Sedm měsíců nevzala pádlo do ruky. Scházela jí motivace. „Pracovala jsem v kosmetické firmě a večer si šla občas zaběhat,“ líčí kanoistka Jana Ježová, kterou k návratu přiměla pozitivní zpráva. Tady je její vysvětlivka: „Ženská kanoe byla přijata do programu olympijských her.“ Za pár dní bude jedním z českých želízek na domácím světovém šampionátu.

Co se vám vybaví, když se řekne Račice?

Samozřejmě mistrovství světa. K němu směrujeme veškeré naše úsilí.

Kolikrát denně o něm hovoříte?

Řekla bych, že pořád. Teď jsme se vrátili ze soustředění v Itálii, kde kluci jezdili simulace závodů, které budou v Račicích. Světový šampionát máme stále v povědomí.

Co jste jezdila vy?

Střídala jsem tréninky na singlu a deblu, protože v Račicích budu startovat sama na 200 metrů a na pětistovce s Lenkou Součkovou. Alespoň nebyly tréninky stereotypní.

V čem je jiné trénovat sama a ve dvojici?

Ve dvojici se z hlediska tempa musím podřídit Lence, která ho udává. Záleží ale na mně, kam pojedeme. (směje se) Všechno je silově náročnější než v singlu. Pokud se loď vychýlí z ideální-ho směru, je těžší ji srovnat.

Probíhá na lodi komunikace? Pokřikujete na sebe?

Docela často. Když cítím, že loď hezky jede, chytily jsme správný záběr, křiknu, aby Lenka věděla, že jsme na dobré cestě. Nebo pokud začne foukat silný vítr ze strany, potřebuji, aby mi s řízením trochu pomohla. S Lenkou jsme v pohodě, v tomhle ohledu žádný problém není.

A na tréninku?

Rozjíždíme se a normálně si povídáme. Jsme holky, kecáme spolu daleko víc.

Chybí vám Lenka na lodi, když usednete do singlu?

Spíš při tréninku. Dřív jsem jezdila jenom s trenérem, který je notabene na člunu, a neměla na koho jet. Je úplně super, že mám někoho k sobě.

Raději bojujete sama za sebe, či za dvojici?

Jednodušší je, když jedu sama. Při deblu se musí sejít víc věcí. Záleží hodně na dráze, vedle koho jste. Rozdíly jsou velké a výkon soupeřek ovlivňuje i vás. Pokud nějaká loď ujede, dá vlny ostatním a pak je hrozně těžké ji řídit. Spíš mě ale zajímá, kde je větší šance na dobrý výsledek.

A kde ji cítíte teď?

Těžko říct. Jedno je ale jisté, debl znamená větší loterii. Papírově lepší nebo horší loď v něm dokáže zajet nečekaný výsledek. Nemluvila bych sice o náhodě, ale klidně o štěstí.

V jednom rozhovoru jste kanoistiku označila za klučičí sport. Kvůli dřině?

Určitě, tím nechci říct, že by třeba tancování nebyla dřina. Trávíme hodně času v posilovně, kde zvedáme velké objemy, což holky většinou nedělají. Příprava, kterou máme v průběhu zimy a jara, není o ježdění na vodě, ale o běhání, kole, plavání, běžkách. Je pestrá, což mě hrozně baví.

Ke kanoistice jste „zběhla“ od moderní gymnastiky. Litujete?

Vůbec, nesedělo mi prostředí. Jde o ryze dívčí sport a holky vůči sobě dokážou být někdy zlé. Záleží ale na kolektivu, třeba moje sestra si na gymnastice našla kamarádky na celý život.

Vyhovuje vám, že je kanoistika snadno změřitelná?

Sporty, které stojí na rozhodčích, ať už gymnastika nebo krasobruslení, jsou vlastně o subjektivním názoru. Mám radši, když je jasně vidět, kdo vyhrál.

A ideální by bylo, kdyby to byla v Račicích Jana Ježová?

Samozřejmě. (směje se) Ale co se přidala ženská kanoe na olympiádu v obou disciplínách, neuvěřitelně vzrostla konkurence. Holek je víc a šly nahoru. Vzhledem k tomu je mým cílem finále na singlu a v deblu.

Reálné plány?

Na hraně, ale mohly by vy-jít. Držte nám, prosím, palce.