Kliknutím zvětšíteŠátral jako rodák z Mělníka ve městě s tenisem také začínal. Už ve velmi mladém věku ale přešel do I. ČLTK Praha na Štvanici. „Už je to tak dlouho, že si ani nepamatuju, že bych na Mělníku trénoval. Vím, že jsme tam s tátou hráli, ale neberu to tak, že by to byla pro mě úplná nostalgie, že se vracím na Mělník. Není to, jako by se hokejista z NHL vracel třeba do Zlína do první ligy, protože tam vyrostl,“ popisuje Šátral mladší.
„Jsem ale rád, že si tam zahraju. I když žiju v Praze, tak tam pořád mám kamarády,“ dodává spěšně a netají ambice na postup z divize.
„Motivace je velká. Já bych chtěl dojít co nejvýše. Hraje tam i Honza Mertl, který také vyhrál pár challengerů. Dokázal stejně co já, možná i víc. Jsme domluvení, že by čtyři pět zápasů mohl odehrát. S touhle sestavou by určitě bylo zklamání, kdybychom nepostoupili. Tajně doufám, že s touhle sestavou bychom měli šanci vyhrát za rok i druhou ligu,“ předesílá Šátral.
„Byl bych rád hlavně kvůli tátovi, protože vím, jak tím žije. Chtěl bych mu taky udělat trošku radost,“ dodává.
I když by se na první pohled mohlo zdát, že tomu bylo naopak, Šátral starší prý svého syna nemusel dlouho přemlouvat, aby svému mateřskému klubu pomohl. „Nepřemlouval mě dlouho. Vždycky ale říkal, že by jednou byl rád, kdybych tam hrál. To samé ale platí i o Denise. Skončila před třemi lety a za tu dobu jsem slyšel třeba dvacetkrát nebo třicetkrát, že by mohla hrát za Mělník,“ připomíná Šátral svoji manželku, která sama byla profesionální tenistkou a ještě pod rodným příjmením Allertová reprezentovala Česko ve Fed Cupu.
Oba tenisoví manželé už teď ale dali sport poněkud stranou, protože se jim před rokem a půl narodila dcera. „Buď jsem na tenise, nebo doma s rodinou. Užívám si to, se ženou je to pro nás oba změna. Byli jsme zvyklí, že přijdeme z tréninku a odpočíváme. Teď přijdeme domů a žádný odpočinek není. Je to ale hezké. Teď jedu třeba z tréninku a těším se domů na dceru. Už je jí rok a půl, takže už je s ní sranda. Je to hezčí role než být celé dny na kurtu,“ popisuje Šátral.
Může se tedy český tenis v budoucnu těšit na další výbornou tenistku? „Uvidíme. Ani jeden moc nechceme, aby to hrála. Můj táta je ale trenér, my s Denisou asi taky jednou budeme trenéři, babička od Denisy je taky trenérka, prababička taky. Bude těžké ji od toho udržet. Úplně ale nechceme, protože víme, co to obnáší. Když bude chtít, tak to ale nějak zvládneme,“ prozrazuje Šátral.
Ten se už nyní naplno připravuje na divizi, který odstartuje už o víkendu. Někomu by se ale mohlo zdát, že je to za několik let velký výkonnostní propad oproti challengerům a dalším prestižním turnajům. „Trochu jsem zestárnul a taky přišla nějaká zranění. Měl jsem problémy s koleny i loktem, které mě pak hodně hendikepovaly. Do toho byl koronavirus, takže se to všechno sešlo špatně,“ vysvětluje někdejší 136. hráč světa.
Ambice na posun na vyšší úroveň přitom rozhodně nezavrhuje. „Chtěl bych se samozřejmě vrátit do vrcholového tenisu, ale teď je to složitější, protože nemůžu trénovat úplně tak, jak bych si představoval. Uvidíme, jak to půjde,“ říká a vzpomíná také na své největší úspěchy.
„Určitě to jsou dva challengerové tituly. Těch ITF jsem vyhrál víc, ale nejvíc si člověk samozřejmě pamatuje ten první. Nevím, jestli bych je vůbec všechny dal dohromady. Ty challengerové jsou jen dva, ale pamatuju si je živě. Jsou určitě nejcennější,“ přiznává Šátral, který by měl hájit barvy Mělníka už v sobotu při startu soutěže.
„V sobotu bych měl přijet já i Honza Mertl. Já určitě. Chci odehrát, co nejvíc půjde. Některé termíny se mi kryjí ještě s ligou, co hraju v Rakousku. Chtěl bych ale odehrát co nejvíc. Kdykoliv to půjde, budu připravený hrát,“ hlásí mělnický rodák. Povede se mu vytáhnout domácí tenis zase o patro výš?
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
