Kdo je Eliška Jirásková?Narodila se 8. března 1997 v Praze. Squash začala hrát v roce 2005. Studuje na Obchodní akademii v české metropoli. Jde o juniorskou reprezentantku Česka. Vítězku mezinárodního turnaje Czech junior open v letech 2012, 2013 a 2014. Juniorskou mistryní České republiky 2012. Členku extraligového týmu žen Squashclub Strahov. V březnu 2014 byla osmá na českém žebříčku žen. Jejími trenéry jsou David Tománek a Simone Rocca. Mezi své koníčky Eliška řadí in-line bruslení, horské kolo, plavání, čtení, umění a hudbu.

Eliško, než vás naplno pohltil squash, byly ve hře ještě jiné sporty?
Před squashem jsem se věnovala rekreačně více sportům, zkoušela jsem třeba in-line brusle, cyklistiku, badminton nebo country tance. Žádnému z nich jsem se ale nevěnovala závodně.

Nová sezona squashe startuje za měsíc, v létě se dva měsíce nepořádají turnaje. Můžete si dovolit na pár dnů vysadit a užívat si prázdnin bez tvrdého tréninku?
Ano, mohu. (směje se) V průběhu přípravy je samozřejmě také nutný odpočinek, a proto jsem si dopřála několik oddechových dní na chatě. Snažila jsem se doplnit hlavně ztracenou energii
a užívat si také sluníčka.

Se kterou složkou sportovní přípravy se nejvíce perete?
Bude to znít podivně, ale největší překážkou v průběhu letní přípravy je pro mě samotný squash. Důvodem je právě to, že se věnujeme více pohybovým a posilovacím aktivitám, kde není nutné ovládat tělo a raketu dohromady. Návrat na kurt je pro mě potom náročnější.

Jak se vám daří zvládat studium a vrcholový sport dohromady?
Je to velice těžké. Vrcholový sport vyžaduje spoustu energie a času. Především času se mi mnohokrát z důvodu studia nedostává. Snažím se většinu své energie nasměrovat do učení a teprve až zbytek věnuji sportu.

Oba rodiče vás podporují a doprovázejí na turnajích. Jakou roli sehráli ve vaší kariéře?
Moji rodiče mě ke squashi přivedli a hlavně díky nim, jsem tam, kde jsem. Slovy ani nejde vyjádřit, jakou pro mě byli oporou jak v těžkých, tak i ve vrcholných chvílích mého sportovního života. Jsem jim za to neskonale vděčná.

Prozradíte nám váš lék na krizi? Na chvíle, kdy se nedaří?
Lék na krizi? (usmívá se) Je nutné si uvědomit, že když se nedaří, nemůžeme od sebe očekávat ty nejlepší výkony. Je nutné pracovat s tím, co máme v daný moment k dispozici. Je potřeba dvakrát větší odhodlání, koncentrace, úsilí a hlavně porozumění, proč se dnes nedaří. Úplně nejhorší je propadnout panice. Ne nadarmo se říká: „není umění vyhrát v nejlepší den, ale v nejhorší den."

Kterého úspěchu své sportovní kariéry si nejvíce ceníte?
Upřímně řečeno, nemám okamžik, který bych stavěla nad ostatní. Každé vítězství v zápase, kde jsem podala svůj nejlepší výkon, je pro mě veliký úspěch. Ale přesto si při této otázce vybavím titul mistryně republiky v kategorii do patnácti let před dvěma lety. A také třetí místo na Memoriálu Miloše Pokorného v kategorii do jedenácti let, což byl zároveň můj úplně první úspěch na prvním turnaji, kterého jsem se zúčastnila.

Squash se v Čechách nehraje příliš dlouho. Vy máte zkušenosti s tréninkem pod vedení jak domácích, tak úspěšných zahraničních koučů. Čím vás obohatila spolupráce s trenéry ze zemí, kde má squash o mnoho delší tradici?
Taková spolupráce mi dala možnost pohlédnout na squash z jiné perspektivy a poznat nové metody tréninku. Každý trenér má své osobité praktiky, jak naučit squash a je pravdou, že zahraniční trenéři přistupují k výuce opravdu rozdílně. Byla pro mě obrovská zkušenost trénovat s profesionály ze zahraničí, ti lidé dali mému squashi nový náboj a směr.

Láká vás možnost získat díky hraní squashe stipendium na univerzitě v zahraničí? Například ve Spojených státech amerických, kde existuje několik škol, které podporují nadané squashisty z celého světa.
Jistěže láká. Tyto stipendia jsou úžasnou příležitostí, jak studovat na škole, kde respektují vaše sportovní aktivity a dokonce vás v nich také podporují.

Už máte nějakou takovou univerzitu vyhlédnutou?
Zaujala mě Trinity College v Connecticutu, na které již dvě české hráčky hrají a studují. Dál jsem zatím nepřemýšlela úplně konkrétně.

Co vám squash dává? V čem vidíte jeho kouzlo?
Squash mi dává možnost sáhnout si na úplný vrchol a současně i na samotné dno. Mohu díky jeho hraní zdokonalovat kondici, poznávat své limity a plnit si sny. Nejenom, že tvrdě trénuji, ale také zažívám spoustu zábavy. Squash má jedinečné kouzlo, které musí i obyčejného člověka, který jenom projde kolem kurtu, ohromit. Squash dává lidem trénink fyzických i mentálních schopností, které napomáhají ke zdravému a spokojenému životu. Je to hra mnoha tváří a myslím, že stojí za to je všechny poznat.

Prozradíte nám vaše plány na nadcházející sezonu?
Juniorský věk pro mě pomalu končí, a proto bych se v nové sezoně ráda věnovala i seniorské kategorii. V ní se budu snažit uhájit osmé místo na žebříčku žen a třeba se posunout i výše. Jsem také rozhodnuta absolvovat co nejvíce mužských turnajů nižší kategorie. Cílem hraní v těchto kategoriích je posbírat nové zkušeností, které mě posunou dále. Samozřejmě se budu dále plně věnovat extralize žen a turnajům juniorské kategorie do devatenácti let.

Jak se podle vás liší ženský a mužský squash?
Rozdíl je opravdu veliký. Jak v náročnosti, tak i v délce výměn. Pro mě jako pro juniorskou hráčku je těžké udržet tempo s dospělými muži, neboť výměny jsou delší a fyzicky mnohem náročnější. V zápasech v mužské kategorii mnohdy ztratím více sil v prohraném zápase, než ve vítězném ženském.

Uvažujete do budoucna o kariéře profesionální hráčky?
Samozřejmě, že uvažuji. Být profesionální hráčkou světových okruhů bylo a stále pro mě je vysněnou metou. Bohužel, squash není u nás tak populární sport a jeho hráči mají velice těžkou cestu k tomu, aby si dokázali squashem vydělávat a svůj sen tak naplnit. I když je hraní pro mě hodně důležité, snažím se dostatečně věnovat také studiu, abych vždy měla oporu ve velmi dobrém vzdělání.