Vybavíte si ještě, jak ke zranění došlo?

Ano, asi v sedmé minutě hranického utkání jsem v obraně vypíchl míč. Bohužel mě jeden z protihráčů sekl přes ruku a musel jsem okamžitě odstoupit. Ruka mi natekla. Myslel jsem, že to bude něco s kloubním pouzdrem, ale bohužel, bylo to zlomené.

Vyčítáte někomu inkriminovaný zákrok?

To se nedá říci, takové souboje k házené patří. Za své zranění nikoho neviním.

Myslíte si, že je hráč vašeho typu v extralize rozhodčími dostatečně chráněný?

Sudí musí mít jednotný metr pro všechny. Ostré zákroky v házené přicházejí a oni nemohou řešit, jestli byl u míče Kotrč, Motl nebo třeba přerovský dorostenec.

Jsou Kotrč, Motl či přerovský dorostenec rozhodčími dostatečně chráněni?

Ano, jsem o tom přesvědčený.

Mají k sobě protihráči dostatečnou úctu?

Nemohu mluvit za ostatní, do hlavy nikomu nevidím. Do té své ale ano. Sám cítím respekt ke spoluhráčům i protihráčům. Věřím, že i ostatní.

Co vám přesně řekli lékaři po Hranicích?

Že jde o tříštivou zlomeninu článku prstu pravé ruky. Rozhodovali se mezi sádrou a operací. Nebyla to pro mě úplně příjemná zpráva. Pod kudlu se mi znovu nechtělo.

Duklu čekal duel s Lovosicemi a spekulovalo se, jestli dokáže hrát bez Kotrče. Jak jste to vnímal?

Věděl jsem, že to dokáže, každý je nahraditelný. Výpadek jednoho hráče nemůže extraligový celek zastavit.

Jak se vám líbil výkon Jana Petružely, který nastoupil na vašem postu?

Honza předvedl výkon na jaký má, tedy výborný. Jsem rád, že se dostal na hřiště a hrál, jak hrál. Dal i nějaké góly. Osobně bych ho pochválil.

Utkání skončilo, Dukla prohrála po špatném výkonu 22:25. Kotrčem to nebylo, čím tedy?

Bylo to o koncovce, rozchytal se gólman Adamík, kluci nedali šest náskoků a slibně rozjeté utkání proto ztratili.

Neříkal jste si, já bych náskoky proměnil?

Na to jsem nemyslel. Byl jsem spíš naštvaný na to, že jsme přišli o dva body. Prohrálo se se mnou i beze mě.

Poté přišel Frýdek-Místek a čekalo se všechno, jen ne vítězství. Jak to viděl Milan Kotrč?

Ne, že bych klukům nevěřil, ale příjemně mě překvapili. Frýdek má silný tým, který prohraje, ale málokdy doma sedmibrankovým rozdílem.

A podzim byl za vámi. Na jedné straně třetí místo v extralize, postup do osmifinále Vyzývacího poháru, na druhé zranění. Jak na něj budete vzpomínat?

V dobrém, převažují pozitiva, hrajeme kolektivní sport a důležité jsou úspěchy týmu. Zranění k tomu bohužel patří.

Propracovával jste se do kádru reprezentace. Jak moc vás mrzelo, že jste musel odmítnout pozvánku na pohár v Polsku?

Na to se snad ani neptejte. V Polsku jsem chtěl trenérům ukázat, že na to mám, potvrdit formu z podzimní sezony.

Věřil jste v nominaci na mistrovství světa do Kataru?

Podstatně jsem ji neřešil. Chtěl jsem se ukázat, pak by bylo všechno na trenérech.

Budete vůbec sledovat šampionát?

Rozhodně, to je snad jasné. Mistrovství světa bude svátkem pro každého házenkáře.

Jaké dáváte Česku šance?

Jsem rozpolcený. Důležitá bude aktuální forma všech členů týmu. Pokud nám to sedne, věřím v postup.

Setkáváme se na soustředění. Sádru ale stále máte.

Tu by mně měli sundat v pondělí. Může to ale dopadnout jinak. Buďto budu z nemocnice odcházet se sádrou, ortézou nebo jen tak. Vše odhalí rentgen.

Můžete už nyní něco dělat?

Něco málo, na soustředění jsem se snažil běhat, po měsíční pauze mě ale začala bolet achilovka, proto zatím jen posiluji. Celkově se zpevňuji.

Můžete být i tak prospěšný mužstvu na soustředění?

Snažím se být psychickou oporou. Povzbudit kluky v krizových situacích.

Jak se těší vaši spoluhráči na míč? V sobotu by měli sehrát přátelské utkání s Holanďany.

Od prvního dne už o něm mluví. (směje se) Každý se těší na míč. A na vítězství.

Když se rozhlédnete okolo sebe, vidíte pouze známé tváře nebo také nějakou novou?

Jednu novou tvář tu máme na testech, víc nesmím prozradit.

Ne tak Pražský deník. Reportáž ze soustředění v Břvích vyjde v jeho tištěném vydání v pondělí 12. ledna 2015.