To, co nikdo nikdy nevyzkoušel, se povedlo. Jan Koukal za osm hodin porazil sto soupeřů, vyhrál sto squashových setů s celkovým skóre: 1102:649. A to byl v samém začátku v minusu 0:400.

„Jsem unavený a bolí mě nohy,“ hlesl hrdina dne.

Jan Koukal, desetinásobný mistr republiky, za celodenní maraton naběhal 40 kilometrů, za tři hrací bloky spálil neuvěřitelných 12 800 kalorií, vypil pět litrů tekutin a připsal si 5122 úderů do míčku.

Na celém světě se ještě nekonala tak mediálně sledovaná a unikátní promoakce squashe.

„Taky si myslím, že tahle exhibice je dobrá věc pro zpopularizování tohoto sportu,“ soudil jeden z vyzyvatelů skifař Ondřej Synek. „Bylo nám ctí si s ním zahrát,“ zmínili i žižkovští fotbalisté Petr Švancara a Martin Vozábal.

JAKÉ BYLY VÝSLEDKY

11:4 - 4 krát, 11:5 - 23 krát, 11:6 - 22 krát, 11:7 - 31 krát, 11:8 - 13 krát, 11:9 - 5 krát, 12:10 - 2 krát.

„Jen v Praze funguje na 40 squashových center, za jediný měsíc si jde zahrát statisíce lidí, přitom jsou na svazu zaregistrovány pouhé tři tisícovky hráčů. I proto jsem k akci 1 proti 100 přistoupil,“ líčil Koukal další důvod.

close zoom_in

Jak si „Mistr squash“ hrál

Pro sportovce je těžké přijmout, že někam jede prohrát. „Jsi bez šance,“ říkají mi v redakci. Ale co jiného zbývá, než přijmout předem prohru, když se člověk chce měřit s desetinásobným mistrem republiky ve squashi Janem Koukalem? Víte, že prohrajete, už když vytáhnete paty z domu. On totiž nic jiného než vítězství nebere.

Ani nemůže, uspořádal totiž unikátní akci 1 proti 100 během deseti hodin…

A prohrát nehodlá. Přede mnou porazil už pěknou řádku soupeřů. Na vedlejším kurtu se rozhýbávám, občas mrknu na jeho styl. Koukal, při vší úctě k němu, vypadá jako střízlík, ale o to větší prostor svým pohybem vykryje. Je šlachovitý, usměvavý. Squash v jeho podání vypadá neskutečně snadno.

Slabina? Těžko

Hledám slabiny. Jenže hledejte slabiny na 51. hráči světa, když jsem sám ryzí amatér. Naprostá zbytečnost. Přede mnou deklasuje dalšího soka – během dvou minut. S každým si „zahraje“ jeden set, beze ztrát. O to rychlejší průběh utkání bývá.

Jdu na to. „Tebe si pamatuju z tiskovky. Já jsem Honza,“ přivítá mě na kurtu. A já pátrám po známkách únavy a alespoň jedné kapičce potu. „Na kurtu strávím i třeba pět hodin,“ zasvěcuje mě do své kondice. A já už vím, že jeho neuběhám.

Doufám, že mě neporazíš

Při rozehrávání s úsměvem prohodí: „Doufám, že mě neporazíš.“ Z jeho slov opravdu necítím vážně míněný respekt, ale především oprávněnou dávku ironie. Vedu 4:0! Škoda jen, že jde o předem dohodnutý milostivý náskok mistra Koukala. Brzy ale vede on 5:4 a já vím, že ten, jehož se bude zmocňovat laktát, budu já. close zoom_in

Snižuji na 5:6, tak přece jen to maličko jde. Dlouhý míček po lajně střídá kraťas. Jednou já jemu, podruhé on mě – sedmkrát po sobě. Záhy další bod pro mě. Prohrávám „jen“ 7:9. „Ty se vůbec neraduješ?“ prohodí. „To proto, že nemůžu dýchat,“ odpovím.

Tři vyhrané míčky a konec

Už před unikátní akcí 1 proti 100, mimochodem pro lidi a média velmi zajímavý projekt, se nechá slyšet: „Chci, aby se lidi bavili a trochu si zahráli.“ Já se opravdu bavím, Koukal ale víc. Poslední nádechy a je… Konec. 11:7. Koukal je dobrý, skvělý, nepřekonatelný, pohybově neuvěřitelný a umí číst údery protivníka. Podává mi ruku, vyloudí další úsměv a pochvalná slova. A já se jdu na pět minut vydýchat.

Porážka bolí, i když už s ní musí být oněch sto protivníků předem smířených. „Nechcete si dát masáž?“ nabídne mi slečna uvolnění a pokyne sympatické Asiatce. Tak přece to není tak špatný den. Zahrát si s českým šampionem a pak jít na masáž, to se přece každému nepoštěstí…

Funěli i žižkovští baviči

Petr Švancara a Martin Vozábal – i žižkovská fotbalová dvojčata si vyzkoušela atmosféru Koukalovy akce 1 proti 100. Největší baviči ligy přijeli rovnou z tréninku, dali si kafe, naobědvali se a vydrželi na kurtu kolem čtyř minut. „Krásně jsme si zaběhali,“ funěli pak oba.

(První část rozhovoru – před samotnými sety, pozn. red.)

Kdo s tím nápadem přišel?

Vozábal: Sponzor Žižkova, Adidas, podporuje i Honzu Koukala, proto jsme tady…

Švancara: … a jelikož jsme mediálně nejznámější, šli jsme my. A fakt jsme na to zvědaví.

Hráli jste někdy squash?

Š: Já ne, ale mám jasný cíl. Udělat s ním bod.

V: Já taky ne, ale jako mladej jsem hrál tenis. Hodně vracím přes síť (smích).

Jakou máte strategii?

Š: Dám mu před výkopem, teda před podáním, koňara (smích).

V: Jestli budu prohrávat drtivě, dám muraketou přes hlavu (smích). Ba ne. Vyplesknu ho, tím ho překvapím. Ale prozradím přes vás – noviny – jeden tip. Prý Karel Jarolím, trenér Slavie, umí dost dobře tenis, ať příště pozvou jeho.

Co od toho čekáte?

Š: Že se něco dozvím.Znám hodně lidí z Brna, kteří ho žerou. Těším se, že se s ním seznámím, vždyť je to absolutní česká špička ve svém odvětví.

V: Vůbec netuším. Nebudeme snad za pitomce.

(Druhá část rozhovoru – po odehrání. Oba byli hodně zadýchaní. S oběma Koukal vyloženě laškoval: Švancara uhrál 12:10, Vozábal 11:8, pozn. red.)

Tak jaké to bylo?

V+Š: Nechte nás vydýchat. V: Vždyť on se ani nezapotil.

Š: Asi nás hodně šetřil. Bylo vidět, že kdyby chtěl, přejede nás jako svíčky.

Jak na vás působil?

V: Je skvělej. Nejenže to vážně umí, je v pohodě i jako člověk.

Š: Byla pro mě čest, že jsem si s ním mohl zahrát.