Jak vzpomínáte na vůbec první Grand Prix v Praze?

První Grand Prix se konala už v roce 1996, v květnu, tehdy jako Golden 10. Měli jsme špičkové elitní atlety z Keni a během závodu byla průtrž mračen. To nebylo úplně to, co jsme si představovali na první závod.

Proč jste se ve druhém ročníku rozhodl uspořádat zvlášť závod pro ženy a zvlášť pro muže?

Ženy si zaslouží svůj vlastní závod a v té době nic takového nebylo, chtěl jsem něco nového a originálního. Byl to první a jediný závod pro ženy v České republice. Byl jsem na ten nápad velmi pyšný, podobný závod ostatně děláme i v Neapoli.

Co vše se od té doby na Grand Prix změnilo?

Všechno. Trať, velikost a věhlas závodu. Pamatuju si, jak v roce 2011 běžel Pavel Nedvěd, tehdy světově známý fotbalista, velká hvězda. A říkal potom, že něco takového nezažil, že jeho fotbalové zážitky se s tímhle nedají porovnat. Běhání a závody mají svou specifickou energii, to jinde nezažijete.

Jak těžké bylo v Praze uspořádat takové závody v devadesátých letech. A jak je to těžké nyní?

V 90. letech byla jiná atmosféra, Česká republika se postupně otvírala všem možnostem, turismu, cestování, proto jsme přišli s maratonem a běháním právě sem. Ale na konci 90. let tu každý chtěl hrát hokej a fotbal, ne běhat!

Jaké nejlepší vzpomínky na Grand Prix máte?

Světový rekord z roku 2017, Joyciline Jepkosgei byla fantastická, pamatuju si, jak jsem na chvíli zapomněli na všechno ostatní a jen jsme s celým týmem zírali a jásali. Loňský ročník byl také významný, kdy jsme se vrátili do ulic Prahy po covidu a slavilo se výročí 25 let. A pak když jsme získali nejvyšší známku Světové atletiky a rozšířili elitní pole o ženy na desetikilometrový závod, což bylo před deseti lety. Ale to jsou jen ty velké věci, pak je tu spousta malých a osobních vzpomínek a setkání, která se za tu dobu udála.

Máte pro tyto závody nějaký sen, kterého byste ještě chtěl docílit?

Znovu držet světový rekord! Povedlo se nám to v roce 2017 s Joyciline Jepkosgei a platil čtyři roky, což je na dnešní dobu poměrně dlouho. Pak byl překonám v roce 2021 a znovu v roce 2022.

close Carlo Capalbo, prezident organizačního výboru RunCzech. info Zdroj: RunCzech zoom_in Carlo Capalbo, prezident organizačního výboru RunCzech.

Běh na 10 km a Běh pro ženy na 5 km jsou považovány za nejromantičtější závody sezony. Proč tomu tak je?

Myslím si, že to bude městem, ve kterém se závod koná a ročním obdobím. Pozdně letní podvečer při západu slunce v centru Prahy na březích Vltavy, to zní jako největší romantické klišé.

Chystáte pro závody nějaké novinky? Dá se ještě přicházet s něčím novým?

Snažíme se každou další sezónou něco vymyslet. Technologie jdou velmi dopředu a to i ve světě běhání. Letos jsme třeba zavedli nový druh streamu, který je pro běžce atraktivní, přímo z trati, startu nebo cíle, můžete své kamarády sledovat v reálném čase nebo se pak pochlubit, jak jste proběhli cílem.

Desetikilometrový závod se pyšní oceněním Světové atletiky World Athletics Elite Label Road Race. Jak těžké je takové ocenění získat. Co vše je pro to nutné udělat?

Závod musí splnit několik podmínek, mít změřenou a certifikovanou trať, určité zázemí pro běžce, pak samozřejmě elitní atlety, těch podmínek je víc. Letos jsem se vrátili na špici a všechny závody série RunCzech mají známku kvality od Světové atletiky. To je pro nás velký úspěch.

Jak finančně náročné je takový závod, jako je Grand Prix, připravit?

Lehké to není. Musíte zajistit povolení, propagaci, dodavatele, partnery, elitní atlety, nalákat běžce a širokou veřejnost… Jsou to miliony korun.

Na co byste chtěl pozvat běžce a diváky pro letošní ročník?

Určitě na atmosféru, která závod provází. Také jsme letos upravili trasu, je rychlejší s nižším převýšením, závod bude rychlý. A věříme, že by mohl padnou i nějaký evropský národní rekord.

Žijete léta v Praze. Potkáváte zde stále více běžců? Dělají vám radost?

Potkávám a je to neskutečný pocit. Lidé mě občas i zastaví, protože mě znají ze závodů, kde jsem vždycky v cíli a zdravíme s týmem lidi při doběhu! To je ten důvod, proč to s RunCzech týmem děláme, ty emoce v cíli jsou úžasné.

Letos jste rozjeli kampaň They Love Me Here. Mohl byste ji popsat? A jaké na ni máte odezvy?

Každý, kdo se rozběhne a tvrdě trénuje, sáhne si na dno a běží závod s námi, si zaslouží náš respekt a podporu, all runners are beautiful už k nám patří a milujeme naše běžce. Naším cílem je přinést ty nejlepší zážitky ze závodů, jaké můžeme společně vytvořit.