Kliknutím zvětšítePo olympijském stříbru stál poprvé na stupních vítězů. „Trochu jsem napravil vystoupení z květnového mistrovství Evropy, kde se mi to nepovedlo. Jsem rád, že jsem zpátky,“ vyprávěl s bronzovou medailí na krku sedmadvacetiletý Lukáš Rohan.
Jak dlouhé pro vás byly minuty čekání na konec závodu, kdy jste se dostal na třetí místo, ale nevěděl jste, jestli vás někdo ze soupeřů z medailové pozice nevyšoupne?
Docela dost, ale byl jsem v klidu. Měl jsem tušení, že mě může porazit třeba Slovinec Benjamin Savšek nebo Němec Sideris Tasiadis a skončím čtvrtý nebo pátý. Nakonec to ale dopadlo dobře a se svou jízdou jsem spokojený.
Lukáš Rohan vybojoval v Troji bronz.Máte za sebou náročný týden, kromě světového poháru jste odevzdával diplomku na Fakultě sociálních věd. Jste rád, že ho máte za sebou?
Jsem, moc. Nějak to na mě všechno dopadalo. V neděli bylo navíc strašné vedro a po semifinále jsem byl úplně koženej. Zase se ale potvrdilo, že finále v Troji je v báječné atmosféře něco speciálního. Člověk zapomene, že nemůže, a jede jak v transu. Publikum a moderátoři Daniel Stach a Miroslav Lenc nás vyburcují k lepším výkonům než když tady jezdíme při tréninku.
Na jaké téma jste psal diplomovou práci?
Bylo to o olympiádě v Riu a o mediálním obrazu českých sportovců – pochopitelně jsem psal o Jířovi Prskavcovi a také o Báře Špotákové a Lukáši Krpálkovi.
V neděli se v Troji dařilo kanoistům, kdežto o den dřív vyšli kajakáři naprázdno. V minulosti to často bývalo naopak. Co tomu říkáte?
Za mě super… Jednou to přijít muselo a oni už stárnou. (směje se) Ale ne, kdyby si Jířa s Terkou v sobotu neškrtli o branku, tak měli taky medaile. Tak to ve vodním slalomu prostě chodí. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je strašně tenká. Na druhou stranu, jim to určitě připomenu. (směje se)
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
