Škvor: Smysl spatřujeme v mládeži

Každý sportovní oddíl má svou dobrou duši. Mezi veslaři Bohemians ji najdete v osobě bývalého vynikajícího skifaře lehké váhy, mnohonásobného mistra republiky a účastníka Mistrovství světa v Tampere 1995 Petra Škvora. Dnes sedmačtyřicetiletý muž zastává na Bohemians post šéftrenéra.

Šéftrenére, představte nám oddíl veslování?

Jsme nejpočetnější oddíl v rámci tělovýchovné jednoty Bohemians. Máme přes šest set členů, z nichž je sto šedesát aktivních veslařů. Do tohoto počtu musíme zařadit děti od deseti let, až po sedmdesátileté veterány.

Jakými úspěchy se můžete pochlubit?

Během roku probíhá Český pohár ve veslování. Jeho vítěze určí body z osmi nejvýznamnějších tuzemských závodů. Loni jsme skončili pátí. Navíc jsme ale vyhráli pohár určený dorostencům, v mužích jsme skončili druzí. Mezi naše největší naděje patří Kristýna Fleissnerová, Matyáš Klang, Jaroslav Hellebrand a Eliška Dvořáková.

Pojďme k vaší osobě. Jak se Petr Škvor stal trenérem?

Po Mistrovství světa v Tampere už mi bylo třicet let. Mým životem bylo veslování, měl jsem vystudovanou FTVS, obor trenérství. Jsem bohemák, a tak od té doby pracuji mezi klokany.

Co obnáší práce šéftrenéra?

Jsem jediným placeným členem oddílu. Můj den, to je improvizace. Z drtivé většiny jde samozřejmě o trénování. Starám se o všechny kategorie kromě žactva a dorostu. I s nimi ale vypomáhám. Proto mám tréninky už od šesti ráno, kdy přijdou dospělí, pak jsou na řadě vysokoškoláci. Mládež dorazí odpoledne. Zbývající část dne věnuji administrativní činnosti. Od přípravy tréninků, přes přihlášky na závody, zajišťování soustředění, až po chystání bohemáckých závodů. Občas se ze mě stane i manažer a jdu shánět peníze.

Kdo vám pomáhá?

Čtyři trenéři. Jsem rád, že tu máme stálé lodivody dorostenců a dorostenek. Horší situace je v žactvu. Dospělí lidé, kteří sami jezdí, nejsou ochotni, schopni postarat se o veslařský potěr. Kupodivu to nechtějí dělat ani za peníze. Abych to upřesnil. Samozřejmě jim nemůžeme dávat pravidelné měsíční gáže. Symbolický příspěvek ale ano. Bez nich to ale nejde, základem naší práce je výchova mládeže.

Kolik dětí tvoří vaši základnu?

V současné době máme dvacet chlapců a čtyři děvčata. Nacházíme se maličko ve schizofrenní situaci. Potřebovali bychom jich víc, ale těžko zvládáme jejich přísun. Tím, ale nechci rodiče odradit. Nějaké děti ještě dokážeme ukočírovat.

Koho hledáte?

Právě v této době jsme rozjeli nábory, obešli jsme spádové školy a těšíme se na nové adepty. Jedinou podmínkou je, aby děti uměly plavat. Ideální jsou adepti mezi jedenáctým a čtrnáctým rokem. I když do té doby nesportovali, jsme schopni je rozhýbat.

Proč by mělo dítě provozovat veslování?

Jde o skvělý a zdravý sport, při kterém se rozvíjejí veškeré svalové partie po celém těle. Vznikne při něm dobrá parta a vytvoří se přátelství na celý život. Pozitivem je i to, že každého odnaučí kouřit. Kuřák nemá šanci se ani rozjet.

Co to bude rodiče stát?

Ze začátku mají děti trénink třikrát týdně hodinu a půl. Standardní tréninky jsou v pondělí, ve středu a v pátek hodinu a půl. Pokud ale někdo nemůže v dané dny, vyjdeme mu vstříc. Každý den se v loděnici najde někdo, kdo se bude mladému adeptovi věnovat. Příspěvky máme relativně nízké, 3300 korun na rok.

Jak je to s vybavením?

Lodě mládeži samozřejmě půjčíme. Požadujeme ale po rodičích, aby si uzavřeli pojistku odpovědnosti. Lodě jsou drahé, jde o statisícové částky. Je to přijde navíc jen zhruba o stokorunu.

Čekají na děti soustředění?

