„Věřím, že si v Paříži znovu zahraji. Loket se mi zlepšuje. Ke kondici postupně přidáváme i práci na kurtu. Doufám, že se do zápasů brzo dostanu. Přála bych si navázat na výsledky ze začátku sezony,“ říká v rozhovoru pro Deník šestadvacetiletá tenisová hvězda, která už se vrátila k tréninku.

Podobně jako přede dvěma lety v době začátku pandemie koronaviru, kdy se zastavily turnaje WTA, trávíte hodně času doma v Ivančicích. Jaké to pro vás je, mít zas tolik volného času?
Snažím se trávit čas dobře a dělat věci, na které v sezoně jinak nemám čas, i když na rodinu zas o tolik víc prostoru nezbývá. Už to nicméně začíná být dlouhé. Loni jsem si pořídila štěňátko, takže se snažím ho vycvičit. Chodím taky na sportovní zápasy, párkrát jsem skočila do divadla. Dělám zkrátka jiné věci než obvykle.

Vidět jste byla třeba při utkání hokejové Komety, basketbalistů Brna nebo volejbalistek Králova Pole. Jak si takové návštěvy užíváte?
Moc, vždycky ráda podpořím další sportovce a sportovní týmy. Člověk se navíc něco nového naučí. Vidí sport zas z jiného úhlu, navíc jde o kolektivní sporty. Vždycky když dostanu od někoho nabídku, neodmítnu a přijdu se podívat.

Jaké to bylo v talk show 7 pádů Honzy Dědka?
Líbilo se mi to. Atmosféra byla úžasná, sešla se tam perfektní parta lidí, cítila jsem se dobře.

Teprve nedávno jste mohla zatížit zraněný loket, do té doby jste na kurt nechodila?
Ze začátku jsem si dávala volno, snažila se pracovat hlavně na kondici a radši to moc nepokoušela. Později už mi byla dlouhá chvíle, takže jsem hrála údery, při kterých jsem neměla bolesti.

Výjimka pro Djokoviče? Musíme si být rovní

Měla jste problémy s loktem už dlouhodoběji, nebo vás zaskočily náhle?
Problémy se projevily až v Dauhá, kde jsem musela skrečovat. Před Amerikou se mi to zlepšilo, ale na místě zase rapidně zhoršilo, a tak jsem se rozhodla odhlásit a dát si volno.

V této sezoně jste v singlu stihla odehrát čtyři turnaje včetně postupu do čtvrtfinále Australian Open. Jak jste byla spokojená s vaším vstupem do sezony?
Myslím, že jsem hrála velmi dobře, hned na prvním turnaji v Sydney se mi povedlo dostat do finále. Přitom jsem neočekávala, že to hned tak půjde, potom se dařilo i na Australian Open, kde jsem se dostala do čtvrtfinále a v deblu s Katkou jsme celý turnaj vyhrály a odvezly si další cennou grandslamovou trofej. Chtěla bych na tento úvod navázati po pauze.

V Austrálii vzbudil kontroverze Novak Djokovič, který byl nakonec z Melbourne kvůli chybějícímu očkování na covid deportován. Jak na vás celá ta situace působila?
Hodně jsem hrála, takže nebylo moc času to všechno kolem sledovat. Řekla bych, že si musíme být rovní. Pokud měl výjimku, měla by platit pro všechny.

Rozruch vzbudilo i oznámení světové jedničky Ashleigh Bartyové o konci kariéry v pětadvaceti letech. Překvapilo vás to?
Ano, nečekala jsem to. Bylo ale divné, že už nehraje tolik turnajů. Mrzí mě, že si už proti ní nezahraji, protože zápasy s ní byly na úplně jiné úrovni a užívala jsem si je.

Není pro vás škoda, že Bartyová kariéru neukončila v době, kdy jste byla v žebříčku za ní jako světová dvojka? Že byste se posunula na post jedničky.
Je hezké být jednička, ale ještě lepší je, když si člověk zahraje velký zápas nebo turnaj a po něm se mu povede dostat na první místo žebříčku. Má pak z toho větší radost. Asi by mě netěšilo, kdybych se dostala do čela takovou cestou. Chtěla bych si to vybojovat na kurtu a věřím, že se mi to v určitý moment povede.

Ženám nyní vládne Polka Iga Świąteková, která má na prvním místě náskok víc než dvou tisíc bodů právě na vás na druhém místě. Vypadá to, že by mohla dominovat.
Myslím si, že je to otevřené. Je nás tam víc adeptek, takže to teď bude o to zajímavější. Hrozně se těším, až naskočím zpátky a budu hrát turnaje. Teď vládne Iga, ale nikde není napsáno, že to tak bude napořád. Jednou bych mohla vládnout taky.

S první pozicí na žebříčku se pojí i velký tlak. Známý je případ Japonky Naomi Ósakaové, která dlouhodobě těžce snáší třeba mediální povinnosti.
Tlak je obrovský. Všechny ty věci, které tam jsou a ostatní je nevidí a neprožijí, jsou pro lidi těžko pochopitelné. Každý se s ním vyrovnává jinak, někdo o něm mluví veřejně, jiný se s ním srovnává sám nebo s pomocí týmu. Je to individuální.

Jak se s tím vyrovnáváte vy?
Řekla bych, že to zatím zvládám dobře. Myslím si, že v mém případě je důležité si uvědomit v těch „tlakových“ momentech, proč jsem vlastně s tenisem začala, a vrátit se trošku do bezstarostného dětství. Vždy se snažím na tlak nahlížet pozitivně, poučit se a pracovat s ním v můj prospěch. Zároveň si často vzpomenu na citát Billie Jean Kingové: „Tlak je výsada.“ („Pressure is a privilege.“)

V pozápasových rozhovorech na kurtu vypadáte přirozeně. Je to pro vás příjemná povinnost?
Beru to jako příjemnou povinnost. Ono to sice vypadá, že mi to jde přirozeně, ale mám z toho respekt, abych něco špatně neplácla. Ráda se v těchto rozhovorech zdokonaluji, ale musím říct, že v angličtině jsou těžké.

Už brzy vás snad čeká návrat do tenisového kolotoče. Na jaká místa se vracíte nejraději?
Tam, kde se mi nejvíc daří. Ale mám ráda všechna. Baví mě, že každé místo je specifické něčím jiným a že z každého turnaje a prostředí si můžu odnést jiné zkušenosti, které potom uplatním.