O spolupráci

Trenéři, prozraďte nám, jak máte rozdělené kompetence?
Lahoda: Hlavním trenérem jsem já, a tak mám klíčové slovo, co se týče taktiky a nominace hráček k utkání. Jsem hodně impulsivní, často tvrdě prosazuji svůj názor. Ajka má proto za úkol mě trochu umravňovat.
Mejzlíková: Jsem takovým spojovacím článkem mezi družstvem, trenérem a vedením. Ledacos přefiltruji, což je myslím dobře (směje se).
Lahoda: Ajka bývala vynikající hokejistkou. Vše podstatné spolu proto konzultujeme. Je pro mě důležitou osobou.

Je dobře, když má ženstvo mužského kouče?
Mejzlíková: Podle mě je u děvčat nejlepší trenérské spojení ženského s mužským elementem. Žena přeci jen ví víc o dívčích problémech, zatímco muž na ně kouká z trochu jiného úhlu. Což ale může být za jistých okolností inspirativní.
Lahoda: Co se týče psychologie hráčky, tak je jistě ženský přístup vhodnější. Často je ale potřeba na tréninku i něco předvést a při této činnosti je zase lepší muž, jelikož je hokejově někde úplně jinde. Může proto znamenat pro ženy i jistý herní vzor.

O konci loňské sezony

Loňský ročník jste zakončili finálovou porážkou s Pragou. Jak jste ji vyhodnotili?
Lahoda: Pro mě šlo o dost těžkou ránu, jelikož se jinak celá sezona vyvíjela dle našich představ.  Ve finále ale došlo i přes naši převahu až na penalty, při kterých jsem bohužel neviděl u holek takové odhodlání, jako u pragovaček.
Mejzlíková: Určitě došlo k uspokojení. Holky zapomněly na to, že se soupeřky samy neporazí. Dá se proto říct, že nasazení pragovaček předčilo naše o něco větší hokejové umění.

Bylo těžké dát tým znovu dohromady?
Mejzlíková: Žádné touhy končit jsem u holek nezaznamenala. V hokeji je to jako v životě, přijdou úspěchy i nezdary.

O přípravě

Změnili jste něco v letní přípravě?
Lahoda: Nezměnili. Jsme amatérský sport, a tak na začátku každé přípravy počítáme především, kolik nám přijde hráček. Nyní je náš stav naštěstí naplněn, na tréninky nám chodí až čtrnáct děvčat.
Mejzlíková: Příprava byla tradiční. Díky vytíženosti děvčat, ať už v práci, škole i při reprezentačních povinnostech, byla velmi intenzivní a trvala přibližně čtrnáct dní.

Cítili jste při přípravě, že bude úvod sezony úspěšný?
Mejzlíková: Stoprocentně, z děvčat čišela veliká chuť hrát. Měla jasný cíl, vzít si od Pragovky zpátky titul. To se projevilo hned v prvním utkání, ve kterém ji doma porazila 3:1.

O podzimní části

V prvních dvou kolech přišla vítězství nad Pragou a v Rakovníku. Co za nimi stálo?
Lahoda: Start je vždy důležitý. Hráčky se vezou buďto na vítězné vlně nebo na vlně proher. To se pozná nejlépe na trénincích. Na účasti i na náladě na nich.

Pak ale přišla porážka na Hostivaři. O jak veliký šlo problém?
Mejzlíková: Hostivař v Hostivaři je pro nás problém. Jinak ale všichni víme, že porážky ke sportu patří. Nemůžeme po holkách chtít, aby vyhrály všechna utkání v základní části, navíc to může být i kontraproduktivní, jelikož je to ukolébá a nejsou tak hladová do play-off. Hra byla dobrá, a tak nebyl důvod k panice.
Lahoda: Tato porážka nás paradoxně nakopla. Viděli jsme na týmu, že se víc semknul.

Podzimní část jste zakončili s bilancí sedmi výher a jedné porážky. Vládne spokojenost i s předvedenou hrou?
Lahoda: Samozřejmě, že jsme spokojeni s postavením v tabulce i se získanými body. Rozdíl mezi tím co hrajeme, a co bychom měli, ale vždycky existuje. Musím ovšem ocenit, že holky makaly dopředu i dozadu a snažily se rozdíl minimalizovat.

Co byste vyčetla hře sešívaných?
Mejzlíková: I u mě převládá spokojenost. Někdy mi ale u holek schází větší nasazení, což se projevuje především v počátcích zápasů, ať už s Pragou, s Hostivaří nebo s Rakovníkem. Právě nasazení musíme na jaře zlepšit. Stejně tak musíme stále pilovat standardní situace.

O týmu

Extraligový pozemní hokej hrají děvčata patnáctiletá i třicetiletá. Jaké klima panuje v kabině?
Mejzlíková: Pokud jsou mladé hráčky přístupné a ochotné poslouchat, pak příjemné. Tak je to naštěstí u nás, mladé holky jsou fajn.

Vyjmenujte osu, jež táhne Slavii?
Mejzlíková: Pokud to vezmeme po postech, pak vidíme v obraně Kláru Poloprutskou, v záloze máme stabilní trio Kamilu Dukátovou a mé dvě dcery Adélu a Terezu. Vpředu hrají prim Adéla Bížová, Lucia Šípalová a Renata Capouchová.

Byla nějaká hráčka, která vás příjemně překvapila v podzimní části?
Lahoda: Hned několik. Vedle dříve jmenovaných musím pochválit i mladé holky, které na sobě odvedly pořádný kus práce. Ať už Míšu Vostárkovou nebo Kláru Srnovou. Nejvíc brankařku Josefínu Stýblovou, jejíž tréninkové nasazení je opravdu příkladné. Kdyby každý v týmu měl takovou vůli a odhodlání i přístup ke spoluhráčkám, byli bychom podstatně dál.

Najdete někoho, kdo vás zklamal?
Mejzlíková: To snad ani ne. Mně vůbec nevadí, pokud hra někomu nejde, štve mě ale, pokud některá z děvčat trénink nebo dokonce utkání odchodí. I to jsme zažili, holky o tom vědí a věřím, že už to nebudou opakovat.

Na podzim Slavii scházela reprezentantka Adéla Reinosová. Trvale?
Lahoda: Adéla se k nám vrátí už na halovou sezonu. Před tou podzimní se cítila hodně unavená. Dokončuje školu, je vytížená v zaměstnání a k tomu všemu trénuje i naši mládež. Už toho bylo na ní prostě moc.

O cílech

Jaké jsou cíle červenobílých do jarní části extraligy?
Mejzlíková: Nemohu říct nic jiného než titul.

Připouštíte si, že by se mohl opakovat loňský stříbrný ročník?
Lahoda: Připouštíme, ale nechceme o tom ani uvažovat. Samozřejmě ale ctíme své soupeře. Dobře známe sílu Pragy, Rakovníka i Hostivaře. Jsme ale Slavia, a tak na nic jiného než na titul nemůžeme myslet.