Petro, vládne teď ve vašich řadách velké zklamání?
Neřekla bych, že velké. Bojovaly jsme, jen nás srážely technické chyby. A taky nám chyběla řada zraněných hráček. To se pak těžko hraje.

Neříkejte, že jste se nechtěly rozloučit s vaším skvělým publikem vítězstvím?
Samozřejmě, že jsme chtěly. Moc jsme se o to snažily. V některých chvílích možná až příliš. Vedle technických chyb nás srážela koncovka. Sama si dvě šance vyčítám. Byly jsme zbrklé, střílely z nepřipravených pozic.

Sezonu zakončujete na šestém místě. Spokojenost?
Stoprocentní. Všechny jsme rády za krásný lepší střed tabulky.

Mohlo být ovšem i lépe. V podzimní části soutěže jste tabulce několik kol vévodily.
To si uvědomujeme. Bohužel jsme se v sezoně potýkaly s rozsáhlou marodkou. Vypadly nám dvě ostré spojky Pavla Kropíková a Bára Havlíčková. Sice jsme se je snažily nahradit, jak jen to šlo. Jejich branky nám ale ve druhé polovině sezony hodně chyběly. Ono to vždycky chvíli trvá, než se sehrajete.

Jak jste byla spokojena se svými výkony? Například se 67 vstřelenými brankami?
Řekla bych, že byla pro mě, stejně jako pro celý tým, druhá polovina soutěže o něco horší. Neprosadila jsem se tolik. Podařilo se to ale jiným, což bylo podstatné a vedlo to
k dobrému umístění.

Proč došlo k vašemu výkonnostnímu poklesu?
Podle mě se ukázalo, že pro mě nebyl přechod z levého na pravé křídlo ideální. Ono to vždycky chvíli trvá, než se zorientujete. Loni jsem hrála stále na levé straně, teď jsem se na té pravé hledala.

Jste odchovankyní interligové Slavie, hrajete „pouze" 1. ligu. Nepomýšlíte výš?
Pomýšlím. Ráda bych si vyzkoušela interligu. To je takový můj sen. Snad na mě někde čeká nabídka.