Vzhůru do oblak. Hradilek si plní dětský sen: Bojím se, ale pilotování mě baví

Jak jste se k létání vůbec dostal?
Po neúspěšné kvalifikaci na olympiádu. Jel jsem domů a přemýšlel jsem, co budu dělat, protože v té době žádné závody opravdu nebyly. Létání byl můj dětský sen, který jsem si nyní splnil. Mám za sebou dvanáct hodin sólo letů po Čechách a je to skvělý pocit.

To už létáte sám? Bez pilotního průkazu?
Součástí příprav na pilotní zkoušky jsou právě i sólo lety. Takže teď mám v deníku už tucet hodin v roli velícího pilota.

Jaké je vaše domovské letiště?
Sazená. To je kousek od Roudnice nad Labem. Však jsem se také proletěl i v Roudnici nad kanálem.

Kam jinam jste se už sám podíval?
Kromě pár krátkých letů jsem absolvoval jeden dlouhý. To jsem letěl na Děčín, Mladou Boleslav, potom jsem to otočil zpět na Ústí nad Labem a dolů přes Plasy, kde jsem měl mezipřistání. A zase zpátky domů.

Kde se vám takhle ze shora nejvíce líbilo?
Ať už to bylo s instruktorem, nebo když jsem letěl sám, vždycky byl nádherný Český ráj.

Co se vám honí hlavou, když se tak sám v tichu vznášíte třeba právě nad Českým rájem? Myslíte jenom na pilotování, nebo máte čas si i prohlížet krajinu a myslet na něco jiného?
Ze začátku vůbec. To jsem byl tak vystresovanej, že jsem se soustředil jen na let. Vzlet a vystoupání jsou docela v pohodě. Pak si létáte, to jste v euforii. Ale potom si uvědomíte, že musíte přistát… To je ze všeho nejtěžší, z toho jsem byl ohromně nervózní. Naštěstí jsem zatím přistával vždy bez problémů. Když fouká silnější vítr, je to nepříjemný, ale to mě na tom právě baví. Zkoušet stále nové věci.

Zdroj: ČTK/Kateřina Šulová

Nebál jste se, když jste letěl poprvé sám?
Bál! Pochopitelně ano. Ale to já se bojím i na vodě, když jedu nějakou těžkou vodu. To tak prostě je. Mě to ale přitahuje a fascinuje. Zajímavé je, že když jedu autem, většinou spěchám, a občas něco neudělám zrovna předpisově. V letadle naopak musíte dodržovat striktně všechny postupy. Tam neexistuje, že něco vynecháte, jako když třeba v autě nedáte blinkr při předjíždění. A už jsem se přistihl, že jsem po přistání sedl do auta a jel po dálnici v klidu osmdesát, žádný stres. Mně to létání ohromně pomáhá i psychicky.

Jak moc náročné je připravit se na pilotní zkoušky?
Je to samozřejmě věc, která se nesmí podcenit. Přiznávám, že jsem se deset let nic neučil, takže se s tím trochu peru.

Takže je na tom nejtěžší „naučit se učit", když už si člověk odvykl pravidelně studovat?
Jistě. Jeden z důvodů, proč jsem to začal dělat, byl právě ten, že jsem se chtěl naučit něco nového. Abych trošku rozproudil mozkovou kůru a rozšířil si obzory o něco nového.

Co vás při studiu nejvíce trápí?
Největší problémy mi dělá matematika. I když hodně pracuji s trojúhelníkem a Pythagorovou větou, to si ještě trochu pamatuji. To ostatní, co neznám, si najdu na internetu. Věřím, že to zvládnu.

Na jakou licenci cílíte?
Zatím jen na malá letadla, létám s malou cessnou. Do budoucna se uvidí, jestli si netroufnu i na něco většího. Ale asi ne.

Co vás na létání úplně nejvíc baví?
Je to hodně podobné jako na divoké vodě. Člověk nesmí nikdy ztratit respekt vůči tomu, co dělá a s čím se potýká. To mě na tom nejvíce přitahuje. Ten adrenalin. Jako pilot mám velkou zodpovědnost, protože svojí chybou nemusím ohrozit jenom sebe, ale i ostatní na zemi. Pro mě je to vyloženě citová záležitost, ze které se pomalu stává závislost.

Plánujete si pořídit vlastní letadlo?
Ne, ne. Samozřejmě, že jsem se koukal, kolik stojí. Dá se říci, že přibližně jako slušně nadupaná octavia. Ale podle mého je to zbytečné. A navíc bych ho neměl kde zaparkovat. (směje se)