S jakým sportem jste začínal?

S fotbalem. Asi jako každý kluk jsem si nejdříve kopal s tátou před domem. Kousek od něj jsme měli hřiště, v osmi jsem se proto vrhl na závodní dráhu.

Proč jste přešel k basketbalu?

Vliv dědečka byl veliký. Basket je náročnější než fotbal, pro můj rozvoj bylo pořadí sportů ideální.

Hned vás chytil?

Na fotbale mě po vzoru táty šoupli do obrany, kde jsem osmdesát minut čekal, až se bude něco dít. Basket je akčnější. Hráč se víc dostane k balonu. Pro mě jasná volba a děda taky zajásal. (směje se)

A co táta?

Byl v pohodě. On je skvělý člověk a podporuje mě ve všem, co chci sám.

Mohl jste něco fotbalového uplatnit v basketbalu?

Jsem vysoký a přitom hraju na rozehrávce. Třeba motorika nohou pomohla.

Rivalita Brna a Prahy je veliká. Jak nesl děda, lokální patriot, váš přestup do USK?

Nadšený nebyl a netajil se tím. Něco mi říkal, což je ale nepublikovatelné. (směje se)

A co vaše sestra Klára? V rozhovoru pro Deník uvedla, že by do USK nikdy nešla.

Rivalita v ženském basketbalu je mezi USK a Brnem obrovská. Děda spojil kus života s jedním klubem a jít k největšímu konkurentovi? To bych taky neudělal.

Mezi muži je to jiné?

Určitě, v Brně se v té době mužskému basketbalu nedařilo. Dostal jsem nabídku od USK a pozvali mě na Folimanku. Prostředí se mi líbilo a neváhal jsem.

Vyhovovalo vám, že můžete vylétnout z hnízda?

Zvykal jsem si těžko. Šestnáct není věk, kdy se o sebe umíte postarat. Ukápla i nějaká slza. Výchova mých rodičů byla benevolentní, přeborník v uklízení jsem zrovna nebyl. A najednou jsem bydlel na intru. Nešlo sice o vojnu, ale jasný řád jsme měli.

Co se změnilo basketbalově?

Trénovalo se častěji. Tím pádem bylo na rozvíjení každé činnosti více času. Navštěvoval jsem gymnázium v Přípotoční, které je sportovní. Proto jsem dostával širší tělesnou průpravu. Na druhou stranu mám pocit, že brněnské gymnázium, kam jsem chodil předtím, bylo kvalitou vzdělání výš.

Zpět k dědovi. Už vás vzal na milost?

On je fajn. Občas ho škádlím, když vypočítávám, co je v Praze lepší. To nerad slyší.

Konzultujete spolu basketbalové věci?

Někdy. Neanalyzujeme ale rozhodně každý zápas. Jeho rady jsou obecné. Připomíná mi, že je basket tvrdá práce a úspěch v něm sám nepřijde.

Nevadí mu, že už nemluvíte typickým akcentem?

Mám talent na jazyky. Přízvuk pochytím podle prostředí. Pokud se přesunu do Brna, divil byste se. (směje se)

Komu vlastně fandíte?

Když hrál táta za Zbrojovku, byl jsem její velký fanoušek. A pochopitelně jsem „nenáviděl" Spartu a Slavii. Táta se v klubu ale nepohodl a dneska si říkám, že je rodina nadevše. Přeju dědovi, sestře… A fotbal pomalu nesleduji.

Místo něho studujete. Proč jste si vybral na VŠE obor Národní hospodářství?

Jednoduchá odpověď. Studovali ho Václav Klaus a Miloš Zeman. (směje se) Jde o dobrou školu a zajímavý obor. Důležitá je pro mě časová variabilita. Rozvrh jsem schopný tak naplánovat, že nemusím mít individuální plán.

Popište nám svůj denní program, prosím.

Ráno jdu do školy, pak na trénink, do školy a na trénink. Pokud vyhrajeme, nejlíp se cítím v sobotu po zápase. Čeká na mě totiž nedělní nicnedělání.

Jaký jste student?

Výborný jsem byl do chvíle, než jsem podepsal profesionální smlouvu. Měl jsem vyznamenání. Teď jsem spadl do průměru. Člověk má jen jednu energii.

Co je vaše priorita?

Basketbal. Škola pro mě ale také má velký význam a rozhodně nechci v létě skončit s titulem bakaláře.

Kam dále?

Ještě jsem se nerozhodl, na jaké inženýrské studium se přihlásím. Zajímají mě dějiny a politika. Dva směry, kterými bych se rád vydal.

Stíháte se vůbec bavit?

Určitě, každý musí někdy vypnout a pobavit se. Užívat si života pro mě ale neznamená kašlat na školu, nepracovat, pít alkohol a brát drogy. Dokonale šťastný jste, pokud překonáte překážky nebo něco vytvoříte.

Třeba postoupíte s USK do silné šestky nejvyšší soutěže. Po sobotě máte účast v ní ve vlastních rukou. Úleva?

Částečná. Čekají nás ještě čtyři těžké zápasy. O postup do skupiny A1 se asi budeme přetahovat do posledního kola s Ústím nad Labem. A máme těžší los.

Na severu Čech nastoupíte v předposledním kole. Jak se vám tam hraje?

Za poslední dva roky jsme tam dvakrát vyhráli i prohráli, ale nikdy nepropadli. Letos má ovšem Ústí nejkvalitnější kádr. Nicméně v postup do silné šestky samozřejmě věřím.

Šlo by o váš životní úspěch?

Z postupu do skupiny A1 vyplývá jediné: najisto bychom se vyhnuli Nymburku ve čtvrtfinále a chytili v play-off hratelnější soupeře. Naším snem je ale semifinále. Až na něj dosáhneme, na všechny juniorské nároďáky zapomenu, a budu se těšit z životního úspěchu.

Čtěte také: Od Sparty ke Slavii. Basketbalistka Vondráčková věří v medaili