit kariéru zvednutím trofeje, že?

Poslední dny byly trochu sentimentální, protože nás tady končí více hráček. Jsem hlavně ráda za celé čtyři roky, kdy jsme tady dokázali neuvěřitelné věci a dostali jsme USK do té nejvyšší kategorie v Evropě. Končit s trofejí je pěkné, ale přiznejme si, je to jen česká liga, takže nic velkého.

Ano, tuzemská soutěž postrádá kvalitu, za USK je velká propast. Jste alespoň ráda, že jste si ve vaší fázi kariéry mohla v české lize de facto odpočinout?

Úroveň české ligy mě nemile překvapila. Celou reprezentační kariéru jsem soupeřila s Češkami, skoro na každém turnaji jsme bojovaly o medaile, takže jsem myslela, že místní soutěž bude dobrá. Jenže ta kvalita tu prostě chybí. Myslím si, že nám to někdy trochu škodilo, protože jsme o víkendových zápasech vypadávaly z rytmu, který jsme potřebovaly pro euroligové boje.

Přesto se vám podařilo letos dostat do Final Four a tam jste byli hodně blízko postupu do finále. Ještě vás mrzí s dvoutýdenním odstupem semifinálová prohra s Kurskem v prodloužení? Neměla jste pocit, že právě v nastavení ruskému celku trochu pomohli rozhodčí?

Tolik to nemrzí, protože jsme tam nechaly všechno a hrály jsme skvělý basket. Myslím, že jsme všechny překvapily. O rozhodčích to nebylo. My jsme měly šanci to udržet v poslední minutě základní hrací doby, tam jsme to nezvládly. Pak už nám došly síly.

V roce 2015 se vám povedlo v Eurolize s USK triumfovat. Byl to největší úspěch vaší kariéry?

Nevím jestli největší, ale rozhodně nejkouzelnější. Tím, že se hrálo tady v Praze, nic se od nás nečekalo a my to dokázaly. Na to nikdy nezapomenu. Předtím jsem Euroligu už jednou vyhrála v roce 2012 s Valencií. Ale tam se to od nás očekávalo každý rok, takže to byl jiný zážitek. Prostě jsme splnily svou práci a na to jsme mohly být hrdé.

S působením na nejvyšší evropské úrovni se loučíte. Už víte, kam povedou vaše další kroky?

Pořádně to nevím. Ani netuším, jestli jednou budu trenérka, nebo ne. Plánuju se přestěhovat do Austrálie, ale není to ještě nic jistého. Určitě bych chtěla hrát dál, ale už ne na té nejvyšší úrovni.

Ať už budete žít kdekoli, ponesete si s sebou do konce života něco z české kultury?

Pivo. Určitě nezapomenu na české pivo, protože je opravdu výborné. Moc se mi líbí místní pivní kultura, kdy lidé často chodí do různých hospod. Nejsem žádný alkoholik, ale tohle mám ráda. Někde zkusit řezané, jinde dvanáctku, a tak dále.

V červnu se rozloučíte i s reprezentační kariérou na mistrovství Evropy, které se koná právě v Česku. Představujete si ideální konec, kdy ve finále se Španělskem porážíte Českou republiku?

Vítězství Španělska ve finále by byl pohádkový konec a je jedno, koho bychom porazili. Jsem moc ráda, že se turnaj koná právě tady. Původně už jsem chtěla v národním týmu skončit po loňské olympiádě, kde jsme byly stříbrné, ale nakonec jsem si řekla, že tady v Praze to bude takové hezké uzavření kruhu.

/ PETR TOMÁŠEK/