Kočkování. O rodinném hecování i nepublikovatelné gratulaci

Miloš Kočka před 29 lety založil na Lužinách volejbalový klub. Nebýt jeho, jen těžko by dnes Lvi hráli extraligu a snili o velkých vítězstvích. Jeho syn Martin je odchovancem oddílu, pomáhal mu s propagací, trénoval v něm děti – prorostl jím. V létě však sbalil kufry a zamířil na západ Čech. „Bylo to zvláštní, ale změna je život. Udělal jsem krok dopředu,“ vypravuje junior. „Mrzelo mě to,“ přiznává senior. „Dostal ovšem dobrou nabídku, příležitost, šel na hostování. Brali jsme to profesionálně. Žádná senzace.“

Trenér Pomr po covidu: Sbíral jsem síly na to, abych si mohl odpočinout

Martinův krok rozhodně dával smysl – ocitl se ve špičkovém klubu, zahrál si Ligu mistrů, osamostatnil se. „Vždycky jsem čekal na mámu, až udělá oběd, na tátu, až spolu půjdeme na pivo,“ líčí 22letý mladík. „Teď jsem odkázaný na sebe a na přítelkyni. I rodina je ráda, jak si rozumíme.“

Vyjádření otce o potenciální snaše nemáme, jiné je to se sportovní kariérou jeho ratolesti. „Martin přišel do týmu jako druhý nahrávač, když se zranil Ticháček, sehrál slušnou úlohu v Lize mistrů. Vary logicky angažovaly dalšího nahrávače evropských parametrů, což Martin ještě není. Přijal to, pomáhá na trénincích i v zápasech jako druhé libero. Všichni jsou spokojeni, což je pro mě nejdůležitější,“ míní generální sekretář Lvů.

Nejtěžší možný los

Osud tomu chtěl, že už ve čtvrtfinále narazí Pražané na Karlovarsko. Maminka Kočková aby si zítra v 16 hodin snad oči zakryla. „Je to nešťastný los. Škoda i pro náš sport. Tohle by byl zápas hodný minimálně semifinále,“ říká Miloš.

„Vary jsou v laufu, vyhrály základní část extraligy, zanechaly výbornou stopu v evropských pohárech. Doma jsou hodně pevní v kramflecích,“ vypočítává. I Martin najde pro nejbližší soupeře slova uznání: „Lvy vnímám jako ambiciózní tým, který chce hrát v tabulce co nejvýše a posbírat co nejvíce trofejí.“ 

Papírový favorit je jasný. Karlovarsko letos na své palubovce přejelo Lvy 3:0 a uspělo i v Unyp areně 3:2. V koncovce tiebreaku se však děly věci – Pražané vedli 14:9, aby prohráli 14:16. „Snad vyhrajeme i dotřetice,“ ušklíbne se Martin. Zároveň přizná, že pro něj byly oba duely zvláštní.

„Nevím, jak to přesně popsat. Táta byl se mnou každý den, byl to můj osobní trenér. V zápasech jsem na něj koukal. Chtěl jsem, aby mi pomohl. A najednou jsem ho měl porazit.“ Po obou kláních za ním otec přišel a pogratuloval mu. „Ale nemyslel jsem to upřímně,“ směje se Miloš. „Hlavně bezprostředně po utkání v Praze nebyla komunikace z mé strany moc vstřícná.“ Jeho slova syn nevyvrací. „Přál mi, ovšem nepublikovatelně.“

Kdo komu pogratuluje nyní, je zatím ve hvězdách. „Kočkování“ ovšem probíhá. Tak třeba Martin se projevil jako vlastenec, jde mu o dobro celého českého volejbalu. Na Lvy čeká už ve středu úvodní semifinále Vyzývacího poháru proti Ankaře. Pokud by hráli ve Varech o zlato, nastoupili by do čtyř těžkých utkání v pěti dnech.

„Uděláme maximum, abychom jim umožnili více odpočinku,“ slibuje. Táta si své nejlepší šprýmy namířené vůči synovi, nechává pro sebe. Jen utrousí: „Zlehka jsme se hecovali.“ Otevřeně se však rozhovoří na téma únava. „S velkou zápasovou zátěží máme své pozitivní zkušenosti. Na podzim jsme hráli poháry na Ukrajině. Postoupili jsme z turnaje, začali jsme si věřit, dostali se do laufu. Rádi bychom to zopakovali.“

Výhra pro trenéra. Lvi si zahrají Final 8 Českého poháru

Karlovarsko má jediný cíl. „Chceme uspět v každé soutěži, ať jde o extraligu, Český pohár nebo Ligu mistrů. Tu letos už nevyhrajeme, ale dvě trofeje by se nám líbily,“ popisuje Martin.

Senior je trochu obezřetnější. „My jdeme krok za krokem. Pokud vyhrajeme Český pohár, budeme mít jednodušší cestu za rok v Evropě. Budeme totiž nasazeni,“ přidává další motivaci. Stejně jistě smýšlejí i v Českých Budějovicích, Liberci, Ústí… Final 8 Českého poháru nabízí letos pořádně lákavé menu.