Pořádáme čtyři. V zimě jezdíme na hory, většinou do Krkonoš. Na jaře pořádáme týdenní rozveslování na Slapech. Letní soustředění děláme formou tábora. Opět se koná na Slapech. Podzimní nemá pevné místo konání. Na kolech pokoříme vybrané pohoří. Tyto aktivity jsou pochopitelně v režii dětí. S výjimkou těch, které se dostanou pod hlavičku Sportovního centra mládeže. Tato výhoda se ale týká pouze osmdesáti sportovců z celé republiky ve věku od patnácti do osmnácti let.

Kde vás najdeme?

Naše loděnice se nacházejí v Modřanské ulici 51, v Praze 4 – Podolí. Podrobnější informace se dají najít na našem webu: www.vkbohemians.cz. Případně mě může kdokoliv kontaktovat na mailu skvor.petr@seznam.cz nebo na telefonním čísle 603 331 769.

Jak se žije veslařům Bohemians Praha?

Co se týče vztahů, tak výborně. Snažíme se uprostřed velkoměsta udržovat základní lidské hodnoty. Řekl bych, že žijeme aktivně. Snaha o získávání nových dětí je zde stále veliká. Smysl naší práce spatřujeme v mládeži.

Fleissnerová: I když ostatní křičí, směji se

Zeptáte-li se na Bohemians, kdo je nejtalentovanějším veslařem oddílu, většina zasvěcených vám prozradí jméno již brzy dvacetileté gymnazistky Kristýny Fleissnerové, účastnice Mistrovství světa juniorů 2010 v Račicích, kde na párové čtyřce získala pro republiku desátou příčku, nebo Olympiády mládeže 2010 v Singapuru, na které dojela sympatická závodnice devátá na skifu.

Kristýno, jak jste se dostala k veslování?

Jako malá jsem dělala atletiku a plavala. U ničeho jsem ale dlouho nevydržela. Jsem ambiciózní a v obou sportech bylo patrné, že nevyniknu. V jedenácti jsem začala veslovat. K vodě mě přivedl strýc, který je na Bohemians trenérem. Řekl mi, že pokud nic jiného, tak alespoň získám medaile.

Hodila se vám ve veslování průprava z obou sportů?

Ano, atletika mi dala vytrvalost, kterou nesportovci, kteří přišli ve stejné době do našeho oddílu, neměli. No a plavání se na vodě neztratí.

To není moc pozitivní zpráva pro veslařku?

(směje se) Nebojte se, koupala jsem se jen zezačátku, dneska už se moc nevykoupu.

U atletiky a plavání jste nevydržela. V čem vám učarovalo veslování?

Jeho kouzlo vidím v dobré partě. Nejdřív mě trochu zarazilo, že je tu málo holek. Pak jsem ale přešla k panu trenérovi Burdovi, který měl ve skupině samé holky. Dalším důvodem proč jsem vydržela, byly dobré výsledky. Od začátku jsem nebyla úplně nejhorší (směje se). Navíc šlo především o legraci, s holkama jsme hlavně blbly, občas se svezly na lodičce. Všechno se začalo řešit až v juniorkách.

Jaký obtížný byl přechod do této kategorie?

Všechno začalo přechodem na trenažéry, ty jsem v žákovské kategorii pomalu neznala. Přišla náročnější zimní příprava, prodloužily se trasy na dva kilometry. Přidal se tréninkový den, posilovna…

Kolik času nyní věnujete veslování?

Můj denní program je následující. Ráno jdu do školy, po ní jedu do loděnice, odtrénuji si na vodě. Pak jdu naposilovat, nebo se proběhnout. Toto se děje čtyřikrát týdně.

Jaké jsou vaše veslařské přednosti?

To by měl říct spíš trenér. Pokud bych se měla hodnotit sama, tak je to cílevědomost. Pokud se rozhodnu, že něco chci, jdu za tím. Důležitý je cit pro vodu, bez něj se nedá veslovat. Často jsem trénovala méně než mé soupeřky a dokázala je porazit.

Jaké máte nedostatky?

Jako každý mám nedostatky v technice. Ta se ale piluje celý život. Jsem líná. Pokud se mi nechce, tak nikam nejedu (směje se).

Kde byste se hledala na škále od cholerika k sangvinikovi?

Cholerik určitě nejsem, jsem namíchaný sangvinik s flegmatikem. I když ostatní křičí, směji se. Argumentuji vždy v klidu. Křik na tréninku mi ale nevadí. Jedete, jste unavený a křik vás dokáže probudit (směje se).

Jaký byl váš největší veslařský zážitek?

Když mi bylo osmnáct, zúčastnila jsem se Olympiády mládeže v Singapuru. Bylo to pro mě něco naprosto jiného, než jsem znala. Strávila jsme měsíc v exotické zemi, olympijské vesnici. Seznámila se s ostatními sportovci. Navázala přátelství. S některými jsem ještě dneska v kontaktu na sociálních sítích.

Jezdíte sólové i párové disciplíny. Jak moc je důležitá komunikace na lodi?

Moc, rozhoduje sjetost, komunikace mezi veslaři. Stalo se mi, že jsem nastoupila do lodě, na které nefungovala chemie, a tudíž se nedalo jet. Bohužel se nám to stalo právě při nejdůležitějším závodu mé kariéry na Mistrovství světa juniorek v Račicích, kde jsme na párové čtyřce byly až desáté. Do finále A jsme nepostoupily ani ne o vteřinu.

V čem byl problém?

V osobních sympatiích. V tom, že jsme nebyly schopné jet stejně.

Jaké máte veslařské cíle?

Určitě bych se ještě chtěla podívat na mistrovství světa, nebo na nějaké větší závody. Na druhou stranu ale vidím, že je to tady trochu těžší. Uvítala bych, kdyby Český veslařský svaz více podporoval ženy. Připočítávám i velkou konkurenci. Přede mnou jsou Mirka Kvapková a sestry Antošovy. Pak je tu Denisa Čvančarová, jež je v kategorii do 23 let, navštěvuje sportovní centrum, a je tak de facto podporovaná státem. Moje cíle jsou se ji co nejvíce přiblížit, i když tréninku nemohu věnovat tolik času, co ona. Letos mě čeká maturita, která musí být pro letošní rok prioritou.

Vaše mimosportovní plány?

Za měsíc mě čeká maturita, pak bych chtěla odjet do USA a zdokonalit si tam jazyk. Možná k tomu budu veslovat, možná ale budu dělat au-pair. Pak bych ráda vystudovala nějakou vysokou školu.

A při tom veslovat?

To se uvidí. Možná bych se později věnovala trénování. Mám ráda děti, tak asi je. Určitě by ale nešlo o plný úvazek, ale o doplněk při práci.

Jsou tady hezké holky, tvrdí mladý veslař Bohemians Lukáš Herman

„Základem naší práce je výchova mládeže," říká o smyslu počínání lidí ve veslařském oddíle Bohemians Praha šéftrenér Petr Škvor. V čem ale spatřuje význam představitel mládeže? Třeba takový třináctiletý závodník zelenobílých Lukáš Herman.

 „K veslování mě přivedl táta, který dřív taky vesloval. Pak ale skončil a přes mě si plní svoje sny," popisuje svou cestu k vodě mladý veslař.

 „Nakonec jsem rád, je tu dobrá parta, hezké holky," přidává argumenty. Stejně tak dodá i jména děvčat.

 „Je jich tu hodně, třeba Kristýna Fleissnerová je moc hezká," myslí si Lukáš.

Pak už hovoříme pouze o sportu.

 „V létě chodíme čtyřikrát týdně na dvouhodinový trénink. Začínáme na vodě a pak běháme. V zimě navštěvujeme posilovnu, plaveme, běháme. Zahrajeme si třeba i fotbálek," líčí klokan.

 „Bohemka se mi líbí, nedá se ale říct, že bych byl nějaký velký fanda," přiznává úspěšný závodník.

 „Nejvíc si vážím výhry na mistrovství republiky v párovce. Jezdím ale i dvojskif a skif," naráží na nutnost všestrannosti veslař, jenž má pochopitelně nejoblíbenější disciplínu.

 „Baví mě hlavně dvojskif, protože jedu na lodi s mým velkým kamarádem Honzou Fleissnerem. Oba si tam pomůžeme. Na skifu je člověk na všechno sám," vadí závodníkovi, jehož čeká zanedlouho důležitá regata.

 „Jedeme do Lysé nad Labem. S Honzou tam chceme být nejhůř třetí. Na skifu chci taky medaili. V párovce uvidíme," tvrdí mladík, který bere sport hlavně jako zábavu.

 „Určitě bych se nechtěl veslováním živit. Chci u něj ale zůstat. Někde vydělávat a při veslování se bavit," doplňuje Herman